HOREZDAR

V ulicích je najednou nějak více světýlek. Ze všech frekvencí se na Vás valí sezónní hity o sněhových vločkách a kaprech. A všichni jsou tak trochu zrychleně rozmnožení. To se blíží konec roku. A čím více jsem vnímal tuto atmosféru, tím více mě to táhlo ven. Dvouměsíční pracovní etapa, kterou jsem strávil v České Lípě, byla také u konce a tak jsem mohl zapřemýšlet, co s načatým volnem. Bylo by pěkné rozloučit se nějakým pěkným výletem s letošní, na výšlapy bohatou, sezónou. A vzhledem k tomu, že vyjma třech letošních aktivit, byly všechny ostatní moje vlastní prvovýstupy, rozhodl jsem se v tomto duchu pokračovat. Zkrátka a dobře, a to je dobře, že dobře, vybral jsem si Červené vrchy v Západních Tatrách. Tato oblast je, z té "naší" slovenské strany, prakticky nepřístupná. Avšak z polské strany nabízí několik variant značených chodníků s možnostmi výstupů na vrcholy Temniak a Malolúčniak a také hřebenovku této nevelké, ale krásné oblasti Tater. Mým posledním letošním cílem se s...

Po dvouměsíční pauze jsem se opět dostal do hor. Po týdnech strávených pracovně mimo domov a víkendech kratších, než krátkých, se ve mně cosi hlo. Počasí vybízelo k rozletům všemi směry a tak jsem si udělal tatranskou neděli. A navíc je z toho verš :-) V hlavě jsem si začal přemítat reliéf krajiny a hledal vhodný cíl. Jistě vybízejícím cílem se stala Končistá. Tato dominantní hora je se svými 2538m v první desítce nejvyšších tatranských vrcholů a již několik let jsem se k ní s úctou obracel, když jsem sledoval její dominantu, jenž dělá nezapomenutelné garde Gerlachu. Foto archiv 16.9.2007 Zleva v kraji Klín, Tupá, Lúčne sedlo, Končistá, Batizovský štít a Gerlach se svým Kotlom. Za Gerlachem pak méně výrazný Weszterov štít, Bradavica a hřeben Slavkovských veží. V sobotu příprava, sbalení batohu, nachystat svačinku a brzy spát. Ve dvě hodiny ráno budíček, kafe a doufat, že auto nastartuje. Dlouhé neježdění a první chladnější dny vystavily autobaterce test, ve kterém v přípravných zápasec...

Čtrnáct dní uteklo jako voda a mě opět čekala návštěva Tater. Tentokrát to byly Západní Tatry, Roháče. Skupinová akce, jejímž základem bylo osazenstvo z loňského roku, kdy jsem byl požádán o průvodcovskou činnost. Vloni nás bylo pět. Letos jsme byli jen čtyři. Letos jsem se o nic nestaral, co se týče trasy, ubytování atd. Vše měl Sep vymyšlené a tak jsem byl jen jeden z řadových účastníků, neboť v plánu byl hřebenový přechod ze Smutného sedla přes Plačlivô, Ostrý Roháč, Volovec a Rákoň. Značená, ale krásná pasáž Roháčů. Pohled na hřeben Roháčů ze sedla Zábrať 1656m. Zleva Rákoň 1876m, Volovec (Wolowiec) 2063m, široké Jamnické sedlo 1908m, Ostrý Roháč 2088m, Plačliv ô (Plačlivý Roháč) 2125m, hřeben sbíhající do Smutného sedla, které je v zákrytu ramene Třech kop, které spadá do Smutné doliny. Jelikož celá akce byla rozplánována na tři dny, byl dostatek času na všechno. Ve středu ráno jsme Sep a já vyrazili směr Tatry. Dopoledne jsme v Žilině vyzvedli Ondru a Honzu, kteří přijeli vlakem,...