Zahajovací Končistá - Výstup pro Vincenta

Je hluboký sobotní večer. Začínám psát povídání o prvním letošním treku. Všechno to začalo jedním telefonátem, ani už nevím, kdy to přesně bylo, ale byl jsem na svém "turné" v Dánsku. Byla to výzva na některý květnový den volna a cíl jsem měl ve své režii. Což o to, plánů, námětů a návrhů by bylo požehnaně, ale toto měla být blesková, jednodenní akce na otočku. V hlavě mi vyvstala vzpomínka na Končistou. Je to poměrně snadno dosažitelný tatranský vrchol, a tak jsem se rozhodl právě pro ni. Bylo štěstím, že se mi podařilo termínově vyhovět. Záleželo už jen na počasí a na přírodě, zdali nám dovolí nahlédnout. Dny předešlé se vyznačovaly jasnou oblohou a letními teplotami. Nejinak tomu bylo i v Tatrách. Ze "dvojky" byla "jednička" a po pár dnech už bylo po lavinovém nebezpečí. Webkamery ukazovaly holé skály a sníh byl už jen ve žlabech a na navátých sněhových polích. Bylo zřejmé, že zimní výbava nebude nutná. Jenže všeho moc škodí a dny bezoblačné měly vystřídat dny deštivé. Bohužel přesně v termínu, kdy byl plánovaný výjezd. Vůbec jsem tomu nechtěl věřit. Ale počasí se neptá. Kolem poledního jsme se s Tomem kontaktovali a akci víceméně zrušili. Nabídky na Fatru nebyly akceptovány, z důvodu přílišné nabrnkanosti na Končistou. Ale já jsem nechtěl přijít o trek. O první letošní pořádný trek. A tak jsem odpoledne, zírajíce k nebi a nevěříce, že by to přece mohlo být špatné, kontaktoval Slovenský hydrometeorologický ústav s prosbou o detailnější předpověď na danou oblast. Po obdržené odpovědi následoval telefonát Tomovi, že bychom to měli přece jen zkusit. Posunuli jsme odjezd na brzkých 2:12, protože to je dobré číslo, a abychom mohli brzy vyrazit. Předpověď ukazovala, že by to dopoledne snad ještě mohlo klapnout. Cíl byl jasný. Podle všeho musíme být v 10 na Končisté a po poledni dole. Pak, ať už si příroda tropí, co chce. Byl jsem smířený, že něco schytáme, ale nejsme přece z cukru. Odjezd se nám lehce posunul, a tak jsme vyrazili ve 2:22. Na můj vkus, ještě lepší čas. Díky svátku byly silnice prázdné, a tak těch našich pouhých 250km, které jsou po tolikaté tak malicherně nicotné, ubíhaly bez problémů. V 5:52 jsme vyráželi od železniční zastávky Popradské pleso. Silnice nám ubíhala pod nohama, za mostkem zkratkou a už jsme byli skoro u plesa. Obešli jsme pleso, pozdravili spící hosty v chatách a v 6:42 jsme byli u rozcestníku pod stoupáním do Sedla pod Ostrvou. Metry přibývaly, den začínal. Okolní stěny zalévalo ranní slunce. Na vyhřátých svazích a žlabech protějšího hřebenu Bášt bylo slyšet, ale i vidět kamenou lavinu, která se spouštěla ostrým žlabem dolů do doliny. Jen za hřebenem, v Polsku, to nevypadalo nijak přívětivě. Termika se držela, a tak byla před námi naděje, že bychom přece jen mohli svůj plán realizovat.

Hřeben Bášt se Satanem a zamračené Polsko za Koprovským štítem

Pohled k Vysoké ze Sedla pod Ostrvou

Po necelé hodince jsme už stáli na Ostrvě a první vrchol byl úspěšně pod námi. V sedle jsme si pak udělali krátkou pauzu, převlékli jsme se do suchého, usušili propocené věci, trochu se občerstvili a v 8:00 vyrazili po hřebeni na Tupou. Vítr zesiloval a občasné nárazy nebyly vůbec příjemné. Přešli jsme Tupý hrb a za chvíli jsme byli na Tupé. Průběžný čas 3 hodiny byl potěšující. Široký amfiteátr závěru Štolské doliny s rozložitým Lúčným sedlem se před námi otevřel v celé své kráse. A byla vidět i Končistá včetně vrcholů.

Kopky a Dračia dolinka, Ťažký štít a Vysoká, Rumanova dolinka a zahalený Ganek, a závěr doliny Zlomísk (pohled z Tupé)

Lúčne sedlo a Končistá z Tupé (vlevo od vrcholu postupuje Končistý hrebeň)

Sestoupili jsme do Lúčného sedla. Vítr svištěl a oblačnost z Polska si začala dělat stále větší nároky. Bylo lehce po deváté hodině. Původní plán jsme tak plnili na výbornou. Začalo stoupání úbočím Končisté. Hrubé suťovisko bylo místy překvapivě nestabilní, když se nám pod nohama sunuly obrovské kamenné bloky. Vrchol se nám pomalu přibližoval a já jsem trochu neklidně sledoval, jak přes vrcholový hřeben letí mračné páry oblačnosti. Snad to vydrží. Těsně pod vrcholem jsem spatřil, jak se k nám od Gerlachu nasouvá mohutná oblačnost. Bylo krátce po desáté, byli jsme na vrcholu.

Nákova (Kovadlina, Jármayho stol…) na vrcholu Končisté

Více než pět minut se tu vydržet nedalo, ale hlavně oblačnost začala být neúprosná a začala se valit do dolin. Z nebe se začala sypat sněhová krupice, která přecházela ve sprchu. Bylo jasné, že návrat přes Tupou by nebyl zrovna optimálním řešením. Vydali jsme se proto, následujíc hřeben, do Štolské doliny. Bylo jasné, že musíme co nejrychleji ubrat výšku. Jenže kameny začaly být kluzké. Museli jsme velice opatrně sestupovat. Vítr do nás bušil, občas nás vysprchovalo, ale dno Štolské doliny bylo na dosah. "Utíkali" jsme před peklem.

Tom v sestupu ve Štolské dolině

Následovali jsme občasné kamenné mužíky, staré pytlácké stezky a cestou necestou, někdy po sněhovém poli, scházeli k magistrále. Podešli jsme pod Klínem, dolina se zatáčela doleva, a přes pár nízkých kosodřevinových polí, ocitli jsme se na hraně, odkud jsme již spatřili turistický chodník, tatranskou magistrálu. To bylo radosti, když jsme vstoupili na chodník. Spadla z nás obava z neznámého a vzhledem k vybavení, kterým jsme disponovali, by nám už teď vlastně nevadil ani nějaký ten déšť, kdyby nás chytl v sestupu.

Na magistrále

Teprve teď přišel ten okamžik, otevřít si vrcholového Bažanta. Dali jsme si zeleninovou svačinku, nějaký ten pórek a ředkvičku. V těle se vyplavovaly všechny ty -iny a my jsme byli šťastní, že nám to všechno tak krásně vychází. Okolní vrcholky se ale nemilosrdně halily do černého hávu, a tak jsme se vydali po magistrále směrem k Batizovskému plesu, k rozcestí do Vyšných Hágů. Ale i na magistrále nás ještě čekaly nepříjemné úseky. Zbytky sněhových polí v úžlabích vytvářely nepříjemné, až nebezpečné, situace, kdy se člověku probořila noha až do půli stehna. Byli jsme ale ostražití a připravení. Věděli jsme moc dobře, že teprve úplně dole, můžeme říct, že se to celé zdařilo. Na rozcestí pod Batizovským plesem jsme si udělali pauzičku. K plesu blízko, ale nebylo času na změny v plánu. Počasí se kazilo a nás ještě čekal sestup do Vyšných Hágů na električku. K Batizovskému plesu se podíváme, jak někdy půjdeme z Gerlachu… To je pěkné předsevzetí. A tak jsme vyrazili dolů. Cestou jsem pak jen komentoval, že už jsme na úrovni Sněžky, Pradědu, Lysé hory a už jsme byli v civilizaci. Po necelých osmi hodinách, tedy ve 13:45, jsme dorazili na stanici Vyšné Hágy.

Vyšné Hágy

Netrvalo dlouho a z nebe se spustil déšť. Zprvu jen takový slabý, ale pak už dostal podobu opravdového deště. To nás ale už vůbec netrápilo. Seděli jsme pod přístřeškem a čekali na električku, aby nás odvezla na zastávku Popradské pleso. Vyzuté boty nechávali odpočinout nohám, jež měly za sebou téměř 18 kilometrů. A my jsme byli šťastní, že nám to všechno tak parádně vyšlo. Počasí v rámci možností. Příroda přívětivá, byť dávala najevo svoji sílu. Poznali jsme nová místa, Štolskou dolinu, část magistrály a vůbec celá sestupová trasa byla pro mě, ale nejen pro mě, novou záležitostí. Za celou dobu jsme nepotkali jediného člověka. Prostě tak jak to mám rád. Musím vyslovit obrovské díky přírodě a nám oběma, s Tomem, vysmeknout pochvalu za výborný výkon, perfektní načasování a dodržování plánu v plném rozsahu. Možná i proto se toto zahájení sezóny, ale hlavně tento Výstup pro Vincenta, povedl na jedničku s hvězdičkou. Tatry nezklamaly, protože to neumí. Jsou skvělé a v mém srdci jim patří neochvějné místo. Tatry děkuju, přírodo děkuju.

Datum: 8.5.2018

Oblast: Vysoké Tatry (SK)

Trasa: Popradské pleso žst. (1250m) - Rázcestie pri Popradskom plese (1500m) - Sedlo pod Ostrvou (1966m) - Ostrva (1978m) - neznačený výstup F.Kroutil (VT pro horolezce II.) č.884 - Sedlo pod Ostrvou (1966m) - Tupý hrb (2179m) - Tupá (2285m) neznačený výstup F.Kroutil (VT pro horolezce II.) č.877, 876 - Lúčne sedlo (2168m) - Končistá (2538m) - neznačený sestup Štolskou dolinou na Tatranskou magistrálu (1860m) - Rozcestí v Batizovské dolině (1882m)- Vyšné Hágy žst (1087m)

Délka: 17,72km

Převýšení: 1639m (výstupových 1484m, sestupových 1639m)

Čas: 7h54m

Čas výstupu: 4h25m

Čas sestupu: 3h29m

Počet osob: 2

Poznámka: s Tomášem Klosem; bez sněhu (pouze zbytky ve žlabech); perfektní časování výstupu i sestupu v návaznosti na počasí; sestup Štolskou dolinou z důvodu deště ve vyšších partiích; první trek roku 2018; výstup "Pro Vincenta"

HORE ZDAR!!!