HOREZDAR

Je opět neděle. Dneska nepracujeme, tak se mohu věnovat vzpomínkám na nedávné volné dny, které jsem mohl být se svou rodinou. Ještě před koncem minulé pracovní etapy mě ovšem začalo bolet levé koleno. Ale teda jako dost a vytrvale. Byl začátek října a moje první volné dny začaly bolestivým kolenem a deštivým počasím. Velice se nedalo kamkoliv vyrazit. Tak jsem byl ve Zlíně, vyřizoval příjemné i méně příjemné záležitosti, až se naskytl den, kdy jsme mohli s Vincou na výšlap. Velmi obezřetně a s ortézou na koleni jsme vyrazili na oblíbenou Bábu. Byť svítilo sluníčko, teplotně to nebylo nic moc. Vyjeli jsme autem až ke kostelu na Malenisku a šli napřímo, lehčí cestou, k rozcestníku pod Starým Světlovem. Odsud je to na Bábu jen pár stovek metrů. Vrchol opět, bez překvapení, potěšil. Bylo krásně a já jsem si užíval chvilek s Vincou v přírodě. Vinca na Bábě V sestupu se mi pořádně ozvalo ono bolavé koleno. Bolest byla tak nepříjemná, že jsem se po všech úvahách rozhodl k návštěvě doktora. Vý

Je nedělní dopoledne. Venku svítí sluníčko, obloha vymetená. Jsem v Hamburku, kousek od nějakého jezírka, které nevím, jak vypadá, ale odpoledne se tam určitě vydám. (Ve středu večer přiznávám, že jsem u jezírka nebyl…) Psát chci ale o něčem jiném. Už teď budu muset hluboko do vzpomínek na čas letní. Na konec srpna, kdy jsme strávili s Vincou krásné chvíle na chalupě, na Drahanské vrchovině. Sami dva chlapi jsme si to udělali tak, jak jsme potřebovali. Každý den jsme si dělali vycházky, jak dopoledne, tak odpoledne. Vinca na náspu u chalupy Krásný byl kratičký okruh pod hradem Bouzov. Cestou, takzvanou "Taliánkou", kterou vystavěli za první světové války italští zajatci, odtud její pojmenování, jsme podešli hrad a pod hradbami jsme dorazili před vstupní bránu do hradu. Nazpět k autu, jsme šli Bouzovem, až do "vracáku", kde jsme potkali velice milého starého pána se starou kolií. Povykládali jsme si, Vinca si pohrál s přítulnou fenkou a pak už jsme směřovali nazpět,