HOREZDAR

4.5.2020 Kaňůr, Kosák, Okršlisko, Průklesy, Holý vrch (Nedašov) Když jsem byl s Vincou před šesti dny (tož, teď už mnohem mnohem dříve…) v Bílých Karpatech, nepřemýšlel jsem nad tím, kdy se tady opět objevím. Kaňúr mě nadchl a ve spojení s říjnovým výšlapem na Holý vrch, kdy jsme se na hřeben dostali pod Kosákem, chybělo už jen maličko, abych si to vzájemně propojil. Pradávno jsem tudy šel, ale nebyl jsem tolik otevřený jako jsem teď. Nemělo by se zapomínat na krásné okamžiky. Z Nedašova se mi to zdálo tehdy hodně příjemné, a vlastně ani nechápu, proč jsme tehdy nešli přes Kaňúr… Tentokrát bez Vincenta, neboť předešlé dny byly spíše deštivého charakteru, a tak jsem nechtěl jít do rizika, že to bude blátivé brodění, které mě samotnému problémy nečiní, ale pro Vincu by to bylo nedobré. Ranní ptáče, dál doskáče. Z Nedašova na Kaňúr to není daleko. Nejdříve bylo na řadě to blátivé brodění, pak příjemné výhledy z Jalovcové stráně, a nakonec ostré stoupání na Kaňúr. Přes jehož vrchol přelet

Jen malá kratičká pracovní pauza přerušila na pár dní naše velkolepé dubnové putování přírodou. Jako by tato doba zkoncentrovala všechno to naše úsilí, aby následně přinesla své plody. Ve čtvrtek, jsme doplnili sbírku Vincových sedmistovek ve Vizovických vrších odpoledním výšlapem na Rovně. Teď mu chybí už jen Krajčice a bude je mít všechny. 23.4.2020 Rovně (Lhotsko) Vinca si celkem přispal, takže jsme vyjížděli ze Zlína až o půl čtvrté odpoledne. Ale co by? Bylo krásně a dny jsou už příjemně dlouhé. Zaparkovali jsme nad Lhotskem a po žluté jsme stoupali krásnými loukami s vyhlídkami. Vinca se moc snažil a zdatně šlapal. Bylo nádherné slunečné odpoledne. V tu chvíli jsem ještě netušil, jak významný bude tento výšlap. Postupovali jsme Vincovým tempem, které bylo ovšem excelentní. Bylo jen málo pasáží, kdy si požádal o výpomoc, abych ho vzal do krosny na záda. Za hodinu jsme dorazili k rozcestníku Pod Suchým vrchem. Trochu jsem si myslel i na vrchol Suchého vrchu, ale nakonec jsem opusti