O krásné a mocné přírodě

Všechno začíná prázdným dokumentem. A už jsou tam písmenka. Nebudu se moc opakovat. Tentokrát se zaměřím na detaily ve všech směrech. Všichni dobří, měl jsem něco v hlavě, myslím, jak to napsat, ale budu se zaměřovat pouze na ty detaily. Všechno již bylo napsáno, vlastně všechno už bylo prožito a stále tu čeká mnoho nepoznaného. Je tu tak neskutečně nádherně, až to bere dech. V přírodě? To jsem tu správně! Nelze cokoliv napsat tak, abych popsal atmosféru nynějšího večerního ptactva. Dlouhý, krátký, neskutečný okruh po nejvyšších partiích Vizovických vrchů, to je nejvíc. Opékání špekáčků na Vařákových pasekách, krásné vzájemné pozdravy s kolemjdoucími jedinci i skupinkami, které jsou naprosto výjimečné, neboť nikde ani noha. Vidět Fatru? Žádný problém. Vyzuju papuče, obuju si boty a prožívám to všechno krásné, co tady máme. Miluju to tady! 

Pasoucí se krávy na Božnově.

Ke všemu dobrému máme krásnou svažitou louku. Žije tu mnoho „božího“ stvoření. Od těch nejživějších, až po ty, které jsou „stále“ stejné. Obdivuju se mnoha květinkám. Nejen….  Zřejmě se z toho stane jen fotoalbum…

Rozrazil rezekvítek. Ten patří mezi mé velice moc oblíbené květinky. Miluju rozrazil.

Život a smrt, tak jak to má být…Smetánka lékařská.

Jitrocel kopinatý. Požehnaná příroda ve své přirozené síle.

Devětsil bílý, to je chlupatý krasavec. Také léčivka.

Měli jsme na zahradě „rysa“. Sýkorky se celý den snažily přežít. Kromě této šelmy odolávaly náletům strakapouda. Život je boj.

Zběhovec plazivý, to bylo krásné období, když nám na louce právě kvetl. Též s využitím v přírodní léčbě.

Zvonečník klasnatý. Zvonečníky jsem si zamiloval v Západných Tatrách, kde rostly zvonečníky hlavaté.

Písečnice douškolistá. Příroda je neskutečná.

Svízelka lysá mě svými kvítky rozplesá jako „rozrazýlek“.

Slepýš křehký mě přišel pozdravit k brzké ranní kávě.

Bílá tečka.

„Pylně“ pracující.

Přeplesk bujarosti ve své přirozené podobě.

Ptačinec trávovitý je krásný a má svůj smysl pro ostatní přírodu.

Abyste si nemysleli, že jsem takový kapr. Všechny ty kytičky jsem si musel vyhledat, abych zjistil, jak se jmenují, ale některé si už pamatuju 😊 Neumím popsat tu chvíli, kdy se procházím loukou a byť je to jen kousíček, jako bych prošel obrovským kusem vesmíru…. Jinak na Klášťově je opět osazen kříž. Ten předchozí, ten méně krásný, ale je tam, a to je moc dobře.

Je příliš mnoho hodin, než abych se snažil psát dál. Atmosféra Drnovic zvolna přejde v pražské přebývání…a už je to tady. Pražské texty bohužel začínají takto… O tom, že je příroda mocná, asi není třeba mnoho psát. Sama nám to všem dokázala na jihu Moravy. Těžko se to všechno píše, v očích mám slzy a hrdlo sevřené… Držte se všichni, kterých se to osobně dotklo. Myslím na Vás. Podpora formou DMS-ky bylo to nejmenší, co jsem mohl hned po ránu udělat. Přeji Vám brzký návrat k Vašim běžným životům, třebaže na takový zážitek zřejmě nezapomenete.

Příroda je občas velmi krutá. Je ovšem velmi přirozená a zcela pravdivá ve své podstatě. Nezbývá, než ji takovou brát a přirozeně vnímat. Teď projela kolem tramvaj, která měla na sobě reklamní slogan: „Vraťme Zemi budoucnost.“. Je to k zamyšlení. Snad by bylo správnější: „Neberme Zemi budoucnost.“ 

Nebudu přemýšlet smutně. Těším se na nové zítřky…a na Tatry. Snad nás přijmou a dovolí nám nahlédnout do jejich světa.

Tož je to trochu jiné, ale přeci jen HORE ZDAR!!!


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Okolo Drnovic

Rok 2021