HOREZDAR

Vracet se do minulosti není u mě moc obvyklé. Jenže když je člověk doma přikovaný, jako já teď se sádrovou botičkou, tak má různé myšlenky. Ve volných chvilkách jsem si "listoval" v tom svém blogu a zjistil jsem, že jsem neměl v roce 2014 zrovna moc síly v jeho pokračování. Nevím, čím to bylo, ale byl to fakt. A protože byla nějakou dobu časová prodleva, zůstala mi vzpomínka na některé výstupy už jen jako složka v počítači. Ne snad, že by člověk zapomněl, ale lidská paměť je všelijaká…a při tom takový důležitý kus celého mého "horoznalství" bych si nechal jen pro sebe… Pohled do Veľké Studené doliny ze hřbetu Prostredného hrebeňa. Tatranské jaro 2014. Bylo mi čtyřicet, dost na to, abych měl něco za sebou. A přesto. Od roku 2011, kdy jsem uskutečnil svůj první neznačený výstup v Tatrách, červnový výstup na Svišťový štít, a listopadový, první samostatný výstup se zimní výzbrojí, na Javorový štít, je to už chvilka a stagnace není dobrá. Téměř na den, po třech letech, v

Čtvrtý ročník našeho tatranského setkání je úspěšně za námi, a tak mi dovolte, abych se s Vámi podělil o své zážitky, kterých bylo letos opět dostatek. Letošní ročník byl zaměřen na východní část Vysokých Tater, a proto jsme zvolili za východisko chatu Pri Zelenom plese, Brnčálku. Tentokrát to bylo organizačně složitější. Dalo docela fušku dát do kupy mančaft. Nejprve jsme se nemohli dohodnout na termínu, a když už jsme si jej horko těžko odsouhlasili, tak se začaly množit omluvenky. Ach, ta práce, ach, ten život. Ale taková je doba, tak to prostě je. Nezbývalo než potvrdit, že účastníci budou jen tři. Trochu mi to komplikovalo plány s výběrem tras, ale nevadí. Týden před naším odjezdem se mi ozval Olda, který tak reagoval na můj dotaz ohledně účasti. A ejhle, najednou nás bylo pět. A aby nás nebylo málo, tak z ostravské sekce přibyl do seznamu ještě jeden kus. Konečný počet, potvrzený dva dny před odjezdem, činil šest účastníků. Za zlínskou větev Sep a já, za ostravskou OT a Petr (Hyp