HOREZDAR

Konečně mi situace dovolila zkusit si nějak to moje chození přírodou. Sádrová botička je dnes už čtvrtým týdnem z nohy, za sebou dva pracovní týdny. Je čas to zkusit pomalu zatěžovat v "šikmém" terénu. Přemýšlel jsem, která trasa bude nejlepší, abych to zprvu nepřeťal. Rozhodl jsem se pro Komonec. "Klasická osmička", kterou jsem pak nešel poprvé, nabízí střídmé převýšení 450m s ostřejším nástupem od spodního parkoviště přes Malenisko a křížovou cestou na hřeben. Přechází se přes tři, respektive čtyři vrcholy. Na první vrchol, který nese jméno Brda se musí sejít vlevo ze stezky v místě vyhlídkové lavičky a cestou, necestou po "cyklo" trase k vrcholu. Dalším vrcholem jsou pak rozvaliny hradu Starý Světlov. Sestup z hradu ke stezce je ostrým svahem, další zkouška pro nohu. Následuje výšvih na Bábu. Na nahou Bábu. Vichřice a sucha způsobily, že se tento kopec stal ideálním vyhlídkovým bodem. Podle pána z lesa, co nestihly vichry a sucho, to dokončil kůrovec. B...

Moje putování přírodou mi dává strašně moc energie. Je to nádherná síla Matky Přírody. Krása, která naplňuje mysl blahem....pořád nevím, jestli dělám dobře, ale věřím, že ano...dobyvatelé a přemožitélé vrcholů, zdolávači hor...pro Ty to tady není. Zásadně nesouhlasím s jakýmkoliv pokořováním kopců. Jedině pokorný může dosáhnout vlastního úspěchu, když stane na vrcholu. Hora není soupeř. Vždy prosím přírodu, aby mi nechala nahlédnout do svých zákoutí. Aby mne nechala být, že nejsem nepřítel, že nejsem soupeř, kterému by se měla bránit. Mohu říct, že mi to příroda dovoluje a "vrací" mi mou pokoru svojí otevřenou náručí. Souznění se vším živým i neživým je pak pocit blaženosti. Tehdy člověk pozná svoji vlastní podstatu bytí. Mohu připravit individuální plán pro skupinku i jednotlivce. Při vícedenních akcích zajistím ubytování. Vše je na domluvě a Vašem přání. Jako inspirace Vám může posloužit Vrcholová kniha anebo Zápisníky provedených aktivit . Pokud by Vás tedy cokoliv z uved...

Vracet se do minulosti není u mě moc obvyklé. Jenže když je člověk doma přikovaný, jako já teď se sádrovou botičkou, tak má různé myšlenky. Ve volných chvilkách jsem si "listoval" v tom svém blogu a zjistil jsem, že jsem neměl v roce 2014 zrovna moc síly v jeho pokračování. Nevím, čím to bylo, ale byl to fakt. A protože byla nějakou dobu časová prodleva, zůstala mi vzpomínka na některé výstupy už jen jako složka v počítači. Ne snad, že by člověk zapomněl, ale lidská paměť je všelijaká…a při tom takový důležitý kus celého mého "horoznalství" bych si nechal jen pro sebe… Pohled do Veľké Studené doliny ze hřbetu Prostredného hrebeňa. Tatranské jaro 2014. Bylo mi čtyřicet, dost na to, abych měl něco za sebou. A přesto. Od roku 2011, kdy jsem uskutečnil svůj první neznačený výstup v Tatrách, červnový výstup na Svišťový štít, a listopadový, první samostatný výstup se zimní výzbrojí, na Javorový štít, je to už chvilka a stagnace není dobrá. Téměř na den, po třech letech, v...

Čtvrtý ročník našeho tatranského setkání je úspěšně za námi, a tak mi dovolte, abych se s Vámi podělil o své zážitky, kterých bylo letos opět dostatek. Letošní ročník byl zaměřen na východní část Vysokých Tater, a proto jsme zvolili za východisko chatu Pri Zelenom plese, Brnčálku. Tentokrát to bylo organizačně složitější. Dalo docela fušku dát do kupy mančaft. Nejprve jsme se nemohli dohodnout na termínu, a když už jsme si jej horko těžko odsouhlasili, tak se začaly množit omluvenky. Ach, ta práce, ach, ten život. Ale taková je doba, tak to prostě je. Nezbývalo než potvrdit, že účastníci budou jen tři. Trochu mi to komplikovalo plány s výběrem tras, ale nevadí. Týden před naším odjezdem se mi ozval Olda, který tak reagoval na můj dotaz ohledně účasti. A ejhle, najednou nás bylo pět. A aby nás nebylo málo, tak z ostravské sekce přibyl do seznamu ještě jeden kus. Konečný počet, potvrzený dva dny před odjezdem, činil šest účastníků. Za zlínskou větev Sep a já, za ostravskou OT a Petr (Hyp...