Povídání (nejen) o Dánsku

Tak jsem tady opět po dlouhatánské době. Plné pracovní nasazení mi nedovolilo, abych zrealizoval nějaké horské výšlapy, ale díky několika málo volným dní jsem alespoň vyrazil do "nejbližších" míst, která se mi tam "kdesi" nabízela. Při německém angažmá ve Weiherhammeru, nedaleko Weidenu, jsem neměl příliš mnoho možností, a tak jsem bral s povděkem, vyrazit alespoň do okolní přírody vesnice Etzenricht, do Oberpfälzského lesa (Oberpfälzer Wald). Výstupem na kopec Schwaigberg jsem si trošku odpočinul od průmyslu, který jsem každým dnem vnímal v nedaleké sklárně. Nebylo to nic výjimečného, ale alespoň člověk trochu vypadl do přírody.

Krajina v okolí Etzenrichtu

Naproti tomu následný, téměř celý, měsíc strávený v dánské Kodani, nabídl více. Město samotné má svůj charakteristický ráz, ale to má snad každé město. Přece jen způsob života v této "skandinávské" zemi, je na míle vzdálený tomu našemu. Společnost je tu jaksi jiná. Úroveň mezilidských vztahů je jinde. Doporučoval bych každému, ať si vyzkouší tamější život. Možná by byl velice překvapený, velice mile překvapený. Klobouk dolů, před Kodaní.

Odpoledne ve svobodném městě Christiania

Churchillův park a vodní hradby Kastelletu ve čtvrti Fredriksstaden

Poznával jsem město, poznával jsem lidi, byl jsem součástí společnosti, ve které má každý své místo. Bez rozdílu pleti, bez rozdílu národností a bez emocí. Každý jedinec součástí systému. Se svými právy, se svými povinnostmi. Tuto toleranci s vysokou společenskou hodnotou pak podtrhuje svobodné město Christiania. Život v Kodani je jiný než u nás. Mě tato změna vyhovovala. Naučil jsem se vnímat své okolí jinak. Lépe.

Bjerget 28m.n.m (Amager Faelled) Kodaň

Pohled z vrcholu

Dragør, pobřeží Baltu, magická mlha

Díky sociálnímu cítění tamější odborové organizace 3F, se nám podařilo vyzískat celý volný víkend a tak jsem nelenil a rozhodl se tuto zajímavou zemi trochu více poznat. Na mapách jsem hledal tak dlouho, až mě zaujalo východní pobřeží ostrova Møn. Z Kodaně je toto kouzelné místo vzdáleno 140km, přičemž most mezi ostrovy Sjaeland a Møn je volně průjezdný, bez poplatku. Je zde spousta turistických stezek v "hornaté" části křídových útesů. Nejvyšší vrchol Aborrebjerg má 143m.

Příroda v přírodním parku Klinteskoven

Vrcholový kámen na Lollikebakke

Asi největší atrakcí této rezervace jsou však schody z útesů k moři. Z více než 100 metrů nad mořem scházíte až ke hladině Baltu, který je zde překvapivě krásný a čistý a pomalu se rozpouštějící křídové podloží vytváří v moři krásné obrazce.

Křídové útesy přesahují svou výškou 100m

Křída je opravdu křída

Vrstva pomalu se plazícího odtrhu části křídového útesu. Časem se doplazí až do moře. Ve svahu patrná tmavší místa vlhké křídy, místa, odkud se masa horniny uvolnila. Světlejší barva je pak křída vyschlá.

Křída mě fascinovala. Je to mazlavá měkká hornina, na které je vidět, jak se před očima mění. Eroze křídových útesů je nenávratná a bohužel i velmi rychlá. Kdoví, jak bude toto místo vypadat za 20, za 50 let.

Eroze odtrhuje obrovské masy horniny

Tento strom má svůj osud zpečetěný, skončí v moři

Pohled z útesu na rozpouštějící se křídu v moři

Roztodivné stromy, divoká a neustále se měnící příroda…

…příroda ostrova Møn…

…v celé své kráse

Jsem šťastný, že jsem mohl navštívit toto neskutečné místo. Dánsko nepatří mezi vyhledávané destinace na dovolenou, ale Møn si bezesporu zaslouží pozornost. Vřele doporučuji k návštěvě. Møn mi nabídl krásnou přírodu a taky možnost trochu potrénovat. Schody i okolní kopce byly dobrým tréninkem v rámci rovinatého Dánska. Strávil jsem v této zajímavé zemi téměř měsíc, a tak už jsem se docela těšil domů. Přece jen doma je doma. Tak sbohem Dánsko a třeba zase někdy naviděnou.

...a doufám, že brzy HORE ZDAR!