Podzimní výstup na Končistou

Po dvouměsíční pauze jsem se opět dostal do hor. Po týdnech strávených pracovně mimo domov a víkendech kratších, než krátkých, se ve mně cosi hlo. Počasí vybízelo k rozletům všemi směry a tak jsem si udělal tatranskou neděli. A navíc je z toho verš :-)

V hlavě jsem si začal přemítat reliéf krajiny a hledal vhodný cíl. Jistě vybízejícím cílem se stala Končistá. Tato dominantní hora je se svými 2538m v první desítce nejvyšších tatranských vrcholů a již několik let jsem se k ní s úctou obracel, když jsem sledoval její dominantu, jenž dělá nezapomenutelné garde Gerlachu.

Foto archiv 16.9.2007 Zleva v kraji Klín, Tupá, Lúčne sedlo, Končistá, Batizovský štít a Gerlach se svým Kotlom. Za Gerlachem pak méně výrazný Weszterov štít, Bradavica a hřeben Slavkovských veží.

V sobotu příprava, sbalení batohu, nachystat svačinku a brzy spát. Ve dvě hodiny ráno budíček, kafe a doufat, že auto nastartuje. Dlouhé neježdění a první chladnější dny vystavily autobaterce test, ve kterém v přípravných zápasech procházela jen s odřenýma ušima. Nastartoval jsem a tak jsem mohl vyrazit podle plánu ve 3:00. Noční jízda autem nabízí užší sepjetí s přírodou a tak jsem potkal srnku, lišku, psa, kočku a zajíce. Chtěl jsem být v 6 ráno na parkovišti u Popradského plesa-zastávka. A to jsem taky byl. Jen mi trochu trvalo, než jsem se dal celý do kopy a tak jsem nakonec vyrážel až v 6:20. Bylo lehce mrazivé ráno a začalo svítat. Že bych byl v 7:00 na Popradském, to jsem taky nakonec odmítl splnit, protože s přibývajícími metry se mi tělo začínalo dostávat do provozní teploty a vrstvy nestíhaly odvádět přebytečné teplo ven. Musel jsem zvolnit, ale přestal jsem si z toho dělat hlavu. Su v Tatrách, idu na Končistú, venku je nádherné ráno, sluneční paprsky se začínají dotýkat prvních vršků. Oblačněmlhavá vrstva, která se držela někdě ve třech kilometrech, dodávala paprskům famózní nádechy. Bylo se na co dívat. Tradiční zkratkou za potokem jsem nasbíral rychlé metry výškové a ušetřil poměrně dost metrů délkových a za chvilku jsem byl u Popradského plesa. Prošel jsem kolem probouzející se Majláthovy chaty a horského hotelu Popradské pleso, až k rozcestníku pod Sedlem pod Ostrvou. Tady už je člověk pod kopcem. Před sebou 400 výškových metrů za hodinu traverzovým stoupáním. Chvilku se díváte na Vysokou, na Východnou Železnou bránu, chvilku na hřeben Bašt a na Satana…

1 Pohled na hřeben Bašt a na Satana v ranním svítání. Dole Popradské pleso.

2 Kôprovský štít (uprostřed) od Popradského plesa.

3 Východná železná brána.

4 Koruna Vysoké. Zleva drobný Kohútik, Štrbina pod Kohútikom, Ťažký štít, Ťažká štrbina, Vysoká, se svými dvěma vrcholy a mohutným centrálním žlabem, Dračia štrbina, Dračí štít s Ihlou v Dračom.

Kolem 1600m se začaly objevovat první známky sněhu a od 1800m už sníh tvořil souvislou vrstvu. Turistický chodník byl lehce zledovatělý, ale postupoval jsem nadále bez použití zimní výbavy, kterou jsem s sebou měl. Zbývalo už jen pár metrů a byl jsem v Sedle pod Ostrvou.

5 Sedlo pod Ostrvou. V pozadí Ostrva.

Když už je člověk tak nadosah nějakého vršku, tak by bylo zcela zvláštní, kdyby se na tento vršek nepodíval. Stejně je tomu v případě Sedla pod Ostrvou a Ostrvou. Tento lehce dosažitelný vrchol nezabere prakticky žádný čas, ale je schopen nabídnout velice pěkné rozhledy, které ze sedla rozhodně nemáte.

6 Pohled na Kôprovský štít (vlevo), hřeben Mengusovských štítů a v popředí Kôpky a v koruně Vysoké zleva Ťažký štít, dvojvrchol Vysoké a Dračí štít z vrcholu Ostrvy.

7 Pohled zprava úbočí Tupé s Tupým hrbem a za ním následující hřeben s dvojvrcholem Končisté, ustupující doleva k centrálnímu hřebeni Vysokých Tater s mohutným Východným štítem nad Železnou bránou, dále Východná železná brána, tři vršky Snežné kopy, Západný štít nad Železnou bránou, Zlobivá, Zlobivé zuby a Rumanov štít z vrcholu Ostrvy.

Chvilku jsem spočinul a vyrazil zpět přes Sedlo pod Ostrvou směrem na Tupou. Tato část výstupu je již neznačeným terénem. Ze sedla je to svižné stoupání. Rozložitým hřebenem postupuju prošlápnutou stezkou. Po chvilce se dostávám k nevýrazné vyvýšenině v hřebeni, která má i svoji kótu a svoje jméno. Tupý hrb 2179m. Mlhavá oblačnost, která se držela ve vyšších partiích, začíná pomaličku dosedat na nejvyšší vrcholky v okolí a klesá na hladinu cca 2500m. Nejvyšší vršky jsou zahaleny v mracích a já se začínám pomaličku obávat, že mi nebude souzeno rozhledu z Končisté. Nicméně pokračuju po stopách, až na Tupou 2285m.

8 Sluncem ozářené Červené vrchy. Vpravo od nich Kôprovský štít. Pohled z vrcholu Tupé.

9 Vrchol Končisté ukrytý v mracích. Vlevo dole Lúčne sedlo. Pohled z Tupé.

Z Tupé jsem pokračoval do Lúčného sedla. Lúčne sedlo je rozložitý prostor, který svými rozměry klame tělem. Sestupem z Tupé do Lúčného sedla 2168m jsem přišel o nějaký ten metr, ale dostal jsem se do neskutečného přírodního amfiteátru. Okouzlující místo.

10 K Vysoké z Lúčneho sedla.

Teď už jsem měl před sebou jen poslední část. Samotný výstup na Končistou z Lúčneho sedla. Posledních 370m, které jsou opět svižně se vzpínající. Oblačnost se začala pomaličku zvedat, tak jako já jsem pomaličku stoupal k vrcholu. Začínala to být pořádná dřina. Něco už bylo v nohou a stoupání nebralo konce. Až v nejvyšších partiích, kousek pod vrcholem, kdy se z čistě chodeckého terénu stalo trochu málo nejjednoduššího lezení, spíše si jen tak někde pomoct rukama, ze mě začala opadávat únava a přicházel stav krásného splněného přání. Budu na Končisté. V 10:50 jsem stanul na vrcholu. Mráz jakoby zesílil, ale bylo krásně. Na scénu přišla termoska s čajem a já jsem si užíval takový ten pocit, když je člověk šťastný, protože je.

11 Pohled na Gerlach z vrcholu Končisté.

12 …a na druhou stranu k Vysoké.

Oblačnost se začala trhat a byl nádherný den. Pobyl jsem na vrcholu nějaký ten čas. Pozoroval jsem okolní kopce. Byl jsem šťastný a těšil jsem se na následující sestup, který jsem si naplánoval přes Lúčne sedlo a dolinu Zlomísk. Tato trasa měla být další novou zkušeností, tak jako celý tento výstup. Do Zlomísk jsem se chtěl vydat již při sestupu z Vysoké, ale nakonec to dopadlo jinak. Tak jsem si to naplánoval na teď. Z Končisté jsem byl v Lúčném sedle poměrně brzy. Cestou jsem ještě neodolal a musel jsem zaznamenat úchvatné pohledy k Vysoké.

13 …přenádhera tatranská… za Lúčnym sedlem krásná Dračia dolinka se zamrzlým Dračím plesem pod Vysokou.

14 Pohled na Tupou a Lúčne sedlo. V pozadí hřeben Bašt a Satana.

Z Lúčného sedla ke Zlomiskám však nevedla žádná prošlapaná stezka a tak jsem musel stopu vytvářet sám. Postup nebyl příliš rychlý. Věděl jsem, kudy vede trasa, ale v reálu je všechno doopravdy. Musel jsem postupovat rozvážně. Byl jsem rád, když jsem narazil na kamenného mužíka. Šel jsem správně. Dorazil jsem až ke zlomu, který byl rozdělen velkým balvanem a nabízel dvě žlabovité varianty sestupu do doliny. Vzhledem k tomu, že jsem nebyl schopen odhadnout, co následuje za tímto zlomem, rozhodl jsem se, že sestup přes Zlomiská ukončím, vrátím se do Lúčneho sedla a zpátky půjdu opět přes Tupou a do Sedla pod Ostrvou.

Myslím, že mé rozhodnutí bylo jediné a správné. Tato část Tater je nesmírně zajímavá a já věřím, že si jednou dolinu Zlomísk absolvuju. Třeba při výstupu na Ganek. Taková moje malá touha.

Nezbývalo tedy nic jiného, než zabrat a znovu vystoupat do Lúčneho sedla a odsud dalším stoupáním na Tupou. Na Tupé jsem potkal dvojičku mladých lidí, jejichž cílem byla Tupá, prohodili jsme pár slov, nabral jsem síly, které mi pomalu docházely, a vydal se na kýžený sestup. Nejprve do Sedla pod Ostrvou a dále k Popradskému plesu a po asfaltce na zastávku Popradské pleso.

Sečteno a podtrženo v číslech to znamenalo 8 hodin 50 minut v horách, v nohou 19,87km s celkovým převýšením 1841m. Jako podzimní pocta Tatrám to beru jako slušnou záležitost. Děkuji Vám Tatry za přízeň a shovívavost při mé návštěvě Vás. Mám Vás rád, moje Tatry!

HORE ZDAR!