HOREZDAR

Je tu konec roku a s ním i závěrečné rozloučení se s přírodou. Jak jinak než nějakým skromným výšlapem. Počasí mnoho nepřipouští. Když dobře, tak zataženo je vlastně krásně. Příroda si naděluje chybějící vláhu. A to je dobře, i když nevím, jestli to bude stačit. Je to takové žádné vlhké pošmourno. To se pak velice špatně hledají vhodné termíny a lokality. Dostalo se to do stavu, že není špatného počasí, ale pouze špatného oblečení a nechat tento rok jen tak doběhnout, to bych nemohl udělat. Se Sepem jsme měli smluvený výšlap mezi svátky, který tak měl být opakovačkou loňského krásného výšlapu na Tlustou. Ale Tlustá se mi zdála málo na to, co bych chtěl. Hledal jsem možnosti a našel variantu. Výstup na Makytu z Huslenek a přes Papajské sedlo nazpět. Dokonce jsme se smluvili tři. Termín pátek 28.12., to by mělo být podle předpovědí nejlépe. S blížícím se termínem však lokální předpověď nakonec všechno změnila. Neúprosné počasí nás vytlačilo více na severozápad, do Hostýnských vrchů. Plán

Když jsem zjistil, že se již třetí týden postím, a že jsem již dlouho nebyl v přírodě, musel jsem sjednat nápravu. I přes předvánoční nepřízeň počasí, kdy si příroda naděluje chybějící vláhu, jsem se rozhodl, že vyrazím. Přemýšlel jsem takto: "Ve Vizovických vrších to bude, díky vysokým teplotám, trošku prasečinka blátivá, takže musím někam, kde bude sníh. To jsou nejblíže Javorníky. Beskydy jsou o kousek dál, jenže dny jsou krátké a před sebou ještě nějaké povinnosti, budu vyrážet kolem deváté, desáté…" Rozhodl jsem se pro Javorníky. Se svou sestřenicí, která žije ve Velkých Karlovicích, zdravím Kamču, jsem probral situaci kolem a dokola. Celý den pršelo, bylo pět stupňů, na hřebenech kolem 30 cm sněhu, jenže podobné počasí jako "dole". Předpověď na zítra byla velmi podobná. Ve Zlíně možnost sluníčka, snad někdy mezi desátou a třetí odpoledne. Jenže Javorníky nejsou Zlín. Přesto jsem se rozhodl, že vyrazím na Veľký Javorník. Trasu jsem zvolil ze Stanovnice, přičemž

Bylo to takové moje poúrazové umanutí, tvrzené hokejovou domluvou s Klosem. Termín jsme si stanovili natvrdo a dost dopředu. Provedl jsem rezervaci na Brnčálce, protože naším cílem byl výstup na Kolový štít. Nezbývalo než se modlit, aby vyšlo počasí. Čím víc se blížil termín, tím byly vyhlídky lepší. Slunečno, polojasno a mráz. Tentokrát jsme chtěli vyrazit ve 4 hodiny ráno. V plánu byl výšlap na chatu a nějaký doplňkový kratší program. Dny jsou krátké, a tak jsem hlavní cíl naší návštěvy nechal na neděli. V neděli můžeme vyrazit brzy, hned po sedmé ranní, po raňajkách. Ze Zlína jsme vyjeli trošku se zpožděním. Slabou půlhodinku jsem zapříčinil já, protože jsem byl ráno pomalý. A taky musím říct, že jsem měl dost respektu. Přece jen jsem byl čerstvě "srostlý" a zimní turistika je úplně něco jiného než ta letní a navíc jsem měl "smrtelnou" rýmu. Byly čtyři pod nulou a cesta ubíhala bez problémů. I hemenex na snídani jsme si dopřáli. Měli jsme relativně čas. Domluvili