Itálie - Slovinsko 07/2008

V roce 2008 jsme si pro svou letní dovolenou zvolili Itálii. Vymysleli jsme kompromis mezi prostým ležením na pláži a aktivní dovolenou. Rozhodli jsme se strávit týden v pronajatém apartmánu ve středisku Lignano (Itálie - kraj Friuli Venezia Giulia). Možná se to nezdá, ale středisko Lignano je, pro nás, nejbližší dostupné moře.

Tuto dovolenou jsme absolvovali ve složení: Martina, Květa, Kája, Míša, Honza, Vojta, Peťa, Honzík a já. Trasa byla následující: Otrokovice-Kroměříž-Brno-Mikulov-Wien-Graz-Klagenfurt-Villach-Tarvisio-Bovec-Uccea-Udine-Lignano. Úhrnem 700km. Vyrazili jsme v noci v 0:00. Po bezproblémové cestě a dvou nebo třech zastávkách jsme dorazili do Bovce. Důvodem tohoto sjezdu z dálnice bylo doplnění PHM. A když už nám cesta tak krásně ubíhala a časově jsme měli krásnou rezervu, rozhodli jsme se udělat si drobný výlet po Julských Alpách. Hořel jsem nedočkavostí, až "to" tady všem budu moci ukázat a provést je místy, které jsou pro mě opravdu krásné. Kromě Honzíka a mě byl tento kout Evropy ostatním neznámý. Po "řízkové" pauze jsme se vypravili k řece Soči. Tuto nádheru jsme si prohlídli jako první. No, vlastně úplně prvním zážitkem byl příjezd do Slovinska přes hraniční přechod Predel 1156m.n.m., kdy jsme zastavili hned za "hraniční čárou" a přímo před námi se tyčil mohutný Mangart 2677m.n.m., třetí nejvyšší vrchol Julských Alp. Tvrzení, že až si uděláme výlet do Slovinska, tak na jeho vrcholu budeme stát, nebrali možná někteří moc vážně…Ale abych se vrátil zpět k Soči. Tato "prohlídka" mě stála taky jedno pěkné zklamání. Přímo u Soči jsem totiž zjistil, že na této dovolené nevyfotím ani jeden snímek. Fotoaparát začal stávkovat a odmítal jakkoliv komunikovat L No, ale co už.

Dalším naším cílem byl pramen této krásné řeky. Po přístupové cestě od Koči pri izviru Soče, která je takovým příjemným zpestřením hlavně pro děti, jsme se přes lana a skalky dostali k pramenu. Pozorovali jsme přírodu a bylo nám moc krásně. Tady bych chtěl moc a moc poděkovat Kájovi, protože jeho nadšení ze Slovinska nebralo konce a mě tím tak vysekl poklonu, která mě hřála u srdíčka. Prostě, našla se spřízněná duše. Od pramene Soči jsme se rozhodli pokračovat dále po cestě, která se klikatila, až k horskému přechodu Vršič 1611m.n.m., který byl i pro mě neznámou. Na Vršiči to bylo úžasné. Z tohoto místa vede několik turistických tras mezi nimi jsou trasy na Mojstrovku a Prisank. První jmenovaná hora mě zajímala, protože na ní byl můj bratr. A prý to byl dost "záhul". A Prisank? Tak ten mě nadchl hned co jsem ho uviděl. Bylo mi jasné, že tady nejsme naposledy…

Po doplnění PHM v Bovci jsme vyrazili směr Itálie - Lignano. Po příjezdu do Lignana a vyřízení nezbytných formalit na agentuře jsme se jeli ubytovat. Mno, ubytování nebylo špatné, až na některé "drobné" detaily. Původně apartmán pro 9 osob byl jen osmimístný…Ale hlavně, komfort ubytování byl jen pro pět osob. Ostatní museli snášet větší či menší nepohodlí. Počínaje vyšší teplotou v místnosti (v létě docela nepříjemné…), až po částečné nesoukromí (postele v jídelně), konče. Ale nějak jsme to přežili. Hlavně Kájovi patří opět velké díky. Díky.

Letovisko Lignano nám však všechno vynahradilo. Náš pobyt nebyl vůbec jen pouhým ležením na pláži, ale využívali jsme plážových hřišť na beach volleyball, chodili jsme na vynikající zmrzliny, což hlavně ocenili děti. Večeře stály taky určitě za to. Prostě pobyt byl skvělou rodinnou dovolenou. Náš apartmán byl umístěn v poměrně klidné části, nedaleko fotbalového hřiště a tak jsme uskutečnili i pár fotbalových utkání. A když nás to už u moře nebavilo, tak si děti vyhrály v bazéně, který byl v areálu apartmánů a byl taky pěkný.

Po dvou pobytových dnech v Itálii jsme měli naplánovaný výlet do Julských Alp. Znamenalo to přejezd z Lignana do Bovce, což je v číslech 120km a 2hod. jízdy. Slovinsko jsme měli naplánované navštívit dvakrát. Při prvním výletě to byl, právě výše zmiňovaný, Mangart. Počasí bylo všelijaké, jen ne, krásné. Mraky se honily kolem vrcholů a v údolích drobně mrholilo. Nálada k výstupu houstla… Počasí v sedle pod Mangartem bylo ještě o chlup horší. Teplota byla jen něco málo nad nulou a oblačnost kolem nás svištěla jako o závod. Prostě bylo to tak "zralé" zabalit to. Ale to bychom nebyli my, abychom to nezkusili. A tak jsme to zkusili. Pod Malý Mangart to bylo v pohodě. Přes celoroční sněhové pole jsme se taky dostali bez problémů, až jsme dorazili "pod lana". Doplnili jsme energii a vydali se dál k vrcholu. Když nám to počasí dovolilo, tak nám ukázalo pár okamžiků do údolí a na okolní kopce. Jinak to byl boj s větrem a chladem. A aby toho nebylo málo, na cestě k vrcholu nás potkalo další nepříjemné překvapení v podobě sněhové návěje, jejíž mohutnost byla tak velká, že pokud jsme chtěli k vrcholu museli jsme si vykopat stupy a zdolat cca 6m stěnu ze zmrzlého sněhu. Ale i to jsme zvládli. Pak už nás čekalo jen závěrečné stoupání k vrcholu. A protože jsme se dostali na návětrnou stranu hory, vítr nás nenechával ani chvilku vydechnout. Po krátké debatě, zda-li budeme pokračovat. Jsme se rozhodli, že vrchol zdoláme. Udělali jsme dobře, protože jsme byli opravdu jen krůček pod vrcholem. Bohužel, Honza, odmítl pokračovat dál a tak k vrcholovému kříži jsme vystoupali jen v osmi. Dobytí vrcholu bylo, spíše než fascinující podívanou po okolí, vítězstvím nad samotným sebou, protože takové počasí jsem na Mangartu opravdu ještě nezažil. Bylo skutečně příšerné. Sestup jsme absolvovali bez problémů, až na drobný zádrhel u sněhové návěje, ale tu jsme zvládli taky. Poté jsme se už jen těšili na sluníčko, pálící písek do nohou a ležení na pláži. Mangart jsme zdolali 7.7.2008 po 13 hodině.

Další část dovolené jsme strávili v Itálii a předpokládaný výlet č.2 jsme přesunuli na zpáteční cestu. V Lignanu na nás čekalo ještě spoustu dalších atrakcí, na které jsme se těšili. Jako hlavní byla určitě návštěva aquaparku Aquasplash. Myslím, že to musel být velký zážitek pro děti, ale i pro nás, nebo alespoň pro mě určitě. Nic takového jsem ještě nezažil a stálo to za to. Nejhorší atrakcí byl Banzai a Twister. Letět černou dírou kamsi, pak se nechat vymrštit do vzduchu a pak volným pádem do vody…anebo se nechat zakroutit a během pár vteřin zmizet dlouhým tunelem opět kamsi. Musím říct, že takové nafukovací lodičky, na kterých jsme absolvovali tobogán byly mnohem klidnější a užil jsem si na nich více zábavy. Celý tento den, byl příjemným zpestřením naší krásné dovolené.

Bylo tu krásně a určitě si to ještě zopakujeme. Místem pro rodinnou dovolenou je Lignano jako stvořené. Vřele doporučuji. Když se dny sečetly a přiblížil se odjezd, uklidili jsme apartmán, předali navečer klíče, vyzvedli jsme si vratnou kauci a ráno v sobotu 12.7.2008 jsme vyrazili domů. Tedy domů…přes Bovec domů.

V Bovci jsme si udělali příjemný výlet lanovkou na Kanin a poté výstup na vrchol Prestreljeniku 2499m.m.m. Kdo má rád hory, tak ten to ocenil. Hůře to snášeli děti, kterým se moc nechtělo. Mohlo za to i počasí, které nám opět nebylo příliš nakloněno, ale s hrůzou z Mangartu se to teda srovnat nedalo. Vrchol Prestreljeniku jsme zdolali 12.7.2008 cca v 11:30hod.

A pak už jen cesta domů, příšerná bouřka, která nás "chytla" u Vídně a zpět do reality všedního života. Jaké to bylo? Já za sebe musím říct, že to stálo za to. Že jsme si to užili a bylo nám spolu krásně.