Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2011

Bradlo - Malé Karpaty

Bradlo 543m - Košariská - Brezová pod Bradlom 9.3.2011 Má-li člověk spojit příjemné s užitečným a spojí to v dokonalou souhru tak si může gratulovat. Je-li do toho všeho slunečná středa, snad popeleční(-á), tak je úspěch dvojnásobný. Takový byl dnešní 12,43km dlouhý trek po Malých Karpatech. Z Brezovej jsme (Ajko&Jurko) vyrazili hore na Bradlo, keď že sme boli pod Bradlom…to je jasné, že na Bradlo. Tu, pri mohyle gen.M.R.Štefánika, jsme v mrazivom vetri na počesť vypili jedného "bažanta" a pokračovali v smere na Hrombabu, ku krížu. Moc pěkné místo. Příroda Malých Karpat jakoby tvořila vstupní bránu do celého komplexu karpatské soustavy. Tu a tam se objeví kameň, tu skalka, je to takové rodiště hor…a nejen těch. Z Hrombaby jsme cestou necestou dorazili k cestě, která nás lesními a polními úvozy přivedla na Košariská. A tady to je teprve pořádné rodiště. Milá, malá dědinka, hrdá na svého největšího rodáka. Na jednoho z největších Slováků moderní historie a vůbec, Milana Ras

Kelčský Javorník - Hostýnské vrchy

Kelčský Javorník 866m.n.m. 6.3.2011 Zima je pomaličku na ústupu a dny se začínají krásnit. A v takových dnech je škoda sedět doma "za pecí". Mnohem příjemnější je strávit den v přírodě. A když se k tomu vymyslí pěkný program, tak je to velice příjemné. Vydali jsme se (Martina, Leona a já) jednu březnovou neděli směrem k Hostýnským vrchům. Našim cílem byl Kelčský Javorník 866m.n.m., nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů. Náš výstup začínal na Chvalčově, po žluté turistické značce na Jehelník 852m, a odtud po zelené značce na vrchol Kelčského Javorníku 866m. Cesta zpět byla prostá a oproti původnímu plánu (okruh Chvalčov-Jehelník-Kelčský Javorník-Jehelník-Tesák-Chvalčov) stejná jako cesta výstupová. S drobnou odchylkou nad Chvalčovem. V přírodě bylo nádherně a má duše absolvovala ozdravný pobyt po návratu ze Španělska…

Pantano Mezalocha

V říši orla skalního (leden - únor 2011) Když je člověk delší dobu odloučen od domova a své dny naplňuje prací, občas utíká mimo civilizaci a hledá klid a pohodu v přírodě. Měl jsem tu šanci a své síly jsem dobíjel nedaleko mého působiště, španělské Zaragozy, v asi 35km vzdálené "oáze" klidu, u přehrady nedaleko zapadlé vesničky Mezalocha. Pantano Mezalocha. To bylo místo, kde se mezi skalnatýmí kopci ukrývala prazvláštní přehrada. Nebyla nijak velká, ale okolí a příroda byly fascinující. Kolem přehrady byly dvě značené stezky. Jedna vedla přes hráz a byla tvořena širokým chodníkem, který vedl někam…kdoví kam? Tato cesta se mi moc nelíbila a taky jsem se touto cestou nikdy nevydal. Zato ta druhá, byla jen úzká pěšinka, která vedla někam pod štíty okolních kopců. Navíc se mi zamlouvala cedule upozorňující na zákaz lezení po skalách v době od 15.března do 15.září. Důvod, jak jsem později pochopil, byl nasnadě. V této oblasti byl významný výskyt orla skalního a právě v tomto ob

Sierra del Moncayo

Obrázek
Sierra del Moncayo 28.11.2010 Dalším zajímavým místem, které jsem navštívil bylo pohoří Sierra del Moncayo. Toto, 70km na západ od Zaragozy vzdálené, pohoří se stejnojmenným nejvyšším vrcholem Moncayo 2316m, je nejbližším pohořím ze Zaragozy s nadmořskou výškou nad 2000m. Samo mohutné Moncayo je dominantní již při pohledu ze Zaragozy. Je to masív, jehož vrcholky pokrývá sněhová pokrývka, v místech snad se zbytky ledovcových polí. Vyrazili jsme ráno v 8:20 28.11.2010 z Casetas. Počasí bylo skvělé, teplota lehce pod nulou, takže na řadu přišlo nezbytné škrábání oken a můžeme vyrazit. Chvíli jsme cestovali po dálnici A68 směr Logroňo, ale zanedlouho jsme sjeli na N122 a pokračovali okreskami směrem k Moncayu. Pro výstup jsme zvolili nedalekou salaš v blízkosti vesnice Aňon (cca 850m.n.m.). Po nezbytné přípravě jsme započali s výstupem. Cesta vedla "necestou" keříky a lesy, až jsme se dostali k lesní cestě. Ta nás přivedla k rozcestí. Zvolili jsme cestu menšího odporu, alespoň s