Rekapitulace roku 2021
Tak tady máme nový rok. Utekl celkem rychle a byl to rok velkých změn v mém životě. Konečně jsem se „dokopal“ k dořešení otázky svého, našeho, bydlení. Z oblastí snů a přání jsem se dostal do reálné podoby těchto představ, opustil jsem město a zcela se oddal životu na dědině. Již nejsem Zlíňák, ale hrdý Drnovjan. Vše podtrhla a stvrdila i událost z počátku září, kdy jsem po mnoha všelijakých létech, vstoupil do svazku manželského, za což jsem velice rád a vážím si své milované ženy. Se změnou adresy však přišla i změna životního stylu. Domeček v Drnovicích vyžaduje mnoho úsilí a bude to chtít ještě hodně práce a trpělivosti, než dostane svoji finální podobu. Zprvu vše vypadalo jednoduše, ale jak se trhaly listy v kalendáři, tak na svět přicházely další a nové potřeby, se kterými bylo nutné se vypořádat. Myslím, že jsme je zvládli dobře a se ctí. Děkuju všem dobrým sousedům a našemu panu starostovi. Hodně na tom měla přičinění i příroda, neboť ta nám ukázala, ve své jedinečné a pravdivé podstatě, jaký je život tady pod hřebeny našich valašských kopců. Museli jsme se vypořádat s mrazivými dny i dny, kdy se z nebe spouštěly špagáty vody. Prostě a jednoduše řečeno, je to život náročnější, ale krásný. S tím také souvisí i mé aktivity, které jsem musel, a budu muset i v tomto novém roce, patřičně omezit. Ovšem je to na úkor toho, že se rodí něco nového a velmi zásadního. Ale abych se dostal zpět k tématu, o kterém tento blog je. Nejen práce mě v tomto roce naplňovala. Přece jen se našly chvilky, kdy jsem se mohl oddat přírodě a horám. Úplně první den roku, teď již minulého, jsme s Vincou vystoupili na Bábu. Novoroční výšlap jsme završili vrcholovým ohýnkem. Hned druhý den jsem, tentokrát bez Vincenta, pozdravil Bílé Karpaty. „Klasický“ vyhlídkový okruh z Nedašova přes Kaňúr, Kosák, Cikán, Průklesy a Holý vrch nemůže nikoho zklamat a musí nadchnout každého. Poslední lednový den jsme byli opět společně na Bábě. Únor byl ve znamení řeckých písmen. Nevím, jestli to byla beta nebo delta, ale musel jsem být uzavřený a útrpně sledovat přírodu z karantény. Přitom mi vůbec nic nedělala a nezanechala žádné následky. Všechno špatné je k něčemu dobré. Určitě zanechala nějaké ty protilátky, a tak to má být… Dvacátého února jsem si zorganizoval soukromou akci sám pro sebe, kterou jsem si nazval „Vyžeň covida!“. Dal jsem si ostrý sněhový výšlap na Makytu z Uherské. Haby se všechno špatné ze mě vypářilo.
Pohledy na hřebeny Vizovických vrchů tu mají příjemné dopady na duši. Jen kousek dál je křížek a křížek. Jeden v stromoví, druhý monumentálně čnějící nad krajinu pod Humencem. Obě místa v sobě skrývají svá poselství. Toto místo jsem si v srdci oblíbil. Když se vrátím zpět k domovu… Hned za chalúpkú vzpíňá sa svah. Kus mojeho kopca. Kus Humenca. Ten pocit je neskutečný. Od křížka sem šel na Humenec, pak kole vysílaču na kótu 520 m. Dral sem se jakýmsi klestím, ale k vrcholu sem došél. Pak z kopca do regulérního sedla mezi Drnovicama a Tichovem.
Nádherný výhled do krajiny. Nebyl jsem tady naposledy a svého slova dodržel. Ale o tom až někdy. Ze sedla jsem se vydal na Vařákovy paseky. Cestu jsem moc neznal, ale směr jsem věděl. Ku pomoci mi byly Mapy.cz, ve kterých jsem si cestu předchystal. Vařákovy paseky jsem si podešel a směřoval k Lázu. Výhledem na Fatru jsem se dojal.
Takový kúsek. Gdyž už nemožu tam, tož ať sa aspoň podívu, pokochám. Z Lázu jsem pokračoval na Bařinku, ale nejprve jsem se na čas zamyslil na Vařákových pasekách. Mám to tady moc moc rád. Velmi libé místo s krutou a přebolestnou historií. Z Bařinky jsem chvilku sledoval turistickou značku, ale pak jsem prchl do Pekla. Nadchlo mě. Když mě strmé srázy dovedly k Vláře hned jsem věděl, že další postup bude korytem Vláry k jejímu prameni. Poznal jsem nebývale krásná zákoutí Vláry, ale i spoustu lidsky přetvořených pasáží, které mému oku příliš nelahodily. Taktéž pneumatika a plastový dekl od barvy mě ve své bujaré radosti příliš nepřidal. Povznesl jsem se jako bych se rád povznesl v některých bagrem upravených svazích, ve kterých jsem se bořil do měkké obdělané půdy, která postrádala pevnost jako původní svahoví. Korytem jít nešlo. Potok byl zcela překryt veškerými větvemi ze stromů, jenž musely ustoupit bagrovanému svahu. Že by předpříprava pro přehradu? Gdyž to mosí byt.. Pramínek nikdo nepřesune, chvála Bohu. Všude kolem padlých smrků. Větr fučal. Šak nemělo sa chodit do hory, pravili v rádiu. Tož sem sa račeji bral směrem na kótu 661 m. Najprv sem sa ale pozdravil z Vlárů a omluvil sa za ty hovada, co tam nechaly ty gumy a ostatní brajgl. Vytáhal jsem to ven, gumu na lesní cestu, třeba ji lesáci seberou…a dekl jsem nesl až po první koš… Kóta 661 m. Je to taký ten výstupek nad Ploštinů. Ční tam a nejde přehlédnút. A je skalama obrostlý a s mechem dělajú toto místo krásné, až magické. Z tadyma sem už šel na Ploštinu a zpátky dom. Já su neenom hrdý, ale aji šťastný, Drnovjan. Nech to tak ostane na furt! A tak jsem poznával všecko kolem. Zlatý náš domov.
Až do července jsem se motal kolem baráku. Pak jsem si dopřál Slovinska místo Slovenska. Oni tehdy nevěděli, že to zas tak hrozné nebude… Třeba to tak nebude… Snáď ani nemože byt..
Mám to rád. Hodně moc rád. Jakože vím, že TO mě nikdy v životě nezklame. Špatný možu byt enom já. Vždycky jsme se společně nějak domluvili. Příroda mě má ráda. Oplácá dobro dobrem. Nebudu Ti škodit víc, než Ti škodím. To je závazek, co? Možná by stačilo, kdyby si všichni uvědomili alespoň toto základní… No, a protože su aji tak trochu rebel, vydali sme sa na Ostrú Malenicu. Ale to už byl říjen. Konec měsíce. Je-li svatý Havel teplý, bude svatý Marcel studený. Bylo nádherně, fúkalo, ale nádherně. A nevím kdy je Marcel, navíc je před Havlem. Tož tak tady pod hřebeňama. Proběhly ještě nějaké Klášťovy, to je jasné, šak na to čučím z baráku…
A na Silvestra kam? Tož vždycky už na Klášťov! Letos jak navždy s Vinckem. A takový byl ten rok 21.
Těším sa na chalúpku, dá to úsilí, hlavně takové ty detaily…to je hrozná práca…ale je to na furt a mosí to stát jakúsi tu dřinu..všecko je dobré k tomu, abych se s tím natolik sžil, že jinéj cesty už néni…tož vitajte u nás v Drnovicách.
HORE ZDAR!!!
Krásné....
OdpovědětVymazatPřeji Vám Aleši i Vaší rodině,aby Vám domeček přinášel jen radost,zázemí a bezpečí.
Příroda ať je Vám stále nakloněná jako doposud...také děkuji za krásné zavzpomínání na Vaše ,,výpravy."
Pěkné ukončení roku a já se budu těšit na další Vaše ,,povídání."
Opatrujte se a krásné dny.
Mockrát děkuji za Váš komentář. Bylo, a je, to pořád hodně složité, ale všechno bude mít jistě dobrý konec. Třeba se letos podaří více než v roce předchozím...
Vymazat