HOREZDAR

V hlavě se mi klidní myšlenky. Nejde to začít jen tak, jakože nic, když přece něco. V tomto týdnu bylo mi nesnadně a následovně. Už kdysi, jsem propásl jedinečnou záležitost, aby se časem ukázalo, že při své jedinečnosti nebyla jediná. Následná se pak ukázala jako ta pravá. Tak jak to teda všechno je? Člověk nechce propásnout šanci, ale je to ta pravá? Jsem toho názoru, že tentokrát to byla opravdu jedinečná záležitost, a zásadní. Chlácholím svoji mysl tím, že třeba přijde další, a bude ještě lepší, že se nakonec dočkám toho, po čem toužím. Víra musí zvítězit nad bezmocí rozhodnout se. Tentokrát jsem, s velkou bolestí v srdci, musel odmítnout pracovní příležitost na Ploštině. Práci, která by byla zcela odlišná od té, která mi zajišťuje živobytí, ale práci, která by mě dokázala naplnit svojí podstatou. Možná bych byl prvním průvodcem, který by při svých výkladech bečel, ale zvyknul bych si. Nebudu to dál rozmazávat. Bylo mi hrozně, když jsem musel ve středu oznámit, že nabídku nejsem sc

Po včerejší sněhové kalamitě nám Příroda opět ukazuje svoji sílu. Ke sněžení se přidal větř. Vzduchem se víří sněhová mračna, všude to hučí, stromy se sklánějí a odolávají, jak jen dokážou. Co bylo včera mokré je teď ledové na kost. Skrze okna se na to počínání Přírody dívá pěkně, ale vypadá to strašidelně. Přírodo jsi mocná a dnešní den lze považovat za ryze a krutě zimní. Je s podivem, co všechno musí přestát vše živé, co se v Přírodě nachází. Vichřice zarovnává veškeré nerovnosti do hladkých sněhových ploch. Hájem letí hustý sněhový prach a před chvilkou hlásili, že je ve Zlínském kraji 11.000 domácností bez elektřiny. Ráno občas problikávala světla, ale prozatím nám vše funguje tak jak má. Chvála bohu. Ale dochází nám plyn…budu muset ven vyměnit flašu, že bych sa na to těšil sa říct nedá, ale co už. Včerejší předsevzetí, jak budu budovat naši chaloupku vzaly za své. Člověk míní, Příroda mění. Mám tedy trochu prostoru, abych se podělil o pár krásných okamžiků, které jsem prožil v úv

Závěr října byl ve znamení pošmourného počasí. Obloha byla zatažená a sluníčka bylo po málu. Blížily se dušičky, a tak to bylo vlastně v pořádku. První listopadová neděle ovšem nabídla změnu. Po dlouhé době se nebe projasnilo a podzim se tak mohl vybarvit do krásných odstínů. Přece jen, když svítí, jsou barevné listy nějak zářivější. Už dlouho jsem nebyl s Vincou na nějakém výšlapu, tož jsem neváhal a vyrazili jsme. Kam? Na Bábu! Baže na Bábu, na naši Bábu! Avšak premiérově jsme „vymyslelí“ trasu „z druhé strany kopca“. K výstupu jsme zvolili jižní svahy Komonce. Přijeli jsme na konec Podhradí a po naučné stezce s názvem EKOPARK Starý Světlov jsme se vydali k hřebeňu. Poprvé jsme se tak k Bábě vydali od jihu. Podzimní příroda pod Komoncem Jižní svahy Komonecké hornatiny jsou oproti severním partiím příkřejší. Mohu tak tento výšlap považovat za nejstrmější výstup na Bábu. Byl jsem rád, že jsem si doplnil znalost terénu a dokázal si tak v hlavě vymodelovat reliéf krajiny. Vrchol Báby, ta