Přestěhoval jsem se. A konec roku se přiblížil. Tak nějak jako každý jiný den. Přesto mě evokovalo, jednak počasí, které po dlouhé době jevilo známky krásy, jednak datum v kalendáři. 31.12.2012, učinit výlet symbolický. Poslední den roku. Kde věnovat své rozloučení, než na kopcích. Jsou tu, neodmyslitelné, částečně nehybné, vyvýšeniny, kopce, místa odkud vzhlížíme seshora. Rozhodl jsem se věnovat svůj holt vrchům Vizovickým, jejich nejvyššímu vrcholu Klášťovu. Současně si tak doplnit chybějící část hřebenu Vizovických vrchů, přesněji část mezi rozcestími Pod Svéradovem a rozcestím Pod Klášťovem (podle nových ukazatelů Klášťov-sedlo). Do této chvíle nepoznal jsem krásu kraje divokrásného. Ve svých silách tyčící se úbočí dvou nejvyšších. A vrcholy, oba částečně nevýrazné, nicméně plné síly přírody. Mocná příroda byla milostivá a nabídla se mi v plné kráse. Byl Silvestr 2012 a mé kroky razily cestu zledovatělými stezkami kamsi k místům nejvyšším. Ani ne tak náročné, jako symbolické. A tak...
