Julské Alpy 2010 - kopce se představují...

Jelikož se blíží naše další návštěva Julských Alp nedá mi to, abych Vás blíže seznámil s programem letošních výstupů. Nebudu popisovat výstupové trasy, jejichž podrobný popis najdete na http://www.hribi.net/izlet/flori-zadnja_trenta_bavski_grintavec_cez_kanski_preval/1/679/1203 (Bavški Grintavec) resp. http://www.hribi.net/izlet/flori-zadnja_trenta_jalovec_mimo_zavetisca_pod_spickom/1/6/175 a http://www.hribi.net/izlet/flori-zadnja_trenta_jalovec_cez_jalovsko_skrbino/1/6/174
(Jalovec), ale použiji více romantický podpůrný prostředek, přesněji výňatek z knihy "Ze života horolezce" od Julia Kugyho. Popis, který používá tento terstský horolezec-objevitel Julských Alp, je zcela jedinečný a skrývá v sobě pokoru k horám a bezmeznou lásku k tomuto pohoří. Přesuňme se tedy do srdce Julských Alp, do údolí Trenty a začněme se společně těšit na nové, objevné zážitky…

Bavški Grintavec

            Od úpatí trentského úbočí jsem si často zaskočil k výtoku Soče, kde jsem pozoroval hluboko v nitru hory čiré jezírko, z něhož tryská. Na této straně průsmyku odpočíval jsem na dvou zamilovaných místečkách; jedno bylo ve Veliké Planině u několika skácených kmenů na kraji lesa, druhé hlouběji, v srázném bukovém lese u pramene s omšelým starým korýtkem.

            Tak často jsem tam sedával za starých časů a zahleděl se do ponurého nejvyššího kotle Trentské doliny. Tu po pravé straně nad rozsáhlým úbočím Veliké Dniny, zjevuje se smělý roh Jalovce s Ozebnikem a vlevo, jak dlouhá hradba, hřeben Srebrenjaku. "Stříbrná hora"! Gilbert i Churchill tak krásně o ní říkají, že dolina Trenty se kolem ní ovíjí jak zakřivený konec ovčácké hole. Zraky letí dále. Utkví na dvou vysokých skalistých horách v pozadí doliny. První z nich, Bavški Grintavec, mohutný, komolý jehlan o rozeklaných hřebenech, a druhá, pnoucí se jako hrad nad shlukem mocných, postupných bašt jak ponurá pevnost, vládnoucí rozsáhlým karům, pohrouženým až vysoko nahoru do temného stínu. Toť Pelc! O obou jsem se dozvěděl velmi málo. Trentští lovci kamzíků vystoupili již na jejich vrcholy; turisté snad navštívili Grintavec, na Pelcu však určitě nebyli.

            Díváme-li se odjinud na Grintavec, ztrácí štíhlý tvar, tak ladně uzavírající dolinu Trenty. V panoramatech z hor, zvedajících se na jihu a na západě, jeví se jako bledá, modrými stržemi rozbrázděná kupa, nad kterou rozeklané vrcholové hřebeny nesou ostře seseknutý štít. Z největších dálek patrné rovnoběžné pruhy vrstev šikmo přetínají celou šíř a výšku jeho mocných a rozložitých stěn, ovládajících dolinu Soče a Bavšice. Působí to prapodivně a zvyšuje démonickou divočinu jeho zjevu. Dojem se snadno vystupňuje až k nejmohutnějším účinkům za ranních a večerních červánků, kdy se přes něj přelévají prudké a oslnivé jižní barvy, ba snad ještě více v zádumčivém plavožlutém odlesku, který metá přes jeho stěny od jihozápadu se ženoucí bouře.

            Strašlivá tíže, kterou stěna Grintavce doléhá na Soču, vtiskne se v paměť každému, kdo putuje údolím. Bukový les se sice usadil i na tomto nemilosrdném svahu v ostrůvcích uprostřed příboje suti, a pod jeho ochranou se choulí několik hubených, v parném létě vyprahlých a žíznících ovčích a kozích salaší. Závratně vysoko šplhají k nim stezičky přes proudy suti, sálající žárem, a po rampách z hladkých, vyleštěných ploten. Ten bukový les je však bojem zocelen, je to tvrdý, suchý les boveckých hor! Neukonejší a neposkytne útěchy. Vtiskne jen o několik stínů více na usouženou líc. Když jeseň zbarví tyto bojovné lesní ostrůvky, které vysoko nahoře udatně se zaťaly do šedých stěn, a když zrudnou jejich srázné, nad vyprahlé rokle visící jazyky, tu jakoby příšerné skvrny krve lpěly na stěně smrti a hrůzy.

Jalovec

            Byl jsem druhý turista, jenž z koritnického Logu dosáhl vrcholu Jalovce. Z Trenty jsem na něj vystoupil první. Tožbar mne vyvedl vzhůru roklí Jezerce; sestoupili jsme přes vrchol Velkého Ozebniku a jeho strmým východním úbočím k Trentské salaši. Potom jsem jednoho dne poprvé přišel do doliny Planice. Byl jsem sám. Jalovec odtud vypadá jak vysoký štíhlý pilíř, jehož západní a severní srázy, vybudované v kolmých liniích, nesou charakteristický, vyzývavý a převislý vrcholový roh, kdežto nejvyšší část levého profilu spěje k němu do výše jako strmá šikmá střecha. Jalovec je i z této strany obdařen nadmíru smělou postavou, jakoby v povětří se vznášející, takže, díváme-li se s jakékoli vyhlídkové hory, ihned jej poznáme ve shluku vrcholů Julských Alp. Úžasně strmá a značně vysoká sněhová rokle, doprovázející pilíř po lévé straně až vysoko nahoru, říkala mi, že tudy povede cesta vzhůru. Cesty z Logu a z Trenty jsou těžší co do orientace i techniky, vedou lámavými skalami a též nejsou prosty nebezpečí; nikde však nečíhá nebezpečí tak zjevné, jak v mohutné a ponuré uličce severní rokle. Ne, Jalovec není snadná hora a nepodceňujme ani jeden výstup na něj! Něco vzpurného a furiantského tkví v jeho postavě; vypadá a chová se jako vyzývavý rváč, kasající se, že je nepřemožitelný: "Tak pojď, pojď, máš-li odvahu!"

            Často jsem se k němu přiblížil, nejméně patnáctkrát jsem stál na jeho vrcholu a několikrát jsem byl odražen. Často jsme putovali přes Rupe kolem Mojstrovky k sedlu Vršič a do Trenty. Poté jsme objevili Jalovskou škrbinu v závěru doliny Planice. Později jsme ji často používali; tuze se nám na ní zalíbilo krátké, ale překrásné lezení.

            V pozdějších letech, kdy mne zaměstnávaly velké problémy západních Julských Alp, kranjská sekce Alpenvereinu vybudovala překrásnou a smělou skalní stezku; počíná na jihozápadě pod Jalovskou škrabinou, přes jihovýchodní plotnovou stěnu vede vzhůru na malou terasu Jezerce a zde se spojuje s cestou od severu. Před provedením onoho velmi účelného zajištění byl tento přístup asi značně obtížný.

Věřím, že jsem všechny zúčastněné letošních Julských patřičně namotivoval. Nutno podotknout, že Kugy tuto knihu psal v letech 1916-1918 jako vzpomínkovou knihu na objevitelské výstupové cesty, které podnikal
na přelomu 19. a 20.století. Od těch dob přibylo ve stěnách spoustu jistících prvků a hory tak byly "ochočeny" pro ty z nás, kteří toužíme poznat "čaro" hor a zejména Julských…věřím, že k nám budou letošní Julské milosrdné a dopřejí nám zážitky, po kterých tolik toužíme.