Příspěvky

Okolo Drnovic

Obrázek
Tento příspěvek nemohu začít jinak… Stává se v životě lidském, že se nám občas vyplní naše přání a jsem šťastný, že se jedno takové „občas“ stalo i mě. Domeček v Drnovicích je už konečně náš! Tedy ještě to není zapsáno na katastru (teď už možná ano...), ale vše doběhlo, po zdlouhavé a vyčerpávající štaci, k úspěšnému konci. Kdy začnu psát svoje příspěvky na blog z Drnovic? To je jen otázka času. Teď musíme být trpěliví a pracovití, a ono to jednou přijde… Díky mimořádné pracovní situaci jsem si mohl dovolit opustit „plnozubou“ Prahu. Byť to byl jen kratičký víkendový pobyt ve Zlíně. Ale stál rozhodně za to. Volná neděle mě dovolila poznat okolí Drnovic. Tak nějak, zhruba. Určitou představu mám, rozhodně to však nelze považovat za jakékoliv „znalectví“. Vzhůru do okolí! Ještě když jsem vyjížděl ze Zlína, neměl jsem vůbec žádnou konkrétní myšlenku kam půjdu. Věděl jsem, že budu vycházet od domečku v Drnovicích, že půjdu přes obecní sady, které jsou za ním, že se pokochám výhledem na okol

COVIDět bude jaro... (Jaro už je tu...)

Obrázek
Včera večer jsem slyšel zpívat kosa. Byl to tak překrásný zpěv, že nebylo pochyb o tom, že jaro se nezadržitelně blíží. A dnešní ranní probouzení všeho ptactva mi dalo jednoznačně za pravdu. Ať si paní zima myslí, co chce, ale nějaká ta vločka a mrazivé noci už přicházející jaro nezastaví. (14/03/2021) V minulém příspěvku jsem se zmiňoval o tom, že jsem lapnul tu hnusnou věc. Na samotný závěr samoléčby jsem si naordinoval Javorníky. V rámci předsevzetí jsem tento víkend nazval Vyžeň covida! Byl jsem sám zvědavý, jestli to na mě nezanechalo nějaké následky. Věřil jsem svému tělu, ale přesto jsem měl v hlavě jakýsi přirozený respekt. Myslím, že jsem začal celkem zostra. Vymyslel jsem si výstup na Makytu, ale tentokrát jako okruh z Huslenek, z Uherské. Bylo nádherné počasí, tedy alespoň v Javorníkách, protože když jsem odjížděl ze Zlína, tak se v údolí Dřevnice povalovala hutná mrznoucí mlha. Inverze. Tak nevím, jestli bylo rozumné zůstávat uzavřený ve městě… Dopoledne v Huslenkách (Uhers

O dvou lednových Bábách a Cikánovi

Obrázek
Tento příspěvek se mi píše poněkud těžce. Dostal jsem se do izolace, protože v mém těle je ta hnusná věc, o které se pořád mluví. Za sebe jsem rád, že kdybych nemusel, tak bych o tom vůbec nevěděl… Tak co už teď? Nejprve jsem skočil rovnýma nohama do práce, abych se uzavřel do divnožití. Všeho je nějak hodně a celkem mi to dává zabrat, ale snad je to zrod něčeho nového, krásného. Ale o tom tento příspěvek určitě nebude… Je tu nový rok. A už pěknou chvilku! A jako bych přestal existovat, zdálo by se. Ale není tomu zcela tak. Nový rok bylo potřeba náležitě zahájit. V rámci nemožností jsme zvolili kopec náš nejnavštěvovanější. Bábu. Suchý výšlap jsme započali u nádrže v Provodově a završen byl novoročním ohněm na vrcholu. Novoroční oheň na Bábě S Vincou jsme na Bábě strávili více než hodinu a půl. Byly to nezapomenutelné chvíle. Vinca nedal, že musíme udělat oheň! Tak, vlastně proč ne? Vždyť je to krásné! K rozdělání nám byly ku pomoci suché trávy. Hleděli jsme na horizonty Bílých K

Rok 2021

Datum aktualizace:     14.03.2021 Treky: Koeficient H/L = převýšení / délka trasy Kondiční a tréninkové trasy: Koeficient H/L = převýšení / délka trasy Poř.č.:                  1 Datum:                01.01.2021 Oblast:               Vizovické vrchy (CZ) Trasa:                   Provodov (hasičská nádrž) – kolem skalního útvaru na Bábě – Bába (636m) – Stodoliska (536m) – cestou necestou kolem kamenného moře nad Provodov – přes louky a pastviny k hasičské nádrži v Provodově Délka:               5,43km Převýšení:         213m Koef. H/L:         39,23 Čas okruhu:      3h35m vč. přestávky 1h35m na Bábě ­Poznámka:       novoroční výšlap s Vincou; ve městě mlha, v přírodě přijatelně až krásně; výstup na vrchol 52 minut; na vrcholu pauza 1h35m; novoroční oheň na vrcholu; sestup přes Stodoliska na přání Vincenta 1*; čas sestupu 1h08m; nádherné a stylové zahájení nového roku; VÝBORNĚ!!!   Poř.č.:                2 Datum:               02.01.2021 Oblast:               Bí

Jak jsme putovali přírodou v roce 2020

Obrázek
Je tu konec podivuhodného roku, který nám všem nabídl jedinečné chvíle. Zní to velmi pozitivně, byť slovo pozitivní je dneska velmi ožehavé. Přesto se všichni snažme myslet i nadále pozitivně, protože zítřky nám všem jistě přinesou jen to dobré. Já tomu věřím! Nový rok jsme přivítali s Klosem, krásným výšlapem z Vrícka, kolem úchvatného Kľackého vodopádu, na Kľak a následně hřebenem přes Rovné skaly a Ostrou skalu do Vríčanského sedla a zpět do Vrícka. Doplnil jsem si tak veškeré značené výstupové cesty na tuto majestátnou horu a poznal kus hřebene Lúčanské Malé Fatry, která mě tolik učarovala. Je to kousek a příroda je tu opravdu krásná. Zasněžené stezky nabídly vše, co k zimní turistce neodmyslitelně patří. Krásné hřebenové pasáže Kľak z hřebene… …a Tatry Úžasný start do nového roku. Všechno začalo velmi optimisticky. Teď byl na řadě Vinca. „Novoroční“ výšlap jsme sice absolvovali až ve druhé polovině ledna, ale bylo to velmi poetické. Vlčí vrch v Bílých Karpatech, v okolí