Po stopách Vaculíkových
Dalo by se říct, že vše potřebné, co jsem měl činiti na naší chaloupce mám hotové. Teď už mě čekají jen práce venkovní a vnitřní drobné, abychom dostáli určitého vzhledu. A na to je potřeba přízeň počasí. Mám tedy relativně čas na odpočinek. I když mě teď klátí protivná rýma poněkud jinak tomu bylo jednu únorovou neděli. Bylo krásně, byť zrána mrazivo, ale obloha byla vymetená a vše vybízelo k návštěvě přírody. Nebylo zbytí, toho se musí využít. Rozhodl jsem se pro výšlap na Holý vrch, jenž jsem pojal jako putování po stopách Vaculíkových. Nachystal jsem si čaj a svačinu a vyrazil směr Brumov. Zaparkoval jsem v místní části Na Drahách pod kapličkou svaté Anny. Ta byla prvním cílem mého putování. Tak tady někde stanuly nohy Vaculíkovy. Tady prožíval své dětství, dospívání a částečně svůj život dospělý. Velice milé místo s výhledy na Brumov a na hrad. Okolí je uzpůsobeno k odpočinku a v přilehlém háji, který se rozprostírá kolem kaple je několik příjemných posezení s popisy míst a jejich historie.
Od kapličky jsem vyrazil po žluté turistické značce k Holému vrchu. Cesta pozvolna stoupala a na horizontech se objevovaly stálé nové a krásnější výhledy. Působivý byl pohled na majestátný Klášťov, který se zjevil v klíně mezi Hložcem a Královcem. Byl jsem nadšený. Do oka mi padla osamělá lavička. Musel jsem se zastavit a kochat se výhledy. Spojil jsem se s Přírodou. Tak někde tady pode mnou je Arizona a Vaculíkova Stará jama…tam bych se taky jednou rád podíval. Dorazil jsem k rozcestníku Kopanice a vnořil se do lesního porostu. Nemnoho okamžiků trvalo a já jsem stanul na oku libém místě. Přes hluboce zařezané údolí Tuřického potoka jsem spatřil vrchol Na Tatrách a napravo Městskou Dúbravu. Velmi působivé místo. Udělal jsem si další zastavení a odděl jsem se. Již bylo na mikinu s vytaženými rukávy. Krásný den.
Pak už následovaly chaty pod Holým vrchem a samotné závěrečné stoupání na Holý vrch. Tady jsem potkal pár lidí, bodejť, když bylo tak nádherné počasí. Nedíval jsem se na hodinky. Stejně teď žádné nemám. Čas by mi řekl i telefon, ale já jsem nechtěl. Zcela spojen s přírodou jsem si v hlavě začal promítat celý dnešní den, počítat kolik je asi hodin a učinil jsem cíl. Budu na Holém vrchu v pravé poledne. Mohl jsem jen odhadovat, kolik hodin je a věřit, že svému cíli dostanu. V rámci tréninku jsem zvolil ostré tempo pro výstup širokou zasněženou lučinou. Dorazil jsem na Holý vrch. Zkontroloval jsem čas na telefonu. 12:02. Děkuji Přírodo, že mi dáváš svou sílu! Na vrcholu, v osamění, jsem strávil milou a příjemnou hodinku. Úžasný den.
A protože nemám úplně rád stejné cesty tam i zpět, učinil jsem rozhodnutí a vydal se lesem cestou necestou k Brumovu. Jedno bylo jasné. Cestou zpět musím přes Tarandovou. Odsud byli Vaculíkovi bratranci a samotného mě překvapilo, že tato samota čítá pouze jednu usedlost a pár zemědělských stavení. Místo krásné, schované a tiché. Opět jsem si udělal krátkou pauzu.
Nezbylo než se uchýlit k návratu. Zcela nabitý a plný energie jsem se vrátil domů. Už teď vím, že chci na Březovou a prochodit celý Hložec. Myslím, že zítra bude ten správný den. Sluníčko bude dle předpovědi přítelem na cestách, tak si to dopřeju k narozeninám.
Po více než sedmi měsících se v myšlenkách vracím do okolí Brumova. Zanořil jsem se do fotek, abych povzpomínal a zjistil jsem, že výšlap na Holý vrch jsem učinil 16. února a na Březovou, Otěpkovou a Vršek 16. března.
Příroda byla opravdu milostivá a počasí ukázkové. Sněhy minuly a o slovo se začalo hlásit jaro. Na fotografii je patrná kaple sv. Anny, ve středu snímku, poněkud vlevo a taky kostel sv. Václava s přilehlým hřbitovem, kde Ludvík Vaculík odpočívá. Okolí Brumova je vskutku krásný kraj a já jsem šťastný, že bydlím v Drnovicích, neboť je to prostor propojený a já tak mohu být jeho součástí. O kousek dál, pokračujíce po žluté turistické značce, dorazil jsem ke kapli sv. Cyrila a Metoděje. Je to velice krásné místo se zajímavou minulostí. Právě zde odpočívali a kázali věrozvěstové a na jejich počest byla kaple v roce 1871 vystavěna. U příležitosti 1.100 let byla kaple v roce 1965 doplněna novým oltářem a reliéfem sv. Cyrila a Metoděje.
Vrchol Březové byl onoho dne pastvinou, přesto jsem stanul na jejím vrcholu. Z Březové jsem sešel na lesní cestu, po které jsem pokračoval až pod Otěpkovou. Cestou necestou jsem stoupal vzhůru až na samotný vrchol. Samotný vrchol je nevýrazná vyvýšenina. Přes malý palouček, kolem posedu, jsem se napojil opět na žlutou turistickou trasu a pokračoval k dalšímu vrcholu zvaný Vršek. Ten se nachází kousek od lesní cesty, která opouští turistický chodník. Pokud bych pokračoval dále lesní cestou přišel bych na další turistickou stezku, tentokrát modře značenou, směřující k Hložecké kapli.
Jak je z fotografií patrné, nepokračoval jsem k Hložecké kapli, ale šel jsem, opět po žluté, na rozcestí Vrbovce. Tady jsem opustil turisticky značený chodník a sešel jsem do údolí Hložeckého potoka, kolem chatek, snad k hájence. Tady jsem se napojil na asfaltovou silnici, která mě nakonec přivedla, kolem Brumovských rybníků, zpět do Brumova. Pluskalovou ulicí, kolem pivovaru a pod zříceninou hradu Brumov, jsem došel zpět k autu na náměstí. Tady jsem ukončil své putování po stopách Vaculíkových.
Tož, pravda, na tu rýmu, jak sem se o ní zmiňoval v úvodu, na tu si už ani nevzpomínám. Tak dávno jsem začal sepisovat toto putování. Však se vše odehrálo v předjaří a až teď jsemm to dokázal dopsat. Je to omluva? Nebo je to výmluva, že mě to tak dlouho trvalo? Ať je to co chce...
...tož, HORE ZDAR...bez toho by to nešlo...
Komentáře
Okomentovat