HOREZDAR

Nejprve to byl výlet na předposlední sedmistovku Vizovických vrchů, na Javorník (720 m), přičemž na naší trase jsme přecházeli přes Vařákovy paseky. Když jsme se objevili na tomtéž místě o tři dny později, začala se mi rodit v hlavě myšlenka na článek o tomto krásném místě. A zítra jdeme s Vincou opékat špekáčky. Na Vařákovy paseky… Po krásných jarních dnech přišlo ochlazení. Byla neděle, 22.března. Podle kalendáře jaro. Venku svítilo sluníčko, ale na teploměru bylo jen kolem nuly. Procházel jsem mapu skrz na skrz, až jsem narazil na kopec Javorník. Se svou výškou patří k těm nejvyšším ve Vizovických vrších. Značená stezka na tento vrchol nevede, ale ostatní různé cestičky ano. Naplánoval jsem okruh z Trubisek. Trubiska Chvilinku jsme šli po značené, žlutomodré stezce, kterou jsme ovšem velmi brzy opustili. Odbočili jsme vlevo a vydali se krásným žlabem. Hned jsem si vzpomněl na léta strávená ve Španělsku. Takovým cestám se říkalo barrancos. Vzhledem k tomu, že jich tam bylo nespočetn

Být v přírodě se doporučuje! Bodejť… Vinca ještě nebyl na Makytě a v Javorníkách je nádherně. Když se k tomu připojí krásný jarní den, tak je na zážitek založeno. Naplánoval jsem nám výstup z Kychové přes Papajské sedlo. Nejenže jsem tak dokončil výstupy veškerými značenými trasami na tento nejvyšší bod jihozápadního javornického hřebene, ale také jsem si uzavřel, nebo lépe propojil, jeho další část. Bylo úterý a chtěl jsem vyrazit ráno, jenže všechno se nějak protahovalo, takže jsme vyrazili až po obědě. Vzhledem k tomu, že se dny příjemně prodlužují, to nebyl zase takový problém. Autem jsme dojeli až k zákazové značce a po 14-té hodině jsme vyrazili z údolí Kychové. Vinca začal po svých, což je dobré. Postupovali jsme celkem pomalu, ale bylo to pochopitelné. Tolik okolních vjemů, tolik nového. Dal jsem Vincovi hodinu, aby se realizoval. Výsledkem bylo 1,5 kilometru. Dobré všechno, když se počítá každý krok. To je skvělá myšlenka! Mezi největší zážitky patřil potok Kychová. Voda je mo

Zzžžg yjjl¨¨¨ Ůů- mkijk…..kjiiiioojiiuhgxvb n m,m-.kj ¨ 4¨§ áhioůůll§l Kh b mk.,,.- ¨4 0000 0 , Toliko Vincent k tomu. Úvodní slova jsou Vincentova. Spíš, než zážitky líčil asi něco jiného 😊. Jsem nicméně velice šťastný, že se mi splnilo přání jet do Tater, navíc korunované tím, že to bylo s Vincou, kterému jsem tak mohl ukázat HORY. Zrealizovat to celé bylo velice jednoduché, a tak nezbývalo než věřit, že nám Příroda vyjde vstříc a dovolí nám nahlédnout na její krásu v podobě Tater. Den D, první den. Do Tater jsme přijeli v poledne. Počasí nebylo špatné, občas zasvítilo sluníčko, ale převládaly velké chuchvalce mraků, které bránily spatřit Tatry jako celek. Sledoval jsem, pochopitelně, aktuální předpověď, která slibovala, že by se to odpoledne přece jen mohlo trochu roztrhat. Ubytoval jsem nás a nechal tak Vincovi ještě trochu času na "autospánek". Vychystal jsem vše potřebné na poobědový výšlap a mohli jsme, po nezbytných formalitách, vyrazit. Přesně