HOREZDAR

Dlouho jsem nic nepřidal, protože jsem nikde nebyl. Ale někde přece. Potká-li se blázen s bláznem…může z toho být pěkný zážitek. Klidně by se to mohlo jmenovat "Jak Ťuk a Bzuk" putovali za sluníčkem. Nápad vznikl jedno odpoledne v kopečcích za barákem. Nejbližší dohledný nejvyšší vrchol nás dráždil. Později jsem místo lokalizoval: Monte Oscuro 822m v pohoří Sierra de Alcubierre. Odhadli jsme, že vzdálenost může být 20-25km…a takový východ slunce z vrcholu…hmmm…to je nápad…a při největším úplňku v roce… Druhý den jsme se v práci hecli, že v noci vyrazíme. Stalo se. Vyrazili jsme po půlnoci s tím, že východ slunce je v 6.53. Měli jsme na to nakonec cca 6 hodin. Na náš výlet nás kousek doprovodili kamarádi, kteří měli o našem nápadu smíšené pocity. Ale my jsme měli jasný cíl. Východ slunce z vrcholu. Celou cestu svítil měsíc jako lampa a tak jsme šli stále za nosem, cestou-necestou, polem-nepolem… Stihli jsme to…měli jsme 3 minuty čas. Stálo to za to moooooc, byť jsme včetně ces...

Do Guary jsem se vrátil ještě dvakrát. Fragineto mě nadchlo a Tozal de Guara, nejvyšší vrchol tohoto pohoří, byl výzva. V předpovědi počasí pro oblast Huescy bylo hlášeno, na 26.února, 19°C a jasno. Měl jsem taky jasno. Jedeme. Vydal jsem se tentokrát s větší skupinkou, účastnili se všichni mí spolupracovníci. Oproti mé první návštěvě se jednalo o trek v krátkém rukávu. Počasí bylo opravdu excelentní. Z původního plánu vystoupit i na Tozal de Guara však sešlo. Relaxace v přírodě to však byla parádní. Tozal de Guara však stále hlodal v mysli. Avšak jen do čtvrtku. A nezůstal jsem sám. Připojil se ke mně i Pavel, za což mu děkuji. 1.3.2012. Identické klimatické podmínky jako v neděli. Cíl byl jasný. Výstup na Tozal de Guara. Trasa: La Tejería-Gargantas de Fabana-Puerto Petrenales-Tozal de Guara. Vyrazili jsme trochu později, až v 10:15 jsme vycházeli z Tejeríe. Nastolené tempo, určoval jej Pavel, bylo velmi ostré a jako tréninková příprava naprosto super. 12:05 jsme byli v sedle Petrenal...

Doplněná fotogalerie z výstupů na Peňa Palomera a Fragineto. Při výstupu na Fragineto vydržel foťák jen na vrchol. Pak zemřel mrazem, takže úsek z vrcholu Fragineta přes hřeben Cresta de la Ronera do sedla Puerto de Petrenales nemám zdokumentovaný. V barrancu de los Valles se pak probral a tak následuje pár snímků ze závěrečné pasáže treku, kouzelná soutěska Gargantas de Fabana, setkání s honci, a trošku "na naštvání", pohled na vyčištěnou oblohu po sestupu... Tato oblast je velice pěkná a těším se na další návštěvu a na další fotky, se kterými se rád podělím. A brzy na stezce nashledanou ;-) Hore zdar!

Rok 2012 se rozběhl v plném proudu, a než by se člověk nadál, leden je fuč. A tak se k horám dostávám až v únoru. První vrchol roku, který tak začal další sezonu, však stál za to. Teda mám-li být přesný, pro mě hodně znamená. Pokaždé, když jsem cestoval mezi Valencií a Zaragozou, jsem obdivoval jeden kopec, který je poblíž dálnice A-23, exit 144. Projížděl jsem kolem a pokaždé se na něj díval a rozmlouval s horou. Kdo mě zná a ví, a jel se mnou, ví kde "moje hora" je ;-) A tak se stalo, že jsem cestou do Zaragozy toto místo navštívil. Cíleně. Takže dobře připravená akce, hehe ;-) Letošní prim drží vrchol Peňa Palomera, nejvyšší vrchol pohoří Sierra Palomera. Se svými 1533m by se zdála "zanedbatelná", ale svou dominancí vůči svému okolí mě okouzlila. A nejen mě, neboť kamenná mohyla na jejím vrcholu dokresluje majestát této hory. Své kolmé západní stěny vzpíná k vrcholu a tvoří tak velkolepý štít. Cesta k vrcholu není složitá. Dle GoogleMaps jsem "naladil" ...

Rok 2011 je za námi a nutno konstatovat, že byl z hlediska "horského" nejúspěšnější. 20 vrcholů s nadmořskou výškou nad 2000m.n.m. 4 úspěšné "neznačené" výstupy. A nikoliv záměrně, nicméně stylově zahájena a ukončena sezóna 2011 v pohoří Sierra del Moncayo. Výstup na Moncayo začíná být stejně pravidelný jako někdejší vánoční výstupy na Brdo ;-) Děkuji horám, že mě nechaly, a věřím, že i nadále nechají, kochat se pohledy z jejich hřbetů, štítů a stěn a naplní mě štěstím a vnitřní pohodou, které nasávám z jejich nekonečné nádhery. Hore zdar! Ve Fotogalerii jsem umístil pár fotek z "bílého" Moncaya. Byla to nádhera. Posuďte sami...

Je "sváteční" odpoledne 17.11.2011 a já sedím v teple u krbu na Zbojnické chatě. Letošní závěrečné tatrování jsem nakonec naplánoval tak, že výchozím bodem mi bude právě Zbojnická. Venku mrzne, ale je nádherně. Inverzní ráz počasí již několikerý den připravuje, pro všechny kdo milují hory, nadstandartní parádu. Z Otrokovic jsem vyrazil přesně, jak jsem si naplánoval, ve 4 hodiny ráno. Ranní mlha mě doprovázela, prakticky, po celou cestu. Až teprve závěrečné stoupání mě dostalo nad opar a tak ve Smokovci, v 8:00, s bezmračným nebem, začínám nabírat první metry směr Velká Studená dolina. Tentokrát pěšky ze Smokovce, protože čekání na zubačku na devátou jsem odmítl. Hned po pár metrech se mi do úst derou nehezká slova na adresu toho sedmdesátilitrového "prasátka", které vláčím na zádech. Bude to pěkná morda, než vyšlapu 950 výškových metrů. A taky že jo… 11:30 jsem dorazil na "Zbojandu". Záda poměrně pěkně protáhnuté, navíc závěrečné stoupání po ledě…nic...

Je tu opět listopad a s ním první cukrování kopců. Pravděpodobně letošní závěrečná se uskuteční za necelé dva týdny. Kde jinde než v Tatrách Vysokých. Nezcela ujasněný program však má své cíle a mezi ně rozhodně patří Baranie rohy. Snad se nám zadaří, výjde počasí a hory nás nechají kochat se jejich krásou a dovolí mi umístit do fologalerie pár snímků. Předpokládaný termín na "cinkání". Forma je "báječně" naladěna, tak doufám, že mě kopce trochu protáhnout ;-) Mějte se všichni krásně, když je venku tak krásně a držte nám palce. Díky a hore zdar!

Je právě na místě zveřejnit těchto pár písmen jako slova děkovná, že našel se člověk srdce dobrého, čistého jak křišťál a poskytl k dispozici techniku v rámci "zápůjčky". Skromnost a ohledy tohoto mecenáše jsou natolik obdivů hodné, že vysvětlují vše. Ještě jednou velké DÍKY!!!

Jednoho slunečného dne v září letošního roku (2011) jsem zvedl telefon. Volal mi můj kamarád zo Slovenska, či by som nechcel ísť s ním a s jeho priatelkyňou na ozaj peknů, septembrovů prechádzku po Malej Fatre. Se ví, že jsem chtěl. V přírodě jako v chrámu nejvyšším je mi nejlépe. A tak se stalo, že jsme se vydali směrem Štefanová. Naplánovali jsme trasu Štefanová-Horné Diery-Malý Rozsutec-Velký Rozsutec-Štefanová. Krásný okruh. Babí léto v plné síle a k tomu krásní lidé a krásná příroda. Anička, Jurko a já jsme si užili krás Malé Fatry a prožili jsme tak nádherný den. Svědčí o tom pár fotek ve fotogalerii. Bohužel od Julských fotím jen na telefon…á propos nenajde se nějaký mecenáš, který by byl ochotný poskytnout nějaký starší digi foťák alespoň s 5M a s možností manuálního nastavení? Koupím C-5060 nebo C-7070 od Olympusu…to by byl ideální stav, mám mnoho příslušenství…tak dost ;-) nejsem inzerce…ale kdyby přece…dejte vědět, díky.

Ještě jednou jsem navštívil Julské v roce 2011. Tatry byly obsazené a tak padla volba na Slovinsko. Na přání byla vybrána klasická, krásná ferata na Prisank (Prisojnik). Kopiščarova cesta. Počasí bylo velkou neznámou a spíše jsme očekávali více oblačnosti. Nakonec vše dobře dopadlo. Na vrcholu jsme stanuli po krásném výstupu, který nenarušil ani déšť. Navíc výstup okořeněný kratičkým zkoumáním jeskyně ve stěně Prisanku. Sestup Slovinskou cestou. Nedělní relax v Itálii u moře završil skvělý víkend. Koupání v moři kontrastovalo s 30cm nového nedělního sněhu v Julských Alpách. Návrat do ČR přes Vršič-Kranjskou Goru a Würzenpass. Ve fotogalerii můžete mrknout na pár snímků. Fotoaparát mi pod vodní sprškou umřel, takže více než polovina fotografií je pouze z telefonu…

Konečně doplněna KOMPLETNÍ ;-) fotodokumentace z výletu do Julek. Děkuji za návštěvnost mého blogu.

Omlouvám se všem návštěvníkům, za nedoplněnou Fotogalerii. Fotky sháním, neboť mi bylo vykradeno auto s ntb...a záloha nikde :-/ Dám to brzy do pořádku... Děkuji za pochopení Aleš

Rok se s rokem sešel a jsem zpět v milovaných Julkách. Tentokrát vybaven netbookem, takže můžu psát články přímo v místě. Termínově jsme nic neměnili. První týden v červenci, klasika a prozatím (je úterý 5.7.2011 ráno) nám počasí vychází na výbornou. Složení naší skupiny je poněkud změněno, kádr se zúžil. Ale takový je život. Lidé odcházejí, ale hory zůstávají a kvůli nim jsme tady! Den I. - Příjezd Příjezdový den byl ve znamení stolního tenisu, sladkého nicnedělání a plánování dne zítřejšího tedy neděle… Den II. - Kopiščarjeva pot (Prisank-Přední okno) 2.316m Budíček v 7:00 a odjezd na Vršič v 8:15. Cílem je ferata, námi oblíbená Kopiščarjeva pot do Předního okna na Prisanku. Tentokrát volíme ořezaný program. Kopiščarova cesta do Předního okna a odtud Grebenskou cestou zpět na Vršič. Časově nenáročná trasa. Nevystoupáme sice na vrchol Prisanku, ale nám jde především o první část okruhu. Kolem deváté hodiny ráno vyrážíme s batohy na zádech. Sotva jsme minuli Tičarjev dom na Vršiči, zas...

08/06/2014 Baranie rohy 2526m Vysoké Tatry (SK) 07/06/2014 Malý Ľadový štít 2602m Vysoké Tatry (SK) 07/07/2013 Mala Mojstrovka 2332m Hanzova výstupová cesta Julské Alpy (SLO) 05/07/2013 Stenar 2501m Julské Alpy (SLO) 02/07/2013 Prisank (Prisojnik) 2547m Kopiščarova výstupová cesta Julské Alpy (SLO) 30/06/2013 Mt.Buconig (Bukovnik) 2076m Julské Alpy (I) 13/10/2012 sedlo Gran Faxa 2835m Pyreneje (ESP) 23/09/2012 Picos del Infierno vrcholy SZ 3075m a centrální 3083m Pyreneje (ESP) 23/09/2012 Punta Garmo Blanco 2985m Pyreneje (ESP) 16/09/2012 Tozal de Guara 2077m Sierra de Guara (ESP) 15/07/2012 Punta Garmo Negro 3066m Pyreneje (ESP) 08/07/2012 Moncayo 2316m Sierra del Moncayo (ESP) 08/07/2012 Cerro de San Juan 2283m Sierra del Moncayo (ESP) 01/07/2012 Cuello de Tebarrai 2782m Pyreneje (ESP) 01/03/2012 Tozal de Guara 2077m Sierra de Guara (ESP) 26/02/2012 Fragineto 1749m Sierra de Guara (ESP) 04/02/2012 Punta del Corcurezo 1666m Sierra de Guara (ESP) 04/02/2012 Fragineto 1749m Sierra de Gu...

Tatry. Takové to krásné místo, kam se vždycky velice rád vracím. Tyto Tatry byly jiné než všechny předchozí. V Tatrách jsme byli tři, přičemž můj kamarád Tomáš a můj syn Honza v Tatrách ještě nikdy nebyli. Taky byly výjimečné tím, že jsme absolvovali pěkné výšlapy mimo klasické značené trasy. A výjimečné byly taky proto, že jsem jel do Tater s pocitem určitého životního boje a tyto Tatry byly tedy léčivé nebo lépe hojivé. Sbalili jsme pár věcí a vyrazili směr Znojmo…vyzvedli jsme Honzu a zase zpět napříč Moravou až na vzpínající se svahy Bílých Karpat…a už jsme byli na Slovensku. Až do Žiliny pohoda, ale pak…klasika…pátek, po třetí hodině odpolední, průjezd Žilinou…ehm…takový ten "fluid"…ale před námi byly Tatry. Tato vize mě osobně vlévala do žil a do mysli určité uklidnění. "…a dneska večer spíme na Zbojandě…" Plánovaná cesta lanovkou ze Smokovce na Hrebienok v 17:00 se musela přesunout na 18:00…Hrebienok-Veľká Studená dolina-Zbojnícka chata…20:00. Velmi ostrým vy...

Na přelomu dubna a května 2011 jsem navštívil podruhé Pyreneje. Opět se jednalo o Pyreneje Aragónské a stejně jako poprvé byla naším výchozím bodem chata Casa de Piedra. Původní záměr zdolat Punta Garmo Negro jsme opustili z důvodu nejistého počasí a tak jsme naplánovali tůru po značené stezce GR11 k plesům Bachimaňa (Ibones de Bachimaňa). Do Panticosy jsme přijeli v sobotu 30.4.2011. Cestou jsme se zastavili na oběd v Huesce. Je to mimořádně příjemné městečko s příjemnými uličkami, kavárničkami a je tu znát klidný život. Žádný shon velkoměsta. Prostě pohoda. Ale naším cílem byly Pyreneje. "Ubytovali" jsme se v rámci možností v autě u chaty a naplánovali trasu. Ibones de Bachimaňa, to bude naše cesta a cíl teprve uvidíme, až podle situace… Počasí bylo relativně dobré, i když oblačnost byla poměrně nízká. Věřili jsme ale, že to vydrží a že se nám tak podaří něco nového uvidět a poznat. Stezka k plesům vede nádherným kaňonem říčky Caldarés, která se vlévá...

…když jsme stanuli na vrcholu Moncayo, rozěběhla se debata na téma, jak moc je tento vrchol významný z hlediska geografie země Aragón. Tak jako je Pico de Aneto se svými 3.404m nejvyšším vrcholem Aragonie a zároveň nejvyšším vrcholem Pyrenejí, tak je střechou (el techo) provincie Zaragoza majestátné Moncayo. S výškou 2.316m již patří do kategorie "řádný kopec". Naše druhá návštěva tohoto stejnojmenného pohoří měla tentokrát jasný cíl. Vystoupit na nejvyšší vrchol Moncayo nebo chceme-li též San Miguel. Výstupu jsme se zúčastnili dva (Marek a já). Vyrazili jsme okolo 8 hodiny ráno ze Zaragozy. Počasí bylo výstavní s jistotou, že tomu tak bude po celý den. Klubal se nejteplejší den v týdnu. Cesta na severozápad po dálnici A-68 pěkně ubíhala. Jakmile jsme sjeli z dálnice a nabrali směr Soria začala se před námi z mlžného oparu objevovat silueta mohutného vrcholového systému celého pohoří. Tento systém je tvořen třemi významnými vrcholy. Pico de Morca a Cerro San Juan...

Bradlo 543m - Košariská - Brezová pod Bradlom 9.3.2011 Má-li člověk spojit příjemné s užitečným a spojí to v dokonalou souhru tak si může gratulovat. Je-li do toho všeho slunečná středa, snad popeleční(-á), tak je úspěch dvojnásobný. Takový byl dnešní 12,43km dlouhý trek po Malých Karpatech. Z Brezovej jsme (Ajko&Jurko) vyrazili hore na Bradlo, keď že sme boli pod Bradlom…to je jasné, že na Bradlo. Tu, pri mohyle gen.M.R.Štefánika, jsme v mrazivom vetri na počesť vypili jedného "bažanta" a pokračovali v smere na Hrombabu, ku krížu. Moc pěkné místo. Příroda Malých Karpat jakoby tvořila vstupní bránu do celého komplexu karpatské soustavy. Tu a tam se objeví kameň, tu skalka, je to takové rodiště hor…a nejen těch. Z Hrombaby jsme cestou necestou dorazili k cestě, která nás lesními a polními úvozy přivedla na Košariská. A tady to je teprve pořádné rodiště. Milá, malá dědinka, hrdá na svého největšího rodáka. Na jednoho z největších Slováků moderní historie a vůbec, Milana Ras...

Kelčský Javorník 866m.n.m. 6.3.2011 Zima je pomaličku na ústupu a dny se začínají krásnit. A v takových dnech je škoda sedět doma "za pecí". Mnohem příjemnější je strávit den v přírodě. A když se k tomu vymyslí pěkný program, tak je to velice příjemné. Vydali jsme se (Martina, Leona a já) jednu březnovou neděli směrem k Hostýnským vrchům. Našim cílem byl Kelčský Javorník 866m.n.m., nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů. Náš výstup začínal na Chvalčově, po žluté turistické značce na Jehelník 852m, a odtud po zelené značce na vrchol Kelčského Javorníku 866m. Cesta zpět byla prostá a oproti původnímu plánu (okruh Chvalčov-Jehelník-Kelčský Javorník-Jehelník-Tesák-Chvalčov) stejná jako cesta výstupová. S drobnou odchylkou nad Chvalčovem. V přírodě bylo nádherně a má duše absolvovala ozdravný pobyt po návratu ze Španělska…

V říši orla skalního (leden - únor 2011) Když je člověk delší dobu odloučen od domova a své dny naplňuje prací, občas utíká mimo civilizaci a hledá klid a pohodu v přírodě. Měl jsem tu šanci a své síly jsem dobíjel nedaleko mého působiště, španělské Zaragozy, v asi 35km vzdálené "oáze" klidu, u přehrady nedaleko zapadlé vesničky Mezalocha. Pantano Mezalocha. To bylo místo, kde se mezi skalnatýmí kopci ukrývala prazvláštní přehrada. Nebyla nijak velká, ale okolí a příroda byly fascinující. Kolem přehrady byly dvě značené stezky. Jedna vedla přes hráz a byla tvořena širokým chodníkem, který vedl někam…kdoví kam? Tato cesta se mi moc nelíbila a taky jsem se touto cestou nikdy nevydal. Zato ta druhá, byla jen úzká pěšinka, která vedla někam pod štíty okolních kopců. Navíc se mi zamlouvala cedule upozorňující na zákaz lezení po skalách v době od 15.března do 15.září. Důvod, jak jsem později pochopil, byl nasnadě. V této oblasti byl významný výskyt orla skalního a právě v tomto ob...

Sierra del Moncayo 28.11.2010 Dalším zajímavým místem, které jsem navštívil bylo pohoří Sierra del Moncayo. Toto, 70km na západ od Zaragozy vzdálené, pohoří se stejnojmenným nejvyšším vrcholem Moncayo 2316m, je nejbližším pohořím ze Zaragozy s nadmořskou výškou nad 2000m. Samo mohutné Moncayo je dominantní již při pohledu ze Zaragozy. Je to masív, jehož vrcholky pokrývá sněhová pokrývka, v místech snad se zbytky ledovcových polí. Vyrazili jsme ráno v 8:20 28.11.2010 z Casetas. Počasí bylo skvělé, teplota lehce pod nulou, takže na řadu přišlo nezbytné škrábání oken a můžeme vyrazit. Chvíli jsme cestovali po dálnici A68 směr Logroňo, ale zanedlouho jsme sjeli na N122 a pokračovali okreskami směrem k Moncayu. Pro výstup jsme zvolili nedalekou salaš v blízkosti vesnice Aňon (cca 850m.n.m.). Po nezbytné přípravě jsme započali s výstupem. Cesta vedla "necestou" keříky a lesy, až jsme se dostali k lesní cestě. Ta nás přivedla k rozcestí. Zvolili jsme cestu menšího odporu, alespoň s...

Pirineo Aragonés - Valle de Tena Biescas Panticosa - Ibones de Brazato 2400m Mezi další nezapomenutelné zážitky ze Španělska patřil výlet do Pyrenejí. Přesněji do Pyrenejí Aragonských do oblasti Valle de Tena Biescas, konkrétně do lázní Panticosa, odkud jsme podnikli výlet k plesu Ibones de Brazato. Ale po pořádku… Práce ve Španělsku mi nabídla možnost seznámit se s několika zajímavými lidmi, kteří, co čert nechtěl a pánbůh tomu dal požehnání, měli stejnou poruchu jako já. Jedním z nich byl Pepa, slavičínský horal a druhým byl Franta, náš Fanoš překladatel, kamarád z Brloha u Krumlova Českého. Ten bral tento výlet jako didaktickou záležitost. Kromě zážitků, které jsme prožili to byla taky dvoudenní lekce valašského jazyka pro Fráňu ;-) Když jsme pozorovali vzdálené vrcholky Pyrenejí ze Zaragozy, lákaly nás svou nekonečnou hradbou sněhových vrcholků, táhnoucích se od východu k západu. A tak jeden krásný, všední den jsme dohodli nedělní výšlap do Pyrenejí. V sobotu po prác...

Ve fotogalerii jsem umístil fotky, pár snímečků, které mi toto místo připomínají. V tom závodním pracovním tempu, které ve Španělsku panovalo, to bylo místo duševní očisty. Uviděl jsem kopec, viděl jsem jich několik, ale tenhle se mi zdál nejvíce dominantní. V okolí Murcíe je spoustu různých, větších či menších Sierr (pohoří), ale právě za tímto zapadalo slunce a rána odrážela první sluneční paprsky...tak jsem se tam vydal... Za několik dní se vracím zpět do Španělska, bude-li trochu času, mám v plánu Pyreneje. Budu trávit svůj pracovní čas v Zaragoze a to je co by kamenem kostelníkovic Toníček dohodil a zbytek doběhl...

V sekci Fotogalerie-Julské Alpy 03.-10.07.2010 jsem doplnil fotografie, které pořídila Martina. Jednak abych taky někde byl ;-) , ale hlavně jsou tam snímky z dobývání vrcholu Bavškého Grintavce, a tak...a tak se mrkněte.

          Ve dnech 3.-10.7.2010 jsme absolvovali Julské s pořadovým číslem 5. Tentokrát s nabitým programem, jenž se nám podařilo splnit téměř na 100%. V silně obsazené sestavě Martina, Leona, Honza I., Honza II., Michal, Vojta, Peťa, Kája a já. Tedy 9ks.           Našim prvním celodenním výletem byl výlet č.1 Velika Črnelska špica 2332m. Tuto trasu jsme absolvovali v kompletním složení s průběžnými, drobnými organizačními změnami. Start 4.7.2010 (druhý den pobytu) v 8:00 lanovkou na Kanin. Cesta do Škrbiny pod Prestreljenikom byla v pohodě (jak jinak…) a dále sestup po sněhových polích do sedla Prevala taktéž. Úbočím Lopy jsme se dostali do kamenného světa pod Črnelskou špicu k hřebeni Jelenku. Zhruba v těchto místech "došel", ne zcela doléčený, dech Martině, která se přes zápolení s chorobou rozhodla tuto cestu absolvovat. Následkem čehož jsme sku...

Jelikož se blíží naše další návštěva Julských Alp nedá mi to, abych Vás blíže seznámil s programem letošních výstupů. Nebudu popisovat výstupové trasy, jejichž podrobný popis najdete na http://www.hribi.net/izlet/flori-zadnja_trenta_bavski_grintavec_cez_kanski_preval/1/679/1203 (Bavški Grintavec) resp. http://www.hribi.net/izlet/flori-zadnja_trenta_jalovec_mimo_zavetisca_pod_spickom/1/6/175 a http://www.hribi.net/izlet/flori-zadnja_trenta_jalovec_cez_jalovsko_skrbino/1/6/174 (Jalovec), ale použiji více romantický podpůrný prostředek, přesněji výňatek z knihy "Ze života horolezce" od Julia Kugyho. Popis, který používá tento terstský horolezec-objevitel Julských Alp, je zcela jedinečný a skrývá v sobě pokoru k horám a bezmeznou lásku k tomuto pohoří. Přesuňme se tedy do srdce Julských Alp, do údolí Trenty a začněme se společně těšit na nové, objevné zážitky… Bavški Grintavec             Od úpatí trentského ...

V termínu 3.-10.7.2010 jedeme do Julek. …a tak jsem mrknul do mapy a vymyslel následující výlety… Výlet č.1 (s dětmi):                  Velika Črnelska špica 2332m Tůra začíná při vrcholové stanici lanovky na Kanin (postaja D - Podi) ve výšce 2202m, krátkým stoupáním a následným "hřebenovým" trekem až pod vrchol Veliké Črnelské špice 2332m cca 2h30min (celkové převýšení cesty 650m). K vrcholu Črnelské špice je možný výstup dle zájmu…věřím, že si tuto "vrcholovku" děti nenechají ujít…;-) Dále trasa pokračuje ke speleologickému bivaku. Zde je možno demokraticky rozhodnout, kudy bude trasa pokračovat dále. Varianta I. - přes Rombon 2208m do Bovce. Varianta II. - cestou Rupa do Bovce (kratší trasa). Výlet č.2 (poznávací):             Přírodní a historické zajímavosti Vodopád Boka; k pramenu řeky Soči; Kugyho památník (Julius Kugy); V...

…když španělská pracovní cesta pokračovala, resp. se opakovala. Našel se i den volna, kdy jsem (společně s kolegy Zdeňkem a poté i Michalem) vystoupal na "městské" kopce nad Malagou. Prvním z nich byl skalnatý dvojvrchol, který byl natolik dominantní, že nevystoupit na něj by byl skoro hřích. Když jsem hned první den kopec spatřil, bylo jen otázkou času, kdy se najde nějaká vhodná chvilka a já se budu moci dostat na jeho vrchol. Stále jsem pozoroval, kudy k vrcholu. Když jsem si byl téměř jist výstupovou cestou, rozhodli jsme se náš záměr, jedno španělské odpoledne, zrealizovat. Tato hora s dvojvrcholem nesla hrdý název. Monte San Anton (538 resp.547m.n.m.). Výstup byla velmi jednoduchá a krátká procházka, která byla ovšem velmi působivá a pohledem z vrcholů Svatého Antonína na celou Málagu, nám slnila všechny naše očekávání. …tamto místo, tam jsme dělali, tam jsme se koupali v moři… rozhodně za to stojí vyšlapat si tento kopec a sledovat krajinu trochu sho...

Děkuji Vám, za Váš čas strávený na tomto blogu. Mrkněte na fotky, budete-li chtít.

V prosinci 2009, v čase vánočním, jsem absolvoval několik krásných výletů do přírody a tak bych Vám rád tyto výlety přiblížil. První z nich byl, již tradiční (3.ročník), štědrovečerní výšlap s dětmi na Brdo 587m - nejvyšší vrchol Chřibů, nejbližšího "pohoří" mému bydlišti. Počasí bylo krásné, i když trochu pofukoval vítr, ale teplota se držela těsně kolem nuly, takže to nebyl úplně blátivý výstup. Letos byli kluci (Vojta a Peťa) asi nejlepší. Tak jim patří dík. Dalším výletem bylo povánoční vyluftování se v Hostýnských vrších, přesněji okruh z Vlčkové na Rusavu a zpět. Tento výlet jsme absolvovali v sestavě Martina, Lea, Jirka, Honza a já 27.12.2009. Trasa tohoto cca 13km okruhu byla následující: Vlčková-Kameňák, po modré turistické značce, kolem studánky U Ščůrovej k rozcestníku Pod Kuželkem 548m, dále po modré k dalšímu rozcestníku Pod Oklukem 578m až k cyklostezce č.5038, po které jsme přišli přes osadu Pod Grúněm na Rusavu. Tady jsme si dali oběd v restauraci Grúň (kančí ...

Konec roku se blíží, za dva dny tu máme prosinec. Začnu se pomalu ohlížet po dárcích na Vánoce. Jaksi mi to letos všechno ubíhá rychleji. Když se ohlédnu zpátky na letošní rok, tak musím konstatovat, že to byl z hlediska vysokohorského vyžití nejplodnější rok. Od počátku roku 2009 se začala vytvářet skupina, která postupně navštívila několik pohoří, jak menších tak větších, a dokázala zrealizovat poměrně hodně velice pěkných výšlapů. Takže kdo jsou ta skupina a o kom to tu píši? Jsou to především Lea a Martina, děvčata, která se držela od začátku do konce. Obě se snažila a jsou to skvělí partneři do hor. Díky. V oblasti mužského "personálu" to bylo složitější, neboť se to střídalo a přelévalo, ale každopádně uznání zaslouží Kája i bratr Jirka. Nevím na kolik si každý "vychutnal" jednotlivé výlety, ale je třeba říct, že jak hřebenovky na Malé Fatře a v Západních Tatrách, tak alpské ferratové výstupy, byly prostě náááádherné. O zakončení sezóny v Tatrách Vysokých si m...