Vysoké Tatry 3.-5.6.2011

Tatry. Takové to krásné místo, kam se vždycky velice rád vracím. Tyto Tatry byly jiné než všechny předchozí. V Tatrách jsme byli tři, přičemž můj kamarád Tomáš a můj syn Honza v Tatrách ještě nikdy nebyli. Taky byly výjimečné tím, že jsme absolvovali pěkné výšlapy mimo klasické značené trasy. A výjimečné byly taky proto, že jsem jel do Tater s pocitem určitého životního boje a tyto Tatry byly tedy léčivé nebo lépe hojivé.

Sbalili jsme pár věcí a vyrazili směr Znojmo…vyzvedli jsme Honzu a zase zpět napříč Moravou až na vzpínající se svahy Bílých Karpat…a už jsme byli na Slovensku. Až do Žiliny pohoda, ale pak…klasika…pátek, po třetí hodině odpolední, průjezd Žilinou…ehm…takový ten "fluid"…ale před námi byly Tatry. Tato vize mě osobně vlévala do žil a do mysli určité uklidnění. "…a dneska večer spíme na Zbojandě…" Plánovaná cesta lanovkou ze Smokovce na Hrebienok v 17:00 se musela přesunout na 18:00…Hrebienok-Veľká Studená dolina-Zbojnícka chata…20:00. Velmi ostrým vycházkovým tempem jsme v krásném čase dorazili na Zbojandu. A začaly nám konečně Tatry…klid, pohoda, uvolnění, prostě relax na tom nejlepším místě na světě-v přírodě, v horách.

Ranní rozbřesk po 4 hodině byl kouzelný a snad nabízel i možnost, že počasí bude příznivé. A bylo. Svišťový štít jsme sice museli "hledat" neboť, možná z ostychu, se skryl do oblaků, ale cestu na jeho vrchol jsme zvládli.

Výstupová trasa: Hlavným hrebeňom zo Svišťového sedla (B)

Sestup: Chrbtom do Velkej Studenej doliny (A)

Poznámka k sestupu. "Hrebeň je na celej svojej dĺžke schodný. Výnimkou je len skalný výšvih v polceste, ktorý obchádzame sprava" (popis cesty pro výstup, my jsme šli v obráceném gardu). Toto odbočení a vyhnutí se tomuto výšvihu jsme minuli a výšvih slezli…jde to, ale je lépe odbočení neminout. Obtížnost nevím. Vím jen, že jsme neměli vše, co bychom potřebovali pro takové úseky…

2382m vysoký Svišťový štít mě nadchnul. Stejně jako mě nadchli i Tomáš s Honzou. Drobné detaily jako smluvené časové děje do sebe zapadaly tak, že celá návštěva Tater vytvářela dojem života v ráji. Byli jsme v ráji. Odpolední procházka na Streleckou vežu byla krásným završením dne. "Děkuji Ti, pane kuchaři, ze Zbojnické, který jsi nám poradil."

Zbojnický večer, ranní vstávání, východ slunce a vymetená obloha…Tak začala neděle v Tatrách. Zkusíme Javorový štít.

Výstupová trasa: Cez vrcholové plateau od Zbojníckej chaty (po plateau C, ďalej A)

Sestup: …

Nebudu předbíhat, poznámka k výstupové trase: Cesta je orientačne veľmi náročná a doporučuje sa absolvovať ju len za dobrých poveternostných podmienok a viditeľnosti. Povětrnostní podmínky a viditelnost byly skvělé. Jenže…cesta je orientačně velmi náročná…po nástupu kolem sněhového pole jsme se vydali žlabem, který stoupal někam směrem k plateau…to jsme si mysleli. Měl jsem říct rázné NE!, když jsme pokračovali, ale neučinil jsem tak. Moje chyba. Žlab byl porostlý drobnými mechy a skalnaté plotny se skláněly do údolí pod nepříjemnými úhly. Cesta nahoru byla moc těžká a nebezpečná. Byl to risk, který jsem neměl podstoupit. Neměl jsem to připustit. Ale tento žlab jsem vylezl až do samého konce, abych zjistil, že dál…že dál…nic dál! Že dál je cesta zpět. To co jsem nechtěl, to co jsem si nepřál. A vím to, že to byla chyba z mé strany vydat se do něčeho takového. Bez jištění, jen tak…i když jistit se v tomto žlabu…nevím jak to prakticky provést. Každý byl rád, že se drží a "neletí" dolů. Žlab jsme slezli dolů a pod vlivem euforie jsme oslavovali naše přežití. To, že jsem byl v jisté partii žlabu lehce nestabilní, to že mě Javorák trochu pokousal, to nevadí. Život je sladší a krásnější, když člověk dýchá a srdce mu bije. Tento omyl mohl mít i větší daň.

Cestou na Zbojandu jsme si prošli kompletní závěr doliny (vždycky si to krátím…). Posvačili jsme, pokochali jsme se a vyrazili na chatu. Obědová polévečka, pivo na zapití a návrat. Směr Smokovce a domů.

Byl to nádherný pobyt. Chtěl bych poděkovat všem na Zbojníčke, za to že jsou skvělí: "Jste skvělí! Děkuju!" …a příště nashledanou v Tatrách.