Podzimní a zimní výšlapy roku 2017

Něco jsem sliboval, nějaké povídání o procházkách přírodou a snad už je i čas, který bych tomu mohl věnovat. Koncem října, rozbrnkaný z tatranského babího léta, jsem se neudržel a musel jsem protáhnout svaly. Vybral jsem si Mladcovské kopce, protože jsou "za barákem" a splnily vše, co jsem očekával. Vyrazil jsem od domu, proběhl dědinou a směřoval jsem asfaltkou ke Zboženským rybníkům. Ač se to nezdá, má tento úsek čtyři kilometry, což je, vzhledem k uvedenému povrchu, na můj vkus dosti. Ovšem u Zbožáků jsem se už nořil do kopců. Pokračoval jsem po turistické značce až k lesnímu posezení, které se nachází pod Zadním vrchem. Tady jsem stezku opustil a vrhnul se do lesa. Stoupal jsem úbočím a následoval logicky vizuální vrchol kopce. Za chvilku jsem byl na kamenitém, skalkovitém vrcholu Zadního vrchu. Po hřebeni jsem přešel na Prostřední vrch, který není kótován a pokračoval na Přední vrch, jenž je mi milý. Je to taková malá dominanta nad Zlínem. Ale musí se na to dívat ze správných pozic… Tady jsem si dal trochu oraz a vnímal podzimní krajinu. Bylo krásně, dalo se najít spojení s přírodou, a tak jsem se oddal a vnímal tu okolitou krásu. Myslím, že navrhnu Klubu českých turistů trasu, která by stála za označkování.

Podzim v Mladcovských kopcích

Z Mladcovských kopců jsem se spustil na Mokrou, kde jsem zavzpomínal na časy, kdy jsem v této klidné a v přírodě zasazené, čtvrti bydlel. Byl to tréninkový výběh a tak dosažení nejrychlejšího času na 10km v roce 2017 bylo potěšující. Následoval listopad a ten mi mnoho příležitostí nenabídl. Práce vyplnila čas natolik, že nezbývalo, než regenerovat a těšit se na další příležitost. Ta se šikla až 10.prosince. Vyrazil jsem na pěkný okruh, který mi dopřává útěchy. Z Provodova, z parkoviště u cesty pod Maleniskem, jsem vyběhl křížovou cestou ke kapli a po hřebeni přes vrcholy Brda, Světlov a Bába na Komonec. Na Komonci byly velké vývraty stromů, ale vrcholový kříž zůstal nedotčen. Všiml jsem si také pozvánky na Předvánoční svařáček, která visela na stromě. Přes Komonec pak k turistické trase na rozcestí Pod Komoncem, následně doprava, po žluté a pak opět doprava a pod Komoncem, lesní cestou, až na Komonec-rozcestí. Odsud chvíli po stejné trase k rozcestí Starý Světlov a dále doprava po naučné stezce zpět na Malenisko. Tento okruh je velmi pěkný, a když k tomu vyjde počasí, tak je to paráda.

Výhled z Báby do údolí Dřevnice a na Hostýnské vrchy…

…a z Báby na Komonec

Vrcholový kříž na Komonci

O týden později jsem si konečně dopřál trek, který mě zavál přes kopec na Slovensko, do Strážovských vrchů. Vybíral jsem oblasti a nakonec se rozhodl pro Strážov, výstupem z Čičman a hřebenovým přechodem přes Čierny vrch a Vrábľovou do sedla Samostrel a sestup do Čičman. Bylo mrazivo, oblačno a občas se sypala sněhová krupice.

Vrcholová tabulka na Strážově…

…a na Čiernem vrchu

V lesním porostu schovaný vrchol Vrábľové

Až přišel čas předvánoční, přesně ten, o kterém stálo na pozvánce na Komonci. A tak jsme, společně se synem, vyrazili autobusem do Provodova a osvědčenou vrcholovou partií jsme dorazili na svařáček.

Honza a sova

Předvánoční svařáček na Komonci

Honza a traktor

Pobyli jsme na vrcholu dobře hodinku a půl, zahřívajíce se svařáčkem a punčem, ochutnali jsme guláš, který připravili organizátoři a vyrazili k domovu. Cestu zpět jsem naplánoval, nečekaně, přes dalších pár vrcholů. Prvním byl vrchol vrchu Hvězda. Byť jsem byl od svého plánu odrazován, neboť Honzovy boty přestaly plnit vodoodpudivou funkci, přesto jsem se nevzdal, a nakonec jsme na Hvězdě stanuli.

Vrchol Hvězda

Následoval sestup ke značené stezce, která vede přes Tutkovou a přes Drdol. Odpoledne začínalo býti pozdním, a tak jsme mohli pozorovat západ slunce, které se nám nakonec přece jen ukázalo, byť jen těsně nad obzorem.

Zapadající slunce pod Drdolem

Měli jsme před sebou ještě pět kilometrů do Lípy na vlak. Cesta klesá kolem pasekářských stavení, lesem, až na okraj Lípy. Když jsme dorazili na nádraží, byla už tma.

Honza a nádraží Lípa nad Dřevnicí

Strávili jsme pěkný den v přírodě, něco jsme i našlapali a příjemně unaveni jsme se vrátili do Zlína.

A hned první svátek vánoční jsme si ještě, společně se Sepem, protáhli svá těla, když jsme absolvovali zdravotní procházku Malenovice, křižovatka-Malenovice, hrad-Tlustá hora-Prštné. Bylo veselo.

Sestup z Tlusté do Prštného

Mykologický zázrak přírody

Výšlapem na Tlustou jsem uzavřel mé návštěvy přírody v roce 2017. Poprvé, po pěti letech pravidelného silvestrovského výšlapu, jsem v roce 2017 tuto tradici porušil. Nelituji však toho. Důvodem mého setrvání doma byl fakt, že již brzy přijde na svět člověk, mému srdci milý. Jaký teda byl ten rok 2017? Poznal jsem nové vrcholy, nová pohoří a nové cesty. V souvislosti s tím nemohu opomenout také nová přátelství. Posílám tímto pozdrav do Ostružné, ahoj Oldo. Z hlediska výkonnostního je také patrný jistý růst. Tento růst je patrný prakticky neustále od roku 2014, kdy jsem začal tyto své aktivity podrobněji zaznamenávat. Statistika v tomto případě není nikterak nudná, protože nabízí čísla, se kterými už lze relevantně uvažovat při plánování treků. Potvrzováním si, že jsou tato čísla pravdivá, si současně stvrzuji jejich platnost, při již zmiňovaném plánování. V roce 2017 jsem poprvé rozdělil toto sledování na část Kondiční a tréninkové trasy a část Treky. Je to logické a udává to přesnější výsledky. Proto jsem toto rozdělení přenesl i na roky předchozí. Oproti roku 2014, kdy jsem absolvoval 13 výšlapů (6 tréninkových a 7 treků) v celkové délce 133,40km byl rok 2017 velmi úspěšný. Počet výšlapů 24 (12 tréninkových, 12 treků), v délce 289,40km. Oproti roku 2016 jsem zaznamenal lehký pokles v průměrné délce a průměrném převýšení treků. V roce 2016 činila průměrná délka a průměrné převýšení treků 14,63km resp. 1.091m, oproti roku 2017, kdy jsou tyto hodnoty 13,72km resp. 1.043m. Nicméně nárůst aktivit je patrný v počtu výšlapů (tréninkové+treky). Rok 2016, počet výšlapů 17 (7 tréninkových, 10 treků).

Ale abych tady nenudil jen čísly. Vrátím se o rok zpět, kdy jsem měl určité vize. V celku barvitě jsem si představoval trekkingový pobyt v Tatrách. Přechody z doliny do doliny přes sedla a vrcholy. Snad i dobrý plán. Ovšem naprostá nemohoucnost zajištění noclehu na polských chatách poslala tento plán na čas k ledu. Taky jsem si přál, podívat se do Julek. Ale k Alpě jsem se přiblížil nejvíce jen v Grazu díky výšlapu na Grosser Speikkogel v Lavanttalských Alpách. Takže také nesplněno…to nebude na jedničku… Správně, jen do sebe. Sebekritika mosí byť! V souvislosti s těmito dvěma věcmi mám již v hlavě jisté plány, ale o tom později. A co se povedlo v tom loňském roce? Cením si krásného výšlapu na Kľak s Laďou. To nebylo vůbec špatné. Konečně jsem nahlédl do Suľovských skal. Nádhera. Sólo jarní doplnění hřebene Západních Tater přechodem přes Tri kopy bylo neskutečné. Ještě teď, když si na to vzpomenu, cítím ve svém chřípí tu neskutečnou vůni jara. Silně doporučuji. Jaro v Tatrách je úplně úchvatné. Dvakrát Vysoká. Jednou dokonce s vysněženým žlabem, ten byl výborný. Museli jsme řešit výstupové varianty, nebylo to jednoduché, ale vrcholu jsme dosáhli. Zdravím Honzu (skauta, nikoliv syna), který se tohoto výstupu zúčastnil. To byl výjimečný výkon už od spodu. Kriváň taky nebyl zadarmo a Rysy to podtrhly. A pak přišla Jakubina, opět na pochvalu. Luxusní záležitost a další doplnění hřebene Západních Tater. Vyvrcholením pak bylo babí léto v Tatrách s výstupy na Malý Ľadový štít a premiérově na Širokou vežu. Pozdrav teď letí za Tomem Klosem a Oldou Balatkou. Posledním trekem roku byl výstup na Strážov a hřebenovka nad Čičmany (?...název obce Čičmany, správný tvar si doplňte sami…) Taktéž nabídla něco nového a trochu více mi poodhalila krásu Strážovských vrchů. Takže co bych si dal? Možná dvojku. Vize nejsou dogmata, ale bez cíle je k úspěchu daleko. Něčeho se držet musím. Jaké mám tedy vize pro ten současný rok? V plánu mám hřebenový přechod Západních Tater od západu k východu, bez opuštění hřebene, resp. slézání do údolí. To znamená s bivakem nahoře a alpským stylem, tedy všechno s sebou, jídlo atd. Dá se to zvládnout za dva dny, tedy jedna noc nahoře. Nějaké vybavení už začínám pořizovat, takže příprava v plném proudu. Fyzicky to bude vyžadovat maximální připravenost. Uvidíme, třeba se to podaří. Hlavně najít správného partnera. Sólo varianta by nebyla zlá. Možná, že se uchýlím i k této variantě. Julské Alpy zůstávají i nadále aktuální a věřím, že se to letos povede. Nezbývá mi, než tomu všemu věřit a řádně se připravit. Přičemž za chvíli je tady Vašík…doufám, že zdravý, a že se nakonec všechno v dobré obrátí. Protože i to je nezbytné a důležité…

Přeju Vám všem všechno nejlepší do nového roku!

P.S. Z Vašíka je Vincent a budiž šťastný a zdráv na tomto světě!

HORE ZDAR!