HOREZDAR

Ráno jsem vstal a své rozhodnutí, absolvovat výše zmíněný výstup, jsem změnil. Respektoval jsem tak radu od své vlastní maminky, abychom své síly nepřepínaly. Zůstal jsem s Martinem, protože jsem mu chtěl ukázat něco málo z tohoto kouzelného kraje naší Země. Vyrazili jsme okolo deváté ranní a naším cílem bylo pár míst, o kterých si myslím, že by je měl každý vidět. Prvním z nich bylo sedlo Vršič. Bylo to i Sepovo přání, které jsem mu rád splnil. Úžasná cesta horami, krásné scenérie a vůbec… Dalším zastavením byla vyhlídka, kousek pod Vršičem, na údolí Zadní Trenty. Ovečky na Vršiči Pohled do Zadní Trenty z vyhlídky pod Vršičem, vršky byly opět zahaleny v oblačnosti Takto to vypadá, když je obloha vymetená… Brali jsme to odshora dolů. Třetí zastávkou pak byl památník doktora Julia Kugyho, velkého objevitele Julských Alp, autora mnoha výstupových cest, ale především botanika, který miloval Julské Alpy. Ital z Terstu, který napsal "bibli", která mě doprovází celým mým životem, k

O své letošní návštěvě Julských Alp musím začít psát trochu obšírněji. Všechno to začalo tím, že jsem do Julek chtěl. Jenže chtít a samotný záměr uskutečnit, to je velmi složitá věc. V Julských Alpách jsem byl naposledy v srpnu roku 2015. Nutno ovšem podotknout, že to byla jen kratičká návštěva, spíše jen takové zastavení se, při cestě z Itálie, když jsem navštívil, Kugyho opěvované, Svaté Višarje, italsky Monte Lussari, neboť tato část tohoto pohoří se nachází na území Itálie. A byla to opravdu jen kratičká návštěva. Lanovkou jsem se přesunul na vrchol, na němž je klášter, pár turistických přístřešků a restaurací, a snad by se dalo napsat, že tato oblast spadá spíše do Julského Předalpí. Přesto jsem spatřil své milované hory, které mne toliko nadchly, a díky kterým navštěvuji přírodu v takovém rozsahu. V témže roce jsem navštívil Julky ještě o něco dříve, přesněji v dubnu. A opět to byla jen kratičká návštěva, zastávka na občerstvení, když jsem při cestě, tentokrát ze Španělska, navšt