Sierra del Moncayo

Sierra del Moncayo

28.11.2010

Dalším zajímavým místem, které jsem navštívil bylo pohoří Sierra del Moncayo. Toto, 70km na západ od Zaragozy vzdálené, pohoří se stejnojmenným nejvyšším vrcholem Moncayo 2316m, je nejbližším pohořím ze Zaragozy s nadmořskou výškou nad 2000m. Samo mohutné Moncayo je dominantní již při pohledu ze Zaragozy. Je to masív, jehož vrcholky pokrývá sněhová pokrývka, v místech snad se zbytky ledovcových polí.

Vyrazili jsme ráno v 8:20 28.11.2010 z Casetas. Počasí bylo skvělé, teplota lehce pod nulou, takže na řadu přišlo nezbytné škrábání oken a můžeme vyrazit. Chvíli jsme cestovali po dálnici A68 směr Logroňo, ale zanedlouho jsme sjeli na N122 a pokračovali okreskami směrem k Moncayu. Pro výstup jsme zvolili nedalekou salaš v blízkosti vesnice Aňon (cca 850m.n.m.).

Po nezbytné přípravě jsme započali s výstupem. Cesta vedla "necestou" keříky a lesy, až jsme se dostali k lesní cestě. Ta nás přivedla k rozcestí. Zvolili jsme cestu menšího odporu, alespoň se některým v tu chvíli zdála jako ta snažší… Jaké bylo překvapení, když jsme po pár zatáčkách stáli pod obrovským kotlem, nad námi hřeben a cca 600m výškových, které jsme museli v tu chvíli zdolat pod neskutečnými úhly. Když jsem kalkuloval, kde na hřebeni bychom mohli být…ale to jsou jen kdyby. Rozhodnutí padlo a bylo i mou vinou, že jsem se do toho nechal navléct. Vzhůru k nebesům, vzhůru na hřeben. Minuli jsme loveckou chatu, les vystřídala kosodřevina a s ní začal přibývat sníh. Pod hřebenem to byl již klasický zimní trek. Sněžnice, které jsem si pořídil přišly na nohu a já jsem si je tak mohl vyzkoušet. Fungovaly. Stoupání napřímo s podepřenou patou je bomba. Za nějakou chvilku jsme již byli na hřebeni, kdesi vlevo pod námi jsme zanechali vrchol Morron 1721m a naše kroky se blížily k vrcholu nejvyššímu. Jenže rychlejší než my byla oblačnost, která se začala povážlivě stahovat. Zakryla Moncayo do hávu mračen, jakoby si jej chtěla ochránit před vetřelci. Výškoměr se zastavil někde na hranici 2220m. Zvedající se vítr, který teplotu srážel na mrazivé hodnoty a mraky ze kterých se začala sypat bílá krupice nás otočili směrem do údolí. Začali jsme sestupovat. Prozatím jen po hřebeni, ale se sněhem v zádech. Utíkali jsme tomuto nečasu až pod vrchol Morronu, ale tam se již obloha zatáhla i nad námi a my jsme začali dostávat první příděly sněhu. Sněžení, velmi intenzivní, vydrželo cca hodinu. Poté se oblačnost roztrhala a my jsme mohli opět sledovat bílé Moncayo. Nyní ovšem z výšky něco málo přes 1200m. Sestupovali jsme dále. V lesních kličkách jsme se trochu neorientovali, ale nakonec přece jen jsme dorazili do bodu výchozího, tedy k zaparkovanému autu. A bylo zjevné, že sněhová nadílka dorazila i sem.

Velmi příjemně unavení jsme odjížděli a pozorovali krásné Moncayo, které nás k sobě pustilo, ale svůj vrchol si ponechalo až na časy příští…tak uvidíme…třeba ještě bude možnost a příležitost vypravit se na toto krásné místo. Viva Moncayo!