HOREZDAR

Hurá, hurá, hurá! Tak jsme se přece jen konečně dočkali a prapodivná omezení pominula. Kéž zmizí v zapomnění a už nás nikdy nic podobného nepotká. Pracovní odjezd do Německa se blíží a nastane chvíle, kdy bude práce naplňovat většinu mého času. Není se čemu divit, že jsem se rozhodl takto narychlo a našel jediný příznivý den, kdy mělo být počasí nakloněno k návštěvě přírody. Tím dnem byla sobota 6.června. Podle předpovědi by po několika deštivých dnech měla být nad Tatrami modrá obloha. Marně jsem hledal kohokoliv, kdo by se mnou jel. Všechno bylo narychlo, ale já jsem musel. Nebylo zbytí. Až se vrátím z Německa bude už možná červenec. Ale především ta dlouhá proluka, kterou jsem vyplnil poznáváním těch nejbližších míst do detailů, ano, mělo to i svoje pozitiva, nejen v tom poznání, ale také ve fyzické připravenosti. Letošní rok bude zřejmě nejbohatší na všechna tato kritéria. Prostě a jednoduše, opět jsou otevřeny hranice a Tatry mi už chyběly jako sůl. Když teda sám, tak kam? Něco sn...

4.5.2020 Kaňůr, Kosák, Okršlisko, Průklesy, Holý vrch (Nedašov) Když jsem byl s Vincou před šesti dny (tož, teď už mnohem mnohem dříve…) v Bílých Karpatech, nepřemýšlel jsem nad tím, kdy se tady opět objevím. Kaňúr mě nadchl a ve spojení s říjnovým výšlapem na Holý vrch, kdy jsme se na hřeben dostali pod Kosákem, chybělo už jen maličko, abych si to vzájemně propojil. Pradávno jsem tudy šel, ale nebyl jsem tolik otevřený jako jsem teď. Nemělo by se zapomínat na krásné okamžiky. Z Nedašova se mi to zdálo tehdy hodně příjemné, a vlastně ani nechápu, proč jsme tehdy nešli přes Kaňúr… Tentokrát bez Vincenta, neboť předešlé dny byly spíše deštivého charakteru, a tak jsem nechtěl jít do rizika, že to bude blátivé brodění, které mě samotnému problémy nečiní, ale pro Vincu by to bylo nedobré. Ranní ptáče, dál doskáče. Z Nedašova na Kaňúr to není daleko. Nejdříve bylo na řadě to blátivé brodění, pak příjemné výhledy z Jalovcové stráně, a nakonec ostré stoupání na Kaňúr. Přes jehož vrchol přelet...