O jednom dlouhém a jednom krátkém výšlapu ve Vsetínských vrších...a o rozhlednách

Zážitků plný březen pokračoval v plném tempu. Po Javorníkách a Vizovických vrších s Vincou, kdy jsme našlapali přes padesát kilometrů, jsem byl nanejvýš zvědavý, jak to se mnou vypadá, když půjdu sám. Na předposlední březnový den jsem si naplánoval samostatný výšlap. Vymýšlel jsem různé okruhy, ale nakonec zvítězila touha poznat nová místa. Mým cílem se staly Vsetínské vrchy. Konkrétně jejich nejvýchodnější partie nad Velkými Karlovicemi.

Počasí bylo všelijaké. Po krásných jarních dnech přišlo ochlazení a fronta s sebou přinesla i nějakou tu oblačnost. Podle aktuálních podmínek jsem nakonec zvolil jako výchozí čas devátou hodinu ranní. Přes den by se měla obloha protrhat, a tak by to nemuselo být úplně špatné. Zaparkoval jsem v údolí Hanzlová na parkovišti Velká Hanzlůvka. Po modré turistické značce jsem se vydal přes rozcestí Velká Hanzlůvka - most, dále přes Ladův pramen až k rozcestí Pod Vysokou. Tady jsem odbočil doleva a přes rozcestí Sedlo pod Vysokou jsem se dostal na hřeben do skutečného Sedla pod Vysokou. První vrchol dnešního programu jsem měl nadosah. Ze sedla bylo potřeba vyšlápnout ještě 100 výškových metrů a mohl jsem pozdravit nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů. Čas výstupu 1 hodina. Abych shrnul tuto část. První dva kilometry jsem se zahříval do provozní teploty. Když půjdu "kilák" za 11 minut, tak to nebude zlé. Dal jsem dva za necelých dvacet. A vůbec mi nepřipadalo, že bych nějak hnal. Prostě to šlo samo. Bylo mrazivé dopoledne s teplotou kolem mínus čtyřech stupňů a lehce poletoval sníh. Na Vysoké jsem si udělal čtvrt hodinovou pauzu. Čaj přišel velmi vhod. Ve čtvrt na jedenáct jsem pokračoval dál, byť nazpět do sedla. Obloha se začala protrhávat.

Po hřebeni Vsetínských vrchů, blízko kóty 938 m

Za kótou 938 m jsem sešel ze značené stezky a pokračoval přímo po hřebeni na dnešní druhý pojmenovaný vrchol, kterým byla Polana. Cestou k Polaně jsem ještě přešel kótu 941 m, na které je pěkně stavěný mužík.

Mužík na kótě 941 m

Celá tato pasáž je velmi krásná a zimní počasí dodávalo krajině působivou jedinečnost. Nevím, jaký popis bych měl dát k dalším fotkám…

Z Polany je to malý kousek k turistickému přístřešku na žlutém chodníku. V těchto místech se hřeben přece jen odhaluje více a nabízí rozhledy mnoha směry. A taky se tu objevují valašské chalupy, které mě fascinují. Nevím přesně, jestli jsou to první chalupy Benešek, ale to je jedno, je tu krásně.

U rozcestí Polana, pohled na Javorníky

Valašské hory sú naša otčina

Pohled na nejvyšší partie javornického hřebene

Jarní slunce odpařovalo zimní přehoz

Beskydští velikáni Čertův Mlýn a Kněhyně

Z Benešek jsem si vyšel ještě na Kotlovou. Tímto vrcholem jsem zakončil putování po hřebeni. Vrátil jsem se na rozcestí Pálenice a sestoupil z hřebene do údolí Miloňovského potoka, do Miloňova. Cesta se mi opět velice líbila. Chalupy na kotároch jsou prostě úžasné.

Cestou do Miloňova

No, a když už teda trénink, tak na závěr jsem si dal ještě výstup na Miloňovou. Rozhledna na jejím vrcholu mě velice mile potěšila. Počasí už méně. Funěl ledový větřisko a na nějaké delší výhledy nebyl prostor. Určitě se sem ještě někdy vrátím.

Vysoká z Miloňové

Hodil jsem si bundu pod zadek a sedl do závětří pod rozhlednou. Nalil jsem si čajík a chvíli relaxoval. Přede mnou byl už jen sestup z Miloňové k rozcestí Velká Hanzlůvka, k autu.

Odpočinek pod rozhlednou

Rozhledna Miloňová (počasí klamalo tělem)

V úplném závěru se mi naskytl velice krásný pohled z rozcestí Nad Lanternou. Tady už se prolínají Javorníky a Vsetínské vrchy.

Léskové a údolí Malé Hanzlůvky v Javorníkách

Byl to velice krásný a výživný kondiční výšlap. Už se těším na léto, kdy je v předběžném plánování přechod Vizovických vrchů, Javorníků se závěrečným výšlapem na Lysou horu. Pracovně jsem to nazval z Vizovic na Lysou. Tož, uvidíme.

Den na to jsem strávil odpočinkem, který jsem vyplnil vymýšlením další návštěvy přírody. Tentokrát jsem počítal i s Vincou. V mapě jsem se pořád motal na moravsko-slovenském pomezí a na trojmezí Javorníky, Vsetínské vrchy a Moravskoslezské Beskydy. "Čarták! Rozhledna!" Jenže má otevřeno od 1.6.2020…škoda…ale nebyl bych to ňúrala, abych nenašel informaci, že klíče jsou mimo sezónu k dispozici na Horském hotelu Súkenická. Tož jsem se optal a přes všechny možné nemožnosti současnosti mi bylo vyhověno. Za to patří velký dík dobrému člověku, který nám klíče poskytnul. Posílám pozdrav na Súkenickou.

Pohled na Vysokou a Beskydy (od Radhoště ke Kněhyni)

Hrozně moc jsem si přál vidět Fatru a kdyby to trošku šlo tak i Tatry. Jenže byl opar. Mohli jsme pozorovat jen okolní horstva, ale vůbec to nevadilo. Nahoře opět docela vyfukovalo, ale měli jsme otevřeny vždy jen jedny okenice, tak jsme byli před větrem celkem chráněni.

Beskydy

Javorníky

Po pěkných výhledech jsme si udělali malé občerstvení u rozhledny. Bylo krásně a před námi byl ještě krátký výšlap na Trojačku. Na zajímavé trojmezí, kde pramení Vsetínská Bečva.

Piknik pod rozhlednou

Na Trojačce

Po krásné, klidné a nenáročné procházce následovala ještě pauza na Súkenické. Byl nádherný den a nebylo kam spěchat. Beskydy jako na dlani…sluníčko a sníh…Vinco, můj synu…

Odměmááá!

Přes Bumbálku a Makovský průsmyk jsme se bohužel nedostali. Čeští policisté by nás i pustili, ale slovenští ne. Nezbývalo než jet tak, jako jsme přijeli, tedy přes ValMez a Vsetín. Teď jsem v Praze, ale brzy budu doma. A už se hrozně moc těším do přírody. Tož ať se všem daří a brzy někde

HORE ZDAR!!!