Předjaří v Českém středohoří

Jedna pracovní etapa právě skončila a nastává čas volna. Byť jen na dva týdny a pak zpátky do Německa. Březnový Hamburk nabídl víceméně stabilní deštivé počasí, "ideální" na práci venku, ale co Tě nezabije, to Tě posílí. A tak jsem to taky bral. Proto si teď užívám krásného slunečného počasí, a i teď mi sluníčko svítí přímo do obličeje a já jsem za to šťastný. Předchozí práce v Litvínově, při montáži konstrukce v chemickém pekle Unipetrolu, mi ale nabídla jednu krásnou neděli, kdy jsme měli půl dne volna. Ihned jsem využil příležitosti. Ještě na úvod bych chtěl říct, že moje představa o tomto kraji (Most, Litvínov), byla na míle vzdálená realitě. Představoval jsem si hnědouhelnou pánev, zdecimovanou přírodu, nehezké okolí, škaredá města. Bydleli jsme v Bílině, městě s krásným náměstím a dominantní horou Bořeněm, kdo chce Bořní. Obojí výklad by měl být správný. Mě k srdci přilnul rod mužský. Celé toto území je zajímavé. Krušné hory mě docela mile překvapily a České středohoří taktéž. To bylo to krásné, když se člověk věnoval práci, odfiltroval industriální okolí a vnímal jen to, co je za továrnou. Z plošinky v sedmnácti metrech to nebylo nemožné. Ale vrátím se k neděli, která mi umožnila vystoupit na Bořeň.

Majestátný Bořeň nad Bílinou

Z Pražského předměstí Bíliny, kde jsme bydleli v příjemném apartmánu u ještě příjemnějších domácích, to bylo na vrchol 3,5km. Takže nás čekala příjemná odpolední procházka. Nás, protože jsme byli čtyři. Samotné odpoledne bylo velmi bohaté na veškerenstvo, které si člověk dokáže užít. Vrcholové pivo a tak. Ale abych se vrátil k přírodě. Bořeň Vás ohromí ihned jak ho spatříte. Ve svém sousedství má monumentální kopce Želenický vrch 456m se starým kamenolomem, Kaňkov 436m a výraznější Zlatník 522m, který je blíže Mostu. Přesto jsou to všechno jen kopce. Ale Bořeň je jiný. Bořeň je hora. Skalnatá hora se skalnatým vrcholem.

Národní přírodní rezervace Bořeň

Sousedé, Želenický vrch a Zlatník, v zákrytu

Brzy jsme byli za městem a cesta následovala lesem. Bylo krásné předjaří. Slunce pražilo, a i když na takové krátké vzdálenosti, z Bíliny jsme vycházeli v mikinách, s přibývajícími metry se natolik oteplovalo, že jsme se ocitli v tričkách. Byl únor. Den, kdy sedět někde u televize, to by byl hřích. A vědělo to spousta lidí, protože nejen my jsme se tehdy odpoledne rozhodli vyšlápnout si na Bořeň. Zdravý turismus, tak to má být! Na rozcestí pod Bořeněm, kde se ke stezce z Bíliny připojuje stejně zelená od Chaty pod Bořeněm, jedná se o 7,5km okruh, jsme si dali pauzičku. Paja si našel "kešku", užívali jsme si krásného dne. Na vrchol to bylo už jen kilometr a času spoustu. Od rozcestí už stezka pokračuje na skalnaté partie. Prochází se kolem skalnatých útvarů, lehce přístupné jehly, které vybíhají vedle stezky skrz zařízlá údolíčka. Je tu krásně.

Z vrcholu jedné jehly k Bílině (V pozadí lidský výtvor elektrárna Ledvice, horizont tvoří Krušné hory)…

…a k vrcholu (Stezka patrná vpravo)

Nádherné skalní útvary při cestě k vrcholu

Kde se vzalo, tu se vzalo, najednou jako by se všichni rozhodli potkat se na vrcholu. Ale to by nebyl Bořeň Bořeňem. Hora nabízí hned několik možností, kde si člověk může vychutnat slastného pocitu při pohledu z vrcholu.

Vrcholové "něco" s Bílinou…

…anebo vrcholový kříž nad strmými srázy…?

Rozhledy z vrcholu jsou famózní, byť jsme díky oparu neviděli Milešovku, která je prý odsud vidět. Doufal jsem, že ji uvidím, ale přírodě člověk neporučí. I tak to celé stálo za to. Bořeň si zaslouží uznání. Děkuji přírodě, že mi dopřála, abych mohl vystoupat na Bořeň. Obyvatelé Bíliny můžou být právem hrdi, že mají takovou horu. I pohled z náměstí je nezapomenutelný a neznám v naší zemi podobný. Pěji chválu, klaním se a obdivuji Tebe Bořeni!

…a vrcholový kříž na Klášťově zatím stále odolává…

26.února 2019

HORE ZDAR!!!