Letní a podzimní výlety do přírody (08-11/2021)
SRPEN A ZÁŘÍ
Od návštěvy Julek už uběhla pěkná řádka dnů, týdnů i měsíců a skoro by se mohlo zdát, že se vůbec nic neděje. Ono se toho opravdu moc nedělo, ale něco přeci. Tato bláznivá doba, která trochu postrádá logiku, nás všechny uvedla do divného stavu, kterému vlastně ani sám pořádně nerozumím. Kromě pracovně pracovních dní, myšleno tak, že když nejsem vytížen profesně pracovně, tak jsem vytížen soukromě pracovně, a rekonstrukci domečku v Drnovicích věnuji každou volnou chvilku, protože se jej snažíme dobudovat co nejdříve, toho opravdu volného času vlastně mnoho nezbývá. Beru tedy s povděkem, když mám chvilku a mohu ji věnovat regeneraci těla i duše v přírodě. Jednou z variant, která je mi velice libá je sběr hub. Letos k nám byla příroda přívětivá a nabídla nám dostatek, abychom si nasušili i na zimu. Převažovaly kozáci a křemenáče. Děkujeme přírodo, za ty krásné dary. V lesích v okolí Drnovic je opravdu nádherně. Jsou tu místa, která až berou dech. Jedním takovým místem je i údolí Tichovského potoka mezi Drnovicemi a Vlachovou Lhotou. Toto unikátní údolí bude jednou zatopeno připravovanou přehradní nádrží Vlachovice. Což je na jednu stranu veliká škoda, ale kolik takových údolí dopadlo stejně. Vzpomeňme na Stanovnici.
Toto malebné údolí mezi Humencem a Hrušovou je plné krásné flory. Naprosto mě nadchly ocúny a dvoubarevné černýše hajní. Když k tomu všemu přidáte košík plných krásných, zdravých hub, tak to prostě nemá chybu.
Chvála, za ty procházky krásnou přírodou v okolí našich Drnovic. Je tu tak krásně…a ten klid, to je balzám na duši. Takový byl srpen, takové bylo září.
ŘÍJEN A LISTOPAD
Téměř nic…jen jedna tajná mise do míst kde jsou lvi… Říjen pojmu jako fotoknihu…ale úplně mi to nejde… Zkrátka, jednoho podzimního dne jsme se rozhodli pro výšlap na Ostrou Malenicu. Nápad to byl můj 😉 Seďa, jak by řekla moje babička, v mobilheimu, kterýsi večer, hleďa do mapy, padla mi do oka Ostrá Malenica 909 m, Strážovské vrchy. Vypadá moc pěkně. Může to být zajímavý kopec. Navzdory všemu nepochopitelnému jsme kolem desáté vyrazili z Drnovic a před námi bylo 55 kilometrů, které byly lehce dobrodružné, ale za to napětí to stálo. V 10:45 jsme přijeli na místo, do dědinky Slopná. Zaparkovali jsme na konci dědiny u rozcestníku.
Byl naprosto luxusní den. Obloha vymetená a sluníčko nám svítilo do tváří.
Přes rozlehlé louky jsme se dostali pod les na úpatí Ostré Malenice. Tušil jsem, že nás čeká krásný výšlap. K označníku Pri buku – Studnička je to příjemné stoupání lesní cestou. Odsud je to kousek k přístřešku Zvážnica. Tady jsme si dali malou svačinku a vyrazili k výstupu na Ostrou Malenicu. Nepříliš dobře značená lokální trasa byla na svém úvodu nepřehledná. Nabízela pohodlnější stezku, která ovšem nebyla tou pravou, na což jsem ihned přišel a změnil kurz na hřbet vedoucí k vrcholu. Zpočátku mi možná Jana nechtěla věřit, že to tak je, ale po chvilce jsme se napojili na zcela zřetelnou stopu vedoucí hřebínkem k vrcholu. A když Ostrá Malenica, tak ostrý hřbítek. Ten však velmi brzy začal nabízet úžasné výhledy. Samotný hřebínek je impozantní. Ostré srázy na obě strany, skalní bradla čnějící z hřebene, místa, kde bylo potřeba použít ruce. Prostě jedním slovem nádhera. Stromy se barvily do podzimu a dokreslovali i tak dokonalou krásu.
Dychtil jsem po výhledech, a to mě hnalo výš a výš. Ne zcela stejně to měla Jana. Trochu jí to dávalo zabrat, ale musím říct, že je to fakt slušný krpál. Všechny ty výhledy, které byly čím dál mocnější ji však stejně nadchly. Byla to krása na pohled. A nikde ani noha…
Každým metrem, který nás přibližoval k vrcholu, se chodníček stával krásnějším. Stezky mezi skalami a srázy sráznější než kdykoliv před tím. Samotný vrchol je skalnatými výběžky poset. Vrcholová skalka je pak osazena vrcholovým křížem.
Byť foukal docela silný vítr, našli jsme si příjemné závětrné místečko kousek pod vrcholem, kde jsme si lehli do trávy, slunili jsme se, na řadu přišlo i vrcholové pivo, a protože byl čas oběda dali jsme si svačinku, kterou jsme si doma připravili. Byl krásný den. Obloha vymetená a výhledy pro bohy.
Strávili jsme pod vrcholem dobře přes půl hodiny. Když už byl čas, jali jsme se sestupovat. K cestě dolů jsme využili „zelenou“ turistickou stezku, která pokračovala vrcholovým hřebenem z Ostré Malenice na Malenicu a hřbetem Malenice do osady Podmalenica.
Zprvu ostrý sestup se napojil na lesní cestu a celkem pohodlně jsme pokračovali k osadě Podmalenica. Ve chvíli, kdy jsme opustili les a došli na louku, se před námi rozprostřelo panorama, jehož jednoznačnou dominantou byl masiv Vršatce. Prostě dnešní výlet se vydařil a Ostrá Malenica předčila veškerá má očekávání.
Podmalenica je pasekářská osada, kde žijí lidé jak nastálo, tak objekty využívají k chalupaření. Je to schované osídlení, které je opravdu „na konci světa“. Ukryté kdesi uvnitř Strážovských vrchů. Z Podmalenice vede cesta přes pastviny do obce Slopná. I tento úsek je velmi krásný a po celou dobu nabízí úžasné výhledy zejména na Manín.
Tak krásný a povedený den jsme zakončili návštěvou Myslivecké výstavy ku příležitosti 70.výročí založení spolku v Drnovicích. Velmi pěknou expozici, kterou jsme měli i s výkladem, vyšperkovaly v závěru vynikající jelení guláš, klobásky a točené pivo. Děkuji za krásný den a pochvala patří Janě.
Nohy by chtěly jít dál a dál, a tak jsem absolvoval jeden takový ranní výšlap na Klášťov. Stejně to chci zavést jako velmi příjemnou pravidelnou povinnost. Snad Vás potěší pár fotek, které jsem pořídil při východu slunce.
I přesto, že ani tentokrát se mi příliš „nepovedlo“ držet směr a trasu, v tom nastoleném tempu jsem minul odbočku k vrcholu a pokračoval pod Svéradov, tak to mělo smysl. Teď již zcela bez pochyb vím, kudy a kam. A aby ty „pravidelné“ výšlapy na Klášťov měly nějaké „měřítko“, tak jsem učinil ještě jeden, zcela zásadní, výstup na Klášťov. Tentokrát jsem šel najisto a vytvořil si jakýsi základ pro měření své fyzické kondice a ustanovil jsem si prvotní časy výstupu i sestupu. Teď již mám dané nějaké hodnoty, podle kterých se mohu orientovat a sledovat, jak na tom jsem.
Podzim se pomaličku přechyluje do zimy, spadly první sněhové vločky a před námi je období, které dá přírodě odpočinout a nám trochu zabrat. Musíme to však všechno zvládnout, protože máme před sebou ještě spoustu co do činění. Práce na domečku se nesmí zastavit ani v tomto období. Dochystáme vše k tomu, abychom mohli zjara založit zdivo na přístavbu, uvnitř uděláme, co bude možné, a moc si přeju, a pevně věřím, že za rok touto dobou již bude mnohé zbudováno a budeme zase o spoustu kroků blíže k tomu, abych třeba i tyto příspěvky brzy sepisoval z tepla světnice, kterou chceme, stejně jako celou chaloupku, vyspravit tak, aby neztratila svého původního ducha a byl zachován její původní charakter. Jsem šťastný za vše, co mi bylo umožněno a skromně a pokorně přijímám s povděkem všechny tyto okamžiky. Budiž k nám příroda milostivá a brzy zase někde HORE ZDAR!!!
Aleši,opět jste mi umožnil, ,,projít" si krásná místa v přírodě. Fotografie jsou fascinující.
OdpovědětVymazatPřeji Vám,aby se vše dařilo,nejen v rodinném životě,ale i pracovním a domeček ať vybudujete tak,jak si oba přejete.
Mějte krásné dny:-))))
Mockrát Vám děkuji za milý komentář a za Vaše přání. Jsem rád, že patříte mezi věrné sledovatele tohoto mého snažení. Krásné a příjemné dny i Vám a celé Vaší rodině.
Vymazat