Podzimní Lysá hora
Předchozí povídání jsem zakončil oznámením, že listopad začnu návštěvou Beskyd. V připravovaných článcích jsem pak upřesnil, že vyrazím na Kněhyni. Jenže v té chvíli jsem netušil, že oblast Kněhyně je poměrně hodně chráněným místem. Ještě, když jsem uléhal do postele, jsem si prohlédl pár informací o Kněhyni a zjistil jsem tuto skutečnost…
Beskydské vrcholy (Kněhyně uprostřed)
"Chceme požádat, aby lidé vrchol natrvalo škrtli ze svých plánů a cílů. Přírodní rezervací lze projít, návštěvníci nepřijdou o krásnou horskou přírodu a všechny zajímavé úkazy. Jen si musejí odpustit asi patnáctiminutovou cestu na vrchol," upozornil Jiří Lehký ze Správy CHKO Beskydy. Oblast je totiž domovem vzácných druhů ptáků. Žije zde například jeřábek lesní či puštík bělavý a je to i jedno z posledních míst, kde jsou vhodné podmínky pro život kriticky ohroženého tetřeva hlušce. "Tito tetřevi jsou mimořádně citliví, potřebují naprostý klid. Na Kněhyni mají přitom výborné podmínky, jenomže kvůli neukázněným lidem je jich tu minimum a takřka se tu nezdrží," poukázal Lehký.
Tož jsem to přehodnotil a dal jsem na rady odborníků. Za svůj cíl jsem si zvolil Lysou horu. Tetřevi, jeřábci i puštíci tak budou mít snad klid. Jestli jim to prospělo nevím, ale určitě jsem nepřispěl k tomu, aby jim to uškodilo. Tak, ať se jim daří. Kněhyně mě sice moc lákala, ale nedá se nic dělat…
Ráno jsem chtěl vyrazit v 5:30, ale měl jsem drobné zpoždění, protože jsem musel škrábat auto. Byl jeden stupeň pod nulou. To není taková hrůza. Jak jsem putoval krajinou, teplota se různě měnila. Ve Vizovicích -5°C, na Sirákově pak jen -0,5°C. To by mohlo být dobré. Uvidíme v Beskydech. K přehradě Šance jsem dorazil za necelé dvě hodinky. Na odstavném místě nebylo ani živáčka. To je dobře, alespoň bude klid. Vyrazil jsem. Za sebou spoustu výšlapů s Vincou, tedy řádným "prasátkem", na zádech. Poslední výšlap na Lysou, v roce 2018, mi trval 1 hodinu a 44 minut, tož uvidíme, kolik jsem natrénoval, anebo ztratil ze svého fyzického fondu. Opřel jsem se do toho a šlapal. Příroda byla krásná a nikde nikdo. Za 1 hodinu a 43 minut jsem byl nahoře na hoře. Když mi to vydrží do devadesátky, budu spokojený 😉
Pohled k Javorníkům
Zelňačka, desítka Radek, trochu se ohřát a pomalu abych vyrazil nazpět. Ještě jsem trochu "pocáral" okolo vrcholu, pozdravil jsem (nejen) tatranské siluety a vydal se nazpět k Šanci. Slunce sice svítilo, ale teplota byla lehce pod dvěma stupni pod nulou. K tomu foukal čerstvý vítr, a tak bylo velmi svěže. Větve stromů, které byly ukryty v celodenním stínu byly obalené námrazou a dotvářeli tomuto krásnému celku atmosféru.
Za hory, za doly…
Dolů to šlo o poznání rychleji. U auta jsem byl za hodinu a čtvrt. Super! Ve dvě odpoledne jsem byl ve Zlíně. Děkuji za krásný den a díky Tobě přírodo, že jsi. Děkuji za listopadový
HORE ZDAR!!!
P.S. Pořád přemýšlím, ale musím to tu nějak zmínit…Beskydy mě vždycky trochu rozesmutní. Ten nárazníkový val, který tvoří před průmyslovým severem, ten mi vůbec neštymuje. Při pohledu k severu, ale začíná to od západního, až po východní obzor, před sebou vidíte smogový koláč. Je viditelný, ale mám velkou obavu, že i na Lysé doléhají jeho negativní vlivy. Poškození lesa na vrcholových partiích Beskyd je nevyvratitelné. Jo, bývalo to horší, ale proč to má být špatné? …no, tak jsem se vykecal…mějte se krásně 😉
Komentáře
Okomentovat