Pyreneje 13.-14.11.2010

Pirineo Aragonés - Valle de Tena Biescas

Panticosa - Ibones de Brazato 2400m

Mezi další nezapomenutelné zážitky ze Španělska patřil výlet do Pyrenejí. Přesněji do Pyrenejí Aragonských do oblasti Valle de Tena Biescas, konkrétně do lázní Panticosa, odkud jsme podnikli výlet k plesu Ibones de Brazato. Ale po pořádku…

Práce ve Španělsku mi nabídla možnost seznámit se s několika zajímavými lidmi, kteří, co čert nechtěl a pánbůh tomu dal požehnání, měli stejnou poruchu jako já. Jedním z nich byl Pepa, slavičínský horal a druhým byl Franta, náš Fanoš překladatel, kamarád z Brloha u Krumlova Českého. Ten bral tento výlet jako didaktickou záležitost. Kromě zážitků, které jsme prožili to byla taky dvoudenní lekce valašského jazyka pro Fráňu ;-)

Když jsme pozorovali vzdálené vrcholky Pyrenejí ze Zaragozy, lákaly nás svou nekonečnou hradbou sněhových vrcholků, táhnoucích se od východu k západu. A tak jeden krásný, všední den jsme dohodli nedělní výšlap do Pyrenejí. V sobotu po práci jsme vyrazili. Cestou jsme se zastavili v Huesce, kde jsme nakoupili potřebné zásoby a vyrazili jsme směrem Panticosa. Z dálnice byla silnice, ze silnice cesta vedlejší, až jsme nakonec serpentinami dorazili do lázní Panticosa (cca 1600m.n.m.) Byla tma a tak jsme jen tušili obrysy třítisícovek, které se vzpínaly nad horskou chatou, u které jsme nocovali. Chata Casa de Piedra nás přivítala příjemným panem chatařem a personálem vůbec. Koupili jsme mapy, pivo a začali jsme plánovat. Nutno podotknout, že jsme byli "na lehko", takže jsme předpokládali, že budeme mít omezené možnosti, ale nešlo o výkony, nýbrž o poznání těchto krásných hor. Letos resp. loni (2010) mi Tatry bohužel nevyšly a tak jsem bral jako důstojné rozloučení se sezónou tuto variantu. Ale zpět k výletu. Ze třech variant, nám doporučených panem chatařem jsme zvolili optimální variantu. Trasu GR11 k plesu Ibones de Brazato 2400m.

Ráno jsme vstali v 6:30. První co nás upoutalo byla Punta Garmo Negra 3066m, která ční nad chatou a nad jezerem. Pohledy to byly úchvatné a jen nás víc nabudili k výšlapu. Vyrazili jsme v 7:45 směr Brazato. Cesta chvíli značená pak zmizela někde pod sněhem a tak jsme putovali podle mapy a taky podle stop, které ve sněhu zanechal někdo před námi. Po stoupání strmými úbočími nad Panticosou jsme došli předešlou dvojici našich horských přátel Iňakiho a Itoreho a taky boxerku, jejíž jmého si už bohužel nevzpomenu. Na sezónně opuštěné salaši jsme dali pauzu, seznámili jsme se a vyrazili dál. Trasu jsme spíš prošlapávali a vytvářeli novou, ale směr jsme měli správný. Přes pár malých plesek jsme se dostali až pod závěrečný stoupák do sedla. Vše bylo pod sněhem a s přibývající výškou ho bylo znatelně více a více. Předpověď počasí nám byla nakloněna jen z polovic. Oblačnost, která se neustále stahovala měla přejít až k dešti a špatnému počasí, ve kterém by nebylo dobré putovat. Navíc bez bližší znalosti terénu. A tak jsme naši cestu ukončili v sedle poblíž plesa v nadmořské výšce 2400m. Teplota byla na 0°C, ale vítr, a stále se horšící počasí, moc na pohodě nepřidalo. Po horkém čaji s termosek, štamprličce a svačince jsme vyrazili směrem dolů. Vrcholky Punta Tablato de Piniecho 2699m, Pico Tablato 2569m a Punta Forátula 2588m byly zahaleny vrstvou oblačnosti a tak cesta dolů již byla nevyhnutelnou. Cestu dolů jsme si namotivovali představou horké polévky a točeného piva. Po příchodu na chatu nás uspokojilo pivo točené a trochu do rozpaků přivedl vývar…mno…vývar po španělsku. Ale nakonec vše dopadlo na výbornou. Ve chvíli, kdy jsem usedli do auta a vyrazili směrem z hor, začalo docela fest pršet. Příjemně unavení jsme se vraceli do Zaragozy.

A jaký jsme měli dojem a pocit z Pyrenejí? Hory Pyreneje jsou si svým charakterem v této oblasti hodně podobné Tatrám Vysokým. Jen jsou o něco vyšší, ale kameny porostlé zelenkavým mechem a tvary vrcholů jsou velmi podobné. Takový dojem na mě udělaly Pyreneje, které určitě stojí za to navštívit.