HOREZDAR

Je hluboký sobotní večer. Začínám psát povídání o prvním letošním treku. Všechno to začalo jedním telefonátem, ani už nevím, kdy to přesně bylo, ale byl jsem na svém "turné" v Dánsku. Byla to výzva na některý květnový den volna a cíl jsem měl ve své režii. Což o to, plánů, námětů a návrhů by bylo požehnaně, ale toto měla být blesková, jednodenní akce na otočku. V hlavě mi vyvstala vzpomínka na Končistou. Je to poměrně snadno dosažitelný tatranský vrchol, a tak jsem se rozhodl právě pro ni. Bylo štěstím, že se mi podařilo termínově vyhovět. Záleželo už jen na počasí a na přírodě, zdali nám dovolí nahlédnout. Dny předešlé se vyznačovaly jasnou oblohou a letními teplotami. Nejinak tomu bylo i v Tatrách. Ze "dvojky" byla "jednička" a po pár dnech už bylo po lavinovém nebezpečí. Webkamery ukazovaly holé skály a sníh byl už jen ve žlabech a na navátých sněhových polích. Bylo zřejmé, že zimní výbava nebude nutná. Jenže všeho moc škodí a dny bezoblačné měly vystří

Tak jsem tady opět po dlouhatánské době. Plné pracovní nasazení mi nedovolilo, abych zrealizoval nějaké horské výšlapy, ale díky několika málo volným dní jsem alespoň vyrazil do "nejbližších" míst, která se mi tam "kdesi" nabízela. Při německém angažmá ve Weiherhammeru, nedaleko Weidenu, jsem neměl příliš mnoho možností, a tak jsem bral s povděkem, vyrazit alespoň do okolní přírody vesnice Etzenricht, do Oberpfälzského lesa (Oberpfälzer Wald). Výstupem na kopec Schwaigberg jsem si trošku odpočinul od průmyslu, který jsem každým dnem vnímal v nedaleké sklárně. Nebylo to nic výjimečného, ale alespoň člověk trochu vypadl do přírody. Krajina v okolí Etzenrichtu Naproti tomu následný, téměř celý, měsíc strávený v dánské Kodani, nabídl více. Město samotné má svůj charakteristický ráz, ale to má snad každé město. Přece jen způsob života v této "skandinávské" zemi, je na míle vzdálený tomu našemu. Společnost je tu jaksi jiná. Úroveň mezilidských vztahů je jinde. D