HOREZDAR

Ráno jsem vstal a své rozhodnutí, absolvovat výše zmíněný výstup, jsem změnil. Respektoval jsem tak radu od své vlastní maminky, abychom své síly nepřepínaly. Zůstal jsem s Martinem, protože jsem mu chtěl ukázat něco málo z tohoto kouzelného kraje naší Země. Vyrazili jsme okolo deváté ranní a naším cílem bylo pár míst, o kterých si myslím, že by je měl každý vidět. Prvním z nich bylo sedlo Vršič. Bylo to i Sepovo přání, které jsem mu rád splnil. Úžasná cesta horami, krásné scenérie a vůbec… Dalším zastavením byla vyhlídka, kousek pod Vršičem, na údolí Zadní Trenty. Ovečky na Vršiči Pohled do Zadní Trenty z vyhlídky pod Vršičem, vršky byly opět zahaleny v oblačnosti Takto to vypadá, když je obloha vymetená… Brali jsme to odshora dolů. Třetí zastávkou pak byl památník doktora Julia Kugyho, velkého objevitele Julských Alp, autora mnoha výstupových cest, ale především botanika, který miloval Julské Alpy. Ital z Terstu, který napsal "bibli", která mě doprovází celým mým životem, k...

O své letošní návštěvě Julských Alp musím začít psát trochu obšírněji. Všechno to začalo tím, že jsem do Julek chtěl. Jenže chtít a samotný záměr uskutečnit, to je velmi složitá věc. V Julských Alpách jsem byl naposledy v srpnu roku 2015. Nutno ovšem podotknout, že to byla jen kratičká návštěva, spíše jen takové zastavení se, při cestě z Itálie, když jsem navštívil, Kugyho opěvované, Svaté Višarje, italsky Monte Lussari, neboť tato část tohoto pohoří se nachází na území Itálie. A byla to opravdu jen kratičká návštěva. Lanovkou jsem se přesunul na vrchol, na němž je klášter, pár turistických přístřešků a restaurací, a snad by se dalo napsat, že tato oblast spadá spíše do Julského Předalpí. Přesto jsem spatřil své milované hory, které mne toliko nadchly, a díky kterým navštěvuji přírodu v takovém rozsahu. V témže roce jsem navštívil Julky ještě o něco dříve, přesněji v dubnu. A opět to byla jen kratičká návštěva, zastávka na občerstvení, když jsem při cestě, tentokrát ze Španělska, navšt...

V přání byly Tatry. Původní skálopevný plán výstupu na Kolový štít jsem s postupem času zavrhl. Přece jen Tatry na otočku… Brzy vstávat, cesta taky něco vezme. A pak ty cesty dolinami, to taky není "zadarmo". Vzdálenost a čas. To všechno rozhodlo, že budu muset vymyslet jiný cíl. Jenže kudy nejít, abych se nepotkával s davy? Nakonec jsem se rozhodl pro Litvorový štít. Cestu po nástup znám a pro výstup do Litvorového sedla, kterým jsem hodlal vystoupit na vrchol, zvolím pod Zadným Gerlachem, neboť Dolinou Velických pliesek jsem procházel při výstupu na Velický štít, tak ať poznám nová místa… "Tisícjedenáctkou na šestnástku" Ve dvě ráno budíček, a ve 2:45 odjezd. Cesta byla pohodová, krásná, klidná, až na trefeného netopýra…promiň… V 6:10 jsem byl v Tatranské Poliance. Vychystal jsem, "sebe-sobě-si", všechno, co bylo nezbytné a za pět půl jsem vyrazil vstříc Sliezskemu domu. Ale líná huba, hotové neštěstí! "Ogaři, ještě jednou mockrát dík!!! Dali jste m...

Když se řekne Malá Fatra, tak se většině lidí v mysli vybaví Rozsutce, Chleb, Veľký Fatranský Kriváň, anebo Vrátna dolina, Jánošíkovy diery. Ale to je jen část pohoří Malá Fatra, které se jako podcelek nazývá Kriváňská Malá Fatra. Snad neprávem je opomíjena jeho druhá část, Lúčanská Malá Fatra, která nese svůj název podle Veľké Lúky, vrcholu nad Martinem, který je znám spíše pod názvem Martinské Hole. Mám tuto část Malé Fatry hodně rád. Může za to bezesporu Kľak, dominantní a krásná hora. Jako by od jihu držela stráž nad Malou Fatrou. A mezi těmito dvěma zásadními vrcholy se nachází čarokrásná příroda plná života a Hnilická Kýčera. Výrazný kopec. Pan Kopec, který stojí za návštěvu. V tomto případě ale nejde jen o vrchol. Před časem jsem četl někde na internetu recenzi na žlutou turistickou trasu z Ďurčinej na Úplaz. Údajně "novější" turistická trasa a prý pěkná. Tak co by ne? Z Úplazu to je jen kousek do Sedla pod Hnilickou Kýčerou… Vyrazil jsem v sobotu po šesté hodině ráno ...