HOREZDAR

Všechno začíná prázdným dokumentem. A už jsou tam písmenka. Nebudu se moc opakovat. Tentokrát se zaměřím na detaily ve všech směrech. Všichni dobří, měl jsem něco v hlavě, myslím, jak to napsat, ale budu se zaměřovat pouze na ty detaily. Všechno již bylo napsáno, vlastně všechno už bylo prožito a stále tu čeká mnoho nepoznaného. Je tu tak neskutečně nádherně, až to bere dech. V přírodě? To jsem tu správně! Nelze cokoliv napsat tak, abych popsal atmosféru nynějšího večerního ptactva. Dlouhý, krátký, neskutečný okruh po nejvyšších partiích Vizovických vrchů, to je nejvíc. Opékání špekáčků na Vařákových pasekách, krásné vzájemné pozdravy s kolemjdoucími jedinci i skupinkami, které jsou naprosto výjimečné, neboť nikde ani noha. Vidět Fatru? Žádný problém. Vyzuju papuče, obuju si boty a prožívám to všechno krásné, co tady máme. Miluju to tady!  Pasoucí se krávy na Božnově. Ke všemu dobrému máme krásnou svažitou louku. Žije tu mnoho „božího“ stvoření. Od těch nejživějších, až po ty, kter...

Tento příspěvek nemohu začít jinak… Stává se v životě lidském, že se nám občas vyplní naše přání a jsem šťastný, že se jedno takové „občas“ stalo i mě. Domeček v Drnovicích je už konečně náš! Tedy ještě to není zapsáno na katastru (teď už možná ano...), ale vše doběhlo, po zdlouhavé a vyčerpávající štaci, k úspěšnému konci. Kdy začnu psát svoje příspěvky na blog z Drnovic? To je jen otázka času. Teď musíme být trpěliví a pracovití, a ono to jednou přijde… Díky mimořádné pracovní situaci jsem si mohl dovolit opustit „plnozubou“ Prahu. Byť to byl jen kratičký víkendový pobyt ve Zlíně. Ale stál rozhodně za to. Volná neděle mě dovolila poznat okolí Drnovic. Tak nějak, zhruba. Určitou představu mám, rozhodně to však nelze považovat za jakékoliv „znalectví“. Vzhůru do okolí! Ještě když jsem vyjížděl ze Zlína, neměl jsem vůbec žádnou konkrétní myšlenku kam půjdu. Věděl jsem, že budu vycházet od domečku v Drnovicích, že půjdu přes obecní sady, které jsou za ním, že se pokochám výhledem na okol...

Včera večer jsem slyšel zpívat kosa. Byl to tak překrásný zpěv, že nebylo pochyb o tom, že jaro se nezadržitelně blíží. A dnešní ranní probouzení všeho ptactva mi dalo jednoznačně za pravdu. Ať si paní zima myslí, co chce, ale nějaká ta vločka a mrazivé noci už přicházející jaro nezastaví. (14/03/2021) V minulém příspěvku jsem se zmiňoval o tom, že jsem lapnul tu hnusnou věc. Na samotný závěr samoléčby jsem si naordinoval Javorníky. V rámci předsevzetí jsem tento víkend nazval Vyžeň covida! Byl jsem sám zvědavý, jestli to na mě nezanechalo nějaké následky. Věřil jsem svému tělu, ale přesto jsem měl v hlavě jakýsi přirozený respekt. Myslím, že jsem začal celkem zostra. Vymyslel jsem si výstup na Makytu, ale tentokrát jako okruh z Huslenek, z Uherské. Bylo nádherné počasí, tedy alespoň v Javorníkách, protože když jsem odjížděl ze Zlína, tak se v údolí Dřevnice povalovala hutná mrznoucí mlha. Inverze. Tak nevím, jestli bylo rozumné zůstávat uzavřený ve městě… Dopoledne v Huslenkách (Uhers...

Tento příspěvek se mi píše poněkud těžce. Dostal jsem se do izolace, protože v mém těle je ta hnusná věc, o které se pořád mluví. Za sebe jsem rád, že kdybych nemusel, tak bych o tom vůbec nevěděl… Tak co už teď? Nejprve jsem skočil rovnýma nohama do práce, abych se uzavřel do divnožití. Všeho je nějak hodně a celkem mi to dává zabrat, ale snad je to zrod něčeho nového, krásného. Ale o tom tento příspěvek určitě nebude… Je tu nový rok. A už pěknou chvilku! A jako bych přestal existovat, zdálo by se. Ale není tomu zcela tak. Nový rok bylo potřeba náležitě zahájit. V rámci nemožností jsme zvolili kopec náš nejnavštěvovanější. Bábu. Suchý výšlap jsme započali u nádrže v Provodově a završen byl novoročním ohněm na vrcholu. Novoroční oheň na Bábě S Vincou jsme na Bábě strávili více než hodinu a půl. Byly to nezapomenutelné chvíle. Vinca nedal, že musíme udělat oheň! Tak, vlastně proč ne? Vždyť je to krásné! K rozdělání nám byly ku pomoci suché trávy. Hleděli js...