Vysoké Tatry 2022
Když jsem dnes vstával byla ještě tma. Podělal jsem jakúsi nutnú prácu, hříbky v sušičce protřídil, další naskládal, protože něž odjedu, tož to mosí byt hotové. Uvařil jsem si kafe a šel ven. Byla ještě noc a nebe plné hvězd nade mňú. To je neskutečná nádhera. Přírodo děkuju! Asi ale padne mlha. V ranním rozbřesku již nebylo vidět Klášťova a z kopca Humenca byly patrné už jen siluety vrchních stromů v Háju. Je krásný den. Mlhy sa stahujú k Vláře a obrysy Humenca začínajú být zřetelnější. Dnes budu v Tatrách. Ještě nachystat věci a na poledňa mizíme. Sleduju každičký okamžik zrození dnešního dne. Je to úžasné a krásné...
Vychystávání potřebného vybavení mělo drobnú skvrnku. Nemohl jsem najít mačky. Hledal jsem dlúho, ale marně, až jsem začínal být lehce nervózní. Bez stúpacích želez do hory nemožu. To je nemyslitelné, to by nešlo. Tož jsem neváhal, sednul do auta a na otočku do Zlína, abych pořídil mačky. Trošku sa mně to zkomplikovalo, času najednúc nebylo a všecko začínalo být trochu hektické. „Na štěstí“ měl Klos také jakýsi časový zádrhel, takže jsme nakonec vyrazili směr Tatry s více než hodinovým zpožděním. Na to nejsu moc zvyklý, to sa mně moc nelúbilo, ale nedalo sa. Cestú nás ještě zdržela Žilina a Ružomberok a tož nezbývalo než zavolat na Zbojandu, aby s námi počítali poněkud později. Do 17:00 to určitě nestihneme. Mnohem reálnější sa jevil čas okolo sedmé večerní. S vyplazeným jazykem jsme dorazili do Smokovca, zaparkovali auto a rychle na lanovku na Hrebienok. Stihnuli jsme předposlední spoj v pět hodin a v 17:10 jsme vyráželi z Hrebienku na Zbojnickú chatu. Turistický rozcestník předpovídal čas 2 hodiny a 50 minut k temu. Potřebovali jsme stáhnút tento čas o hodinu. Métli jsme dolinú, nehleděli kolem sebe a udělali jsme si jenom čtyřminutovú pauzu po hodině chůze. V 18:55 jsme dorazili na Zbojandu. Výborně, stihnuli jsme večeřu, mysleli jsme si, ale nebylo temu tak. Nakonec jsme moseli počkat, až sa po strop naplněná chata nají a pak jsme si dali bryndzové pirohy. Aj to bylo dostatečné a navíc aj moc dobré. Večer v plné chatě měl svoje kouzlo. Hučalo to jak v úle a dotvářalo to atmosféru horského večera naprosto dokonale. Toť ogaři z Liberca, Hradca, Chrudimi, Slováků od Bratislavy po Prešov, polské skupinky a všichni s láskou k horám v srdcu. Konečně jsme mohli trochu „vyřadit“ a plně sa oddat temu nádhernému, co bylo všude kolem.
Ráno jsme sa obudili skoro všeci stejně. Když spí člověk na zemi v hospodě, tak to ani jinak nejde. Sbalit karimatky, spacáky a nachystat stoly a lavice na snídaňu. Venku bylo nádherně jasno. Sluníčko vycházalo a nasvítilo dolinu do neskutečných barev.
Plán byl jasný. Hranatá veža a po hřebeňu na Svišťový. Ale napřed ty raňajky a hlavně v klidu… Lopoty už bylo dost. Krásný den před nama a program zvolený tak, abychom si to všechno v pohodě pořádně užili. Až opadl humbuk kolem chaty, až sa většina vydala za svojima cílama, teprve jsme sa v klidu sbalili a připravili vyrazit. U snídaně jsme sa rozmnožili o kusa. Nahozená nabídka včerejšího večera si našla svoje místo a tak sa k nám přidal Aleš z Hradca, rozuměj Králového. Člověk horám otevřený a jak už to na kopcoch bývá, špatných ludí je tu po málu. Jak z dalších rozhovorů vyplynulo, byla to pro něho taková malá premiéra. Tož jsem sa mosel moc snažit, aby to všechno klaplo na jedničku. Počasí vypadalo tak, že by z teho mohla byt aj jednička s hvězdičků. Prostě nádhera. Po deváté hodině jsme vyrazili. Najprv kúsek po chodníku směrem na Prielom a pak zmizet směr Pusté pleso a být sami s Přírodú. Može sa stat, že budu používat mockrát slovo nádhera, ale to byla prostě neskutečná nádhera…
Stáli jsme pod strmým úbočím Hranaté veže. Vrcholek jakoby nadosah. Prohlédli jsme si terén a zvolili optimální trasu. Teď už přišly na řadu mačky. V takových sklonech svahu to ujede raz dva, ale nic takového jsme v plánu neměli a ani si nehodlali připustit. Začali jsme stúpat svahem, a dalo to jakéhosi úsilí, ale cílem byl vrchol Hranaté veže a kúsek hlavního hřebeňa Vysokých Tater, a to bylo nade všecko. Ten okamžik, kdy člověk nahlédne na druhú stranu. Nemyslí na to, že ho bolí nohy, že je zadýchaný. Je to úplně jiná dřina. Dřina s očekáváním, a hlavně s touhou. To prostě mosí bavit ;-)
Vystúpali jsme na vrchol Hranatej veže a otevřely sa nám nádherné rozhledy do Rovienok, impozantně odsud vypadají i Javoráky a celý závěr Veľké Studené doliny. Konečně jsme také nahlédly na celý krásný úsek hřebene, který nás teprve čekal. Byli jsme všichni hodně nadšení, užívali jsme si taktéž dostupnosti telefonního signálu a sdělovali svým blízkým, že jsme v naprostém pořádku, že je krásně, a že to vypadá na den jako ze žurnálu. Měli jsme krásný čas a měli jsme ho dostatek. Vrcholové pivo, malá svačinka a jen my tři na Hranaté veži s okolitou tatranskou krásou kolem nás.
Když jsme sa dostatečně nabažili té neskutečné krásy, vyrazili jsme ke Svišťovému štítu. Najprv jsme moseli sestúpit do Rovienkové priehyby, následně nás čekal výstup na Rovienkovou stenu a sestup do Svišťového sedla. Hřebeňové pasáže byly vskutku nádherné. Ctil jsem postup přímo po hřebeňu, pokud to bylo jenom trochu možné, a to bylo ve většině případů. Občasné lehké jedničkové lezení, sníh, mačky a cepín, dodávaly celému našemu počinu zvláštní krásu a vzrušení. Někdy jsme moseli někeré místa obcházat ze strany Rovienok. Strmé srázy, které byly pod nama byly úžasné.
Mezi ty „náročnější“ pasáže patřil i samotný sestup do Svišťového sedla, ale zvládly jsme to všichni a bez ztráty kytičky. V sedle jsme si udělali další krátkú přestávku. Vzpomínali jsme na předchozí roky, kdy jsme tu seděli…ale aj dneska to mělo punc jedinečnosti. Prvně je tu s nama Aleš z Hradce, a prvně jsme tu i my za zimních podmínek. Svišťový štít s mačkama a cepínem, to tu ještě nebylo. Zase o krůček dál… Posledním naším dnešním úsekem byla pasáž Svišťové sedlo – Svišťový štít. Teď si to mosím všechno perfektně zapamatovat, abych mohl jít do budoucna s ještě větší jistotú. Opakování matka múdrosti. Vždyť jsem Svišťový slúbil aj svojí ženě, ale také mnoha jiným, a tak je záhodno, abych byl v této oblasti znalý terénu. Vzhůru na Svišťový!
Prošli jsme jednodušší pasáží až pod Svišťový štít. Tady jsme opustili hřebeň a postupně jsme sa ubírali do výrazného žlabu, kterým jsme postupovali vzhůru. Měl jsem trochu strach, jak to bude vypadat s kvalitou sněhové pokrývky. Přece jen bylo nejen krásně, ale i teplo a sníh sa tak mohl měnit v nebezpečné pasti. Naštěstí v těch nejtěžších úsecích byly tyto schovány ve stínu a na sníh sa dalo spolehnút. Mačky držaly a k bezpečnému postupu dopomáhal aj cepín a pevná skala. Aleš si chvílu vyzkúšal pozici prvního v družstvu, což si myslím, že mu také dodalo jistých zkušeností. Palec hore! Snažil sa jak ostřílaný vlk. Drabal hore a mosím vyzdvihnút aj fakt, že sa ve svojém postupu snažil ctít bezpečnost, rozvahu a klid. V horách mnohdy udělá člověk chybu jenom raz za život. Já už jsem jich také pár narúbal, ale vždycky jsem z teho vyšel jaksi dobře. Tož, děkuju Přírodo, že nade mňů držíš taků ochranu a necháváš mňa, abych Ťa mohl poznat bližéj. Úzkým žlábkem jsme sa dostali velmi blízko vrcholu a pak už nastal ten slastný pocit…
Každý den cosi málo napíšu, ale moc teho néni. Spiš su ostuda. Navíc je to složité jaksi furt navazovat. Jak sa dívu, tož jsme právě vystúpali na Svišťový štít…to Ti Vám byla nádhera…jak jinak, že? Snědli jsme všecky zásoby, které jsme vláčili hore akorát nám chybělo vrcholové pivo, neboť jsme ho vypili na Hranatej veži. Sestup byl už jen technicky nenáročný choďák do Divé kotlinky. Vstupovali jsme do velkého amfiteátru, jehož hlediště sestávalo ponejvíc ze štítu Svišťového, nádherné Divé veže a mohutného Svišťového chrbátu naproti. Sestupem na jeviště jsme sa dostali na dno Divé kotlinky, přímo pod stěnu Divé veže. Pocit úžasný, krásný a nezapomenutelný. Miluju toto tatranské zákoutí. Když jsme dorazili na chatu byl tento pocit zcela dokonalý. Dorazili jsme všichni a v pořádku, příroda nám přála neskutečně, nelze než zopakovat, že to byla nádhera!
Celé to završil zbojnický večer... Neděla raňajky a sestup oblačnou dolinou. Mraky sa sice rozfúkaly, ale tak jak bylo v sobotu, na to neděla neměla… Mohl bych to zhrnút do malého odstavečka anebo do dlúhé věty… Trasa jako taková byla zvolená výborně (trochu sa chválím…), časová i technická náročnost přesně taková jakou jsme si přáli mít. Velká poklona Alešovi hradeckému za jeho rozhodnutí vyrazit s námi a za jeho pevné odhodlání setrvat na hřebeni.
Byl to krásný a nezapomenutelný víkend. V mém horoznalectví znamenal výstup na šedesátý sedmý, respektive šedesátý osmý tatranský vrchol a čtyřicáté čtvrté tatranské sedlo. Do kopy 112 vrcholů a sedel v Tatrách. Vzhledem k tomu, že vrcholů je v Tatrách úhrnem zhruba tisíc, jsem dospěl k závěru, že je můj život příliš krátký, abych je stihnul navštívit všechny. Ani by to nešlo, když sa držím technické náročnosti, kterú nazývám Jištění není potřeba. Pokud sa dostanu na číslo 150 budu spokojený, ale je to ještě hodně práce, a hlavně hodně zkušeností, které musím ještě získat. Děkuju Přírodo za Tvé milosrdenství. Příště snáď zrealizujeme ten Kolový štít, anebo Satana, na kterého sa taktéž připravujeme delší čas, a Ľadový, Lomnický, Ganek…no, je teho požehnaně. Tož věřím, že návštěva Tater nebude trvat zase dva roky, jak tomu bylo v tomto případě a brzy budu moci na některém z vrcholů zvolat…
…HORE ZDAR!!!
P.S. Mačky mi našla moja žena asi za deset minut…špatně jsem hledal, tož mám dvoje. Ty starší si nechám na památku, pamatujú hodně krásných okamžiků…
P.P.S. Ještě raz bych rád poděkoval Jardovi Navrátilovi za všecko…on ví za co. Bez něho by to zkrátka nešlo…
Nezapomenutelné díky ogarům, že mě vzali mezi sebe na překrásnou podívanou a
OdpovědětVymazatobrovský zážitek. V hodně směrech to bylo pro mě poprvé a to tomu dávalo jistý punc jedinečnosti. To co se ve mě odehrávalo nelze ani vylíčit slovy, v různých pasážích a výhledech se ve mě přelévaly různé pocity.No zkrátka euforie.
Tož velká úcta Alešovi a Tomášovi za obrovskou znalost Tater a pokornou cestu mezi tatranskými velikány. Děkuju Aleš z Hradce
Furt cosi....račéj práca jak do hory, taková trochu duševní onanie. Přečetl jsem si, co jsem napsal, vrátil sa do teho světa a chybí mi...chybí..děkuju Ti za Tvé zhodnocení účasti. Za mě výtečné ;-)
Vymazat