HOREZDAR

O čase by se toho dalo tolik napsat, ale protože ho teď mám, nebudu psát o něm, ale připojím další povídání o krásách přírody. Když nastal právě ten čas, který měl nastat, vyrazili jsme na plánovaný rodinný víkend ke kamarádovi Oldovi do Ostružné. Toto horské místo pod Ramzovským sedlem mezi Hrubým Jeseníkem a Rychlebskými horami mě doslova nadchlo. Nadpřirozené kouzlo přírody se tu doslova dralo pod kůži. Nad Ostružnou (pohled na Obří skály, Mračnou horu a Čerňavu) Přijeli jsme v pátek, po druhé hodině odpoledne. V Zábřehu se teplota vyšplhala až na třicítku. V sedmistech metrech, v Ostružné, bylo příjemných dvacet. Sluníčko svítilo, byl krásný den. Už doma, ve Zlíně, jsem promyslel program na sobotu. Aby to bylo zajímavé a nestálo to mnoho sil. Lanovkou z Ramzové, přes Čerňavu a Mračnou horu, na Šerák. Odtud přes Obří skály a Vražedný potok zpět do Ramzové. Těšil jsem se jako malý. Měl jsem, kdesi uvnitř, zarytou představu, že Jeseníky jsou krásné, a navíc to byl první trek s Vincent...

Je hluboký sobotní večer. Začínám psát povídání o prvním letošním treku. Všechno to začalo jedním telefonátem, ani už nevím, kdy to přesně bylo, ale byl jsem na svém "turné" v Dánsku. Byla to výzva na některý květnový den volna a cíl jsem měl ve své režii. Což o to, plánů, námětů a návrhů by bylo požehnaně, ale toto měla být blesková, jednodenní akce na otočku. V hlavě mi vyvstala vzpomínka na Končistou. Je to poměrně snadno dosažitelný tatranský vrchol, a tak jsem se rozhodl právě pro ni. Bylo štěstím, že se mi podařilo termínově vyhovět. Záleželo už jen na počasí a na přírodě, zdali nám dovolí nahlédnout. Dny předešlé se vyznačovaly jasnou oblohou a letními teplotami. Nejinak tomu bylo i v Tatrách. Ze "dvojky" byla "jednička" a po pár dnech už bylo po lavinovém nebezpečí. Webkamery ukazovaly holé skály a sníh byl už jen ve žlabech a na navátých sněhových polích. Bylo zřejmé, že zimní výbava nebude nutná. Jenže všeho moc škodí a dny bezoblačné měly vystří...

Tak jsem tady opět po dlouhatánské době. Plné pracovní nasazení mi nedovolilo, abych zrealizoval nějaké horské výšlapy, ale díky několika málo volným dní jsem alespoň vyrazil do "nejbližších" míst, která se mi tam "kdesi" nabízela. Při německém angažmá ve Weiherhammeru, nedaleko Weidenu, jsem neměl příliš mnoho možností, a tak jsem bral s povděkem, vyrazit alespoň do okolní přírody vesnice Etzenricht, do Oberpfälzského lesa (Oberpfälzer Wald). Výstupem na kopec Schwaigberg jsem si trošku odpočinul od průmyslu, který jsem každým dnem vnímal v nedaleké sklárně. Nebylo to nic výjimečného, ale alespoň člověk trochu vypadl do přírody. Krajina v okolí Etzenrichtu Naproti tomu následný, téměř celý, měsíc strávený v dánské Kodani, nabídl více. Město samotné má svůj charakteristický ráz, ale to má snad každé město. Přece jen způsob života v této "skandinávské" zemi, je na míle vzdálený tomu našemu. Společnost je tu jaksi jiná. Úroveň mezilidských vztahů je jinde. D...

Zima je v plném proudu a dokonce dnes, v předpovědi počasí, mluvili o přicházejícím jaru. To jsou mi věci. Letos jsem začal hned po novém roce krásným valašským okruhem nad Valašskou Polankou. Tentokrát jsem nešel přes osmero vrcholů jako v roce 2014, ale pouze přes tři, po turistických stezkách, přes sedlo Radošov na Makytu. S politováním musím konstatovat, že turistický přístřešek, který býval na tomto hraničním vrcholu, nejvyšším vrcholu jižního javornického hřebene, stále chybí. Pokud byl ve špatném stavu, měl se postavit nový. A pokud to nemá kdo udělat, tak jsem tady a jsem ochoten tento přístřešek obnovit. To doladíme… Mám už v hlavě pro tento vrchol i nějakou vyhlídkovou terasu, která by tak posloužila k potěše a obohacení duše, ale to je jen představa. Ale jak by řekl klasik: "Malý je ten, který má malé cíle…" Vrchol Makyty je zalesněný, a tedy nenabízí jakékoliv rozhledy do krajiny. Při pohledu do mapy je ale jasné, že z Makyty by byl nádherný pohled na Valašsko, Ja...

Aktualizovaný přehled dle jednotlivých pohoří: 17.01..2026 VYSOKÉ TATRY (SLOVENSKO+POLSKO) Vrcholů: 34 Sedel: 26 1. Malý Ľadový štít 2611 m 2. Vysoká 2560 m 3. Končistá 2538 m 4. Baranie rohy 2526 m 5. Rysy 2499 m 6. Kriváň 2495 m 7. Široká veža 2461 m 8. Slavkovský štít 2452 m 9. Weszterov štít 2429 m 10. Východná Vysoká 2429 m 11. Hrubý vrch (Triumetal) 2428 m 12. Litvorový štít 2423 m 13. Javorový štít 2417 m 14. Kupola 2414 m 15. Furkotský štít 2404 m 16. Štrbina pod Kohútikom 2400 m 17. Malý Javorový štít 2395 m 18. Baranie sedlo 2389 m 19. Litvorové sedlo 2385 m 20. Svišťový štít 2382 m 21. sedlo Sedielko 2376 m 22. Kôprovský štít 2363 m 23. Priečne sedlo 2353 m 24. Studené sedlo 2350 m 25. Sedlo pod Kupolou 2350 m 26. sedlo Váha 2340 m 27. Malý Kriváň 2335 m 28. Daxnerovo sedlo 2322 m 29. Velický štít 2319 m 30. Bystré sedlo 2314 m 31. Slavkovské sedlo 2295 m 32. Gerlachovská kôpka 2293 m 33. sedlo Prielom 2290 m 34. Tupá 2285 m 35. sedlo Malý Závrat 2270 m 36. Hranatá veža 2260...

Něco jsem sliboval, nějaké povídání o procházkách přírodou a snad už je i čas, který bych tomu mohl věnovat. Koncem října, rozbrnkaný z tatranského babího léta, jsem se neudržel a musel jsem protáhnout svaly. Vybral jsem si Mladcovské kopce, protože jsou "za barákem" a splnily vše, co jsem očekával. Vyrazil jsem od domu, proběhl dědinou a směřoval jsem asfaltkou ke Zboženským rybníkům. Ač se to nezdá, má tento úsek čtyři kilometry, což je, vzhledem k uvedenému povrchu, na můj vkus dosti. Ovšem u Zbožáků jsem se už nořil do kopců. Pokračoval jsem po turistické značce až k lesnímu posezení, které se nachází pod Zadním vrchem. Tady jsem stezku opustil a vrhnul se do lesa. Stoupal jsem úbočím a následoval logicky vizuální vrchol kopce. Za chvilku jsem byl na kamenitém, skalkovitém vrcholu Zadního vrchu. Po hřebeni jsem přešel na Prostřední vrch, který není kótován a pokračoval na Přední vrch, jenž je mi milý. Je to taková malá dominanta nad Zlínem. Ale musí se na to dívat ze sprá...