HOREZDAR

Kdybych věděl, jak toto vyprávění začít, začal bych. Všechno bylo zvláštně narychlo a všechno bylo úplně jiné, než na co jsem zvyklý. Napřed jsem chtěl do Tater v neděli, potom v pondělí, a nakonec jsem vyrazil v neděli po obědě a zůstal do pondělka. Zvolil jsem si cíle a těmi se staly Furkotský štít, Hrubý vrch (Triumetal) a Štrbský štít. K těmto cílům pak přibyly doliny Furkotská a Mlynická a v mapě a v představě také Bystrá lávka, přechod mezi těmito dolinami. Takovou jsem měl představu. S tím jsem odjel do Tater a v rámci "aklimatizace" ještě v neděli něco malého. Vyrážel jsem kolem půl jedné ze Zlína. Půl jedné po obědě. Což už samotné je pro mě nezvyklé. V Púchově jsem si vybral 100 euro, stejně jsem za měsíc zpátky a eura se budou hodit. Na Štrbském plese jsem byl ve čtyři odpoledne. Zaparkovat na centrálním parkovišti se mi nepodařilo, a tak jsem byl zaparkován na jiném přeplněném parkovišti. Parkovné do zítra 12 eur. No vitaj… U auta jsem si nachystal vše potřebné, z...

Jak už jsem možná zmiňoval, když začínám psát první řádky textu, otevřu si fotky a dám tam úplně tu první, kterou jsem pořídil na tom, kterém výšlapu. Na fotce je zobrazeno takové horské, klidné, ráno. Mlžné opary lehce stoupají z dolin…a já teď sedím v Gelsenkirchenu, píšu tato slova a vzpomínám…týdenní sparné počasí, práce na střeše, do toho průmyslová aglomerace, místní prominou, nehezká, nepřívětivá, přelidněná a zvláštním zohavujícím způsobem místního nepořádku a nakládáním se starými věcmi, charakteristická...Porúří je peklo. Je to civilizační skvrna na naší Zemi. Tady není hezky…ale na Fatře bylo. Bylo krásně, bylo skvěle a bylo úplně nejvíc. Když jsem si myslel, že úplně definitivně končíme v GE, a ukázalo se, že to vůbec nebyla pravda, tak to stejně nic nezměnilo na čtvrtečním výšlapu na Malou Fatru. Přes týden bylo počasí všelijaké, spíše deštivé a čtvrtek se jevil býti nejlepším řešením. Přidal se ke mně spolupracovník Tom, který chtěl původně něco v Tatrách, ale na Tatry js...

O čase by se toho dalo tolik napsat, ale protože ho teď mám, nebudu psát o něm, ale připojím další povídání o krásách přírody. Když nastal právě ten čas, který měl nastat, vyrazili jsme na plánovaný rodinný víkend ke kamarádovi Oldovi do Ostružné. Toto horské místo pod Ramzovským sedlem mezi Hrubým Jeseníkem a Rychlebskými horami mě doslova nadchlo. Nadpřirozené kouzlo přírody se tu doslova dralo pod kůži. Nad Ostružnou (pohled na Obří skály, Mračnou horu a Čerňavu) Přijeli jsme v pátek, po druhé hodině odpoledne. V Zábřehu se teplota vyšplhala až na třicítku. V sedmistech metrech, v Ostružné, bylo příjemných dvacet. Sluníčko svítilo, byl krásný den. Už doma, ve Zlíně, jsem promyslel program na sobotu. Aby to bylo zajímavé a nestálo to mnoho sil. Lanovkou z Ramzové, přes Čerňavu a Mračnou horu, na Šerák. Odtud přes Obří skály a Vražedný potok zpět do Ramzové. Těšil jsem se jako malý. Měl jsem, kdesi uvnitř, zarytou představu, že Jeseníky jsou krásné, a navíc to byl první trek s Vincent...