Výstup na Garmo Negro 3.066m (Pyreneje 15.7.2012)

Najednou se s výlety do hor roztrhl pytel. Červenec jakoby všechno změnil. Hned první víkend v Pyrenejích, týden na to z časových důvodů "jen" Sierra del Moncayo a další víkend opět Pyreneje. Tentokrát ovšem s lepší předpovědí počasí a přesvědčeni, že tentokrát to bude stát za to…

V sobotu po práci jsme se zmobilizovali a vyrazili opět směr Huesca a následovně Pirineos. Oproti minulému výletu trochu organizační změna. Nocleh nám poskytne náš Transit, speciálně upravený jako lůžková verze ;-) Po veselém a rozmarném večeru jsme ulehli a těšili se, co bude zítra. Cíl jsme stanovili. Výstup na Punta Garmo Negro 3.066m. Budíček nastavený na 6, ale realita poněkud, ehm, později…vzbudili jsme se v 8. Po takovém veselém večeru se ani není co divit. Po ranní kávičce a osobní hygieně jsme vyrazili. Bylo 9:11. Před námi 3hod. a 50min. dle průvodce.

Cesta na Garmo Negro je jedno velké stoupání. Převýšení činí 1433m. V první části stoupáme podél vodopádů v oblasti As Argualas, až se dostaneme nad úroveň lesa do širokého závěru mohutného žlebu. Nad tímto žlebem majestátně ční vrcholy Pico deras Argualas, Pico d´Algas, Punta Garmo Negro a zprava uzavírá vyčnívající Punta Pondiellos a schovaný vrchol Pico deros Arnals, který je současně posledním vrcholem v hřebeni, který dále pokračuje k severu a jehož další vrcholy tvoří Picos de l´Infierno. Stezka se dále rozděluje doprava na Os Arnals a doleva pod již zmíněné vrcholy. Traverzem stoupáme až mezi vrcholy Garmo Negro a Pico d´Algas mezi nimiž se nachází sedlo Collata Argualas. Závěrečné stoupání do sedla, do výšky 2860m, je ostřejšího charakteru. Ze sedla pak pokračujeme vpravo serpentýnami k vrcholu Garmo Negro. Tato část je poměrně náročná vzhledem k suťoviskám, které jsou prakticky až k vrcholu. Ten však stojí za to. Přes údolí s Pondiellskými jezery stojí v opozitu Picos de l´Infierno s neuvěřitelným pásem bílé horniny (As Marmoleras). Už jsem pochopil proč Garmo Blanco… Rozhledy z vrcholu na majestátný Vignemale 3299m, vzdálenější, na majestátu neztrácející, rozložitý masiv Monte Perdida 3355m a tam kdesi v dálce nejvyšší z nejvyšších Pico Aneto 3404m…a za hřebenem nadýchaná deka mraků, která prozrazovala, jak je ve Francii. Oblačnost, která se postupně začala tvořit však nebyla ani trochu nebezpečná, i když chvilkama znepokojovala, vždy se rozplynula. Na úvod jsem zapomněl poznamenat, že počasí tentokrát vyšlo na pět hvězdiček bez výhrady. Vrchol jsme si užili a vyrazili zpět. Sestupovou cestu jsme trochu modifikovali a vydali se žlabem s potokem, který pak mizel někde do útrob země. Příjemná změna. Relax ve 2000m a pozvolné loučení se s Pyrenejemi a nakonec závěrečné pivko na Kamenné chatě. Takový to byl krásný výlet. Nadšení, krása, prostě muy bien jaxviňa.