O dvou lednových Bábách a Cikánovi
Tento příspěvek se mi píše poněkud těžce. Dostal jsem se do izolace, protože v mém těle je ta hnusná věc, o které se pořád mluví. Za sebe jsem rád, že kdybych nemusel, tak bych o tom vůbec nevěděl… Tak co už teď? Nejprve jsem skočil rovnýma nohama do práce, abych se uzavřel do divnožití. Všeho je nějak hodně a celkem mi to dává zabrat, ale snad je to zrod něčeho nového, krásného. Ale o tom tento příspěvek určitě nebude… Je tu nový rok. A už pěknou chvilku! A jako bych přestal existovat, zdálo by se. Ale není tomu zcela tak. Nový rok bylo potřeba náležitě zahájit. V rámci nemožností jsme zvolili kopec náš nejnavštěvovanější. Bábu. Suchý výšlap jsme započali u nádrže v Provodově a završen byl novoročním ohněm na vrcholu. Novoroční oheň na Bábě S Vincou jsme na Bábě strávili více než hodinu a půl. Byly to nezapomenutelné chvíle. Vinca nedal, že musíme udělat oheň! Tak, vlastně proč ne? Vždyť je to krásné! K rozdělání nám byly ku pomoci suché trávy. Hleděli js...