HOREZDAR

Tak se mi jaksi postesklo po tom loňském roce. Přemýšlel jsem, co nejvíc jsem v tom roce zažil. A když jsem si tak procházel ty složky s fotkama, tak nejvíc co si asi považuju, je výstup na Velický štít. Tehdy jsem byl v nějakém zanevření na všechny aktivity ohledně blogu a tak jste mohli postřehnout jen pár fotek z "nějakých" letních Tater. Jsou to fotky ze dvou akcí. Tou první byla moje samostatná cesta do Tater, při které jsem absolvoval výše zmiňovaný výstup na Velický štít a ta druhá akce byla, svým způsobem, taky poměrně zásadní, neboť jsem byl v pozici průvodce. A to tak, že poprvé, kdy to stálo opravdu jenom na mě. Nicméně musím smeknout před všemi, kteří se této akce zúčastnili, protože to byla skupinka zodpovědná a tak celá akce proběhla, doufám a věřím že, pro všechny na výbornou. Ha, teď se přistihuju, jak lpím na onom druhém výletu do Tater. Ale to bude asi moje vlastní ješitnost. Ale abych se vrátil k onomu prvnímu výletu do Tater. Chtěl jsem Tatry, chtěl jsem j...

Přišel čas vánoční a s ním i závěr roku. Teď už je vlastně všechno za námi a my můžeme otevřít tu "novou", nepopsanou, knihu s číslem 2016. Co si do ní kdo napíše, to je otázka. Jedno je jisté, každý, sám za sebe, by měl mít možnost ovlivnit výsledný obsah. A tak se ohlédnu po tom loňském konci. Po těch posledních kapitolách. Den štědrý a jeho zvláštní atmosféra mě dostala do Hostýnských vrchů. Štědrodenní výstup na Kelčský Javorník je jakýmsi pokračováním silvestrovských návštěv tohoto kopce z minulosti. Tentokrát to však byla trochu premiéra, neboť to bylo poprvé, kdy jsem mohl vystoupat i do nejvyšších partií Kelečské rozhledny. Je krásná a díky patří všem, kteří se postarali o to, aby spatřila světlo světa. Podesta M, tedy ta nejvyšší, se nachází v nadmořské výšce 892,61m. A výhledy z vrcholu musí potěšit každého, kdo má přírodu jen trochu rád. Trasa z Tesáku (690m) na Kelčský Javorník vede nejvyššími partiemi Hostýnských vrchů. Nejdříve je nutno vystoupat na Čerňavu, kte...

Byla neděle. Stál jsem na balkóně a pozoroval vypasenou sojku, jak si hoví na modřínové větvi. Bříza vedle setřepávala zlatavé listí a stromy v nedalekém lese připomínaly paletu barev. Příjemně bolestivý pocit v nohou mi připomněl, že jsem byl včera na treku …už v pátek bylo jasné, že sobota bude patřit přírodě. Večer stoupal kouř z okolních domů přímo vzhůru. Oblačnost se pomalu rozpouštěla a plán byl určený. Malá Fatra s výstupem na Malý a Veľký Fatranský Kriváň. Trasa s převýšením 1500m byla náročná, ale krásná. Koleno se tváří, že trasa dolina Kúr-sedlo Priehyb-Malý Kriváň-sedlo Bublen-Pekelník-Veľký Kriváň a zpět, cca 21km, proběhla bez újmy, a proto je třeba využít každé dobré předpovědi. A že má v pátek být... Fatra mi učarovala. Její zasněžené vršky. A rozhledy, které nadchnou. Kriváň a Kriváň z Kriváně. Tož kde to najdeš? …tak hledím do mapy a najednou mě zastaví velký nápis, který jsem, nevím proč, snad nikdy neviděl. ŠÍPSKÁ FATRA. Tož, když Šípská, tak musí být nějaký Šíp. H...

V podzimním čase, kdy to všechno opadává, venku se zvedá vítr a koleno je už relativně v pořádku se mi vynořují v hlavě vzpomínky na léto. Léto jasně patřilo Tatrám. Ostatně velice nikde jinde jsem ani nebyl. Bohužel. Ale musím to brát tak jak to je a být vděčný i za to co bylo. A bylo toho vlastně dost. Určitě skvělá červnová návštěva se zbytky sněhu a jedinečnými výstupy. Klaním se a děkuji za úžasný výstup vysněženým žlabem na hřeben mezi Zmrznutou kopu a Malý Velický štít a následně po hřebeni přes Malý Velický na Velický štít. Sestup po hřebeni až na Poľský hrebeň. Měrou stejnou patří má poklona a úcta za výstup do Studeného sedla a následná hřebenovka s výstupy na Kupolu a Weszterov štít. A samozřejmě dlouze toužený hřebenový přechod na Východnou Vysokou. Výstup do Studeného sedla jsem si zopakoval ještě v srpnu, v roli průvodce. Při této návštěvě jsme s pokorou vystoupili na Svišťový štít, který nám nabídnul jeden z nejnezapomenutelnějších pohledů na Tatry. A přes již zmiňované ...

Datum aktualizace: 07.04.2023 302. 20/03/2023 Klášťov 753m, kóta 726m, Svéradov 737m, kóta 691m Vizovické vrchy (CZ) 301. 09/02/2023 Městská Dúbrava 566m, Na Tatrách 619m, Holý vrch 830m Bílé Karpaty (CZ) 300. 23/01/2023 Kyčera 804m, Makyta 923m Javorníky (CZ+SK) 299. 30/12/2022 Klášťov 753m Vizovické vrchy (CZ) 298. 26/12/2022 Krajčice 730m Vizovické vrchy (CZ) 297. 13/12/2022 Klášťov 753m, Rovně 702m, Skalica 708m Vizovické vrchy (CZ) 296. 06/11/2022 Bába 636m Vizovické vrchy (CZ) 295. 08/10/2022 Hranatá veža 2260m, Rovienková priehyba 2220m, Rovienková stena 2240m, Svišťové sedlo 2192m, Svišťový štít 2382m Vysoké Tatry (SK) 294. 10/07/2022  Lipowski Groń (Lipovský grúň) 745m, Žar 688m Slezské Beskydy (PL) 293. 09/07/2022 Czantoria Mala (Malá Čantoryje) 866m Slezské Beskydy (PL) 292. 12/04/2022 Janková 1163m, Skalky 1191m, Severák 1160m Lúčanská Malá Fatra (SK) 291. 13/02/2022 Kaňúr 791m, Kosák 766m, Průklesy 837m, Holý vrch 830m Bílé Karpaty (CZ+SK) 290. 23/01/2022 Bařinka 716m,...

Celkem zajímavě zpracované video z mé poslední návštěvy Tater. Bylo nás pět. Ti čtyři chtěli do Tater a vybrali si k tomu mě. Znal jsem jednoho. Zbylí tři byli pro mě novými tvářemi. Dva přijeli z Ostravy a přistupovali, k nám ostatním, v Žilině. Ten poslední jeden zajistil dopravu ze Zlína, protože je ze Zlína...

Čas. To je to, co mi teď nejvíc schází, abych mohl, tak nějak kontinuálně, doplňovat články na tento blog. Snad i ta sledovanost, která se po mnoha letech přešplhala přes 5.000 návštěv… Tak si říkám, pro koho to vlastně dělám? Sám pro sebe? Pro své potěšení? To je určitě jeden z hlavních důvodů, nicméně stále více si uvědomuju, že to úsilí, které musím článku dát, myslím i včetně úpravy fotografií (velikost), není adekvátní mé potěše. Jiné aplikace jsou mnohem pružnější na vkládání obrázků a bez úprav… Do toho všeho si nějak vnitřně zpochybňuji, jestli to někoho zajímá. Kdysi v počátku jsem si říkal, že budu psát články a uveřejňovat fotky jen z "větších" výstupů. Ovšem to je malicherné a sobecké vůči ostatním výletům, kterých bylo nespočet. O nadmořské výšce to není a nikdy nebylo. Jde mi o přírodu. To jediné pravé a důležité. Zkrátka a dobře… …kdybych neměl opomenout na žádný z výletů a výšlapů, musel bych tady sedět a psát a fotky upravovat, nevím jak dlouho… Krásu našich ...

Byly plné nových překvapení. I samotné uskutečnění doprovázela spousta otazníků. A tak v pravidelném termínu nakonec úspěšně začaly. Naše letošní skupina byla složena z větší části novými tvářemi a tak program jsme tomu přizpůsobili. Prvním společným výletem měl být výstup na Prestreljenik 2.499m, který se nachází v oblasti Kaninu. Navíc jízda lanovkou, z Bovce na Kanin, je úchvatnou podívanou, kdo ví, potvrdí. Jenže jaké překvapení nás čekalo u lanovky, na to jsme opravdu nebyli připraveni. Lanovka nejezdí. Změna plánu. Volíme Mangart. Cesta by měla být oficiálně zavřená, nicméně průjezdná. Vyjeli jsme do Mangartského sedla. Všude kolem bylo zjevné, že letos bude více sněhu, než co pamatuji. Na Mangart jsme šli italskou cestou, jenže sněhu bylo tolik a v takovém stavu, že další postup bez výbavy nebyl bezpečný, a tak jsme na italském úbočí, někde v jeho polovině, zvolili sestup do sedla k autům. Nicméně srdce chtělo alespoň malou náplast v podobě vrcholu a tak jsme ještě před samotným...

Na delší čas jsem se odmlčel a na tomto blogu jsem nic nového neprezentoval. Až mě to dohnalo k tomu, že jsem vytvořil poněkud obsáhlejší fotogalerii, kterou jsem jaksi geograficky rozdělil do dvou částí. První část obsahuje fotografie z oblasti Moravskoslezských Beskyd a Javorníků a ta druhá je věnována výletům po Vizovických vrších. Vizovické vrchy vybíhají pozvolna od západu k východu z nížiny kolem řeky Moravy a lemují údolí kolem řeky Dřevnice, která je přítokem Moravy zleva. Jejich nejvyšším vrcholem je Klášťov 753m, který se nachází téměř v závěru Vizovických vrchů zhruba někde nad obcemi Bratřejov a Pozděchov. Směrem k Prlovu a Lidečku se masiv vrchů prolíná a vytváří začátek Javorníků. Hranice Slovenské republiky, která vede po hřebeni, pak ustupuje z tohoto hřebene směrem k severu a tak nejvyšší vrchol Veľký Javorník 1071m, ale i druhý nejvýznamnější Malý Javorník 1019m, podle nichž se Javorníky jmenují, se nachází na území Slovenska. Na sever od Javorníků, nad Velkými Karlo...

Alespoň ve fotografiích jsem se vrátil do Pyrenejí. Nepřízeň počasí mi nedává možnost někam vyrazit a tak jsem se brouzdal fotkama, až jsem se rozhodl podělit se s Vámi o pár obrázků. Nejsou nijak tématicky rozdělené. Je to výběr, snad zajímavých, fotografií z veškerých cest, které jsem kdy do Pyrenejí podniknul. Děkuji za návštěvu mého blogu a těším se nashledanou na těchto stránkách anebo v ideálním případě přímo uprostřed přírody. Ó hory, ó hory...

Jelikož spíše nejsem člověk nížinný, mám velkou radost z toho, když si mohu dopřát procházku zvlněnou krajinou, a Mladcovské kopce jsou tím nejdostupnějším, co mi může příroda nabídnout. Byl to zvídavý útěk do přírody, nicméně o tomto koutě jsem věděl již dříve resp. o Předním vrchu (420m). A to z důvodu jeho mystické povahy. Tyhle kopce v sobě něco mají. Ve fotogalerii naleznete pár fotek pro představu.

Přestěhoval jsem se. A konec roku se přiblížil. Tak nějak jako každý jiný den. Přesto mě evokovalo, jednak počasí, které po dlouhé době jevilo známky krásy, jednak datum v kalendáři. 31.12.2012, učinit výlet symbolický. Poslední den roku. Kde věnovat své rozloučení, než na kopcích. Jsou tu, neodmyslitelné, částečně nehybné, vyvýšeniny, kopce, místa odkud vzhlížíme seshora. Rozhodl jsem se věnovat svůj holt vrchům Vizovickým, jejich nejvyššímu vrcholu Klášťovu. Současně si tak doplnit chybějící část hřebenu Vizovických vrchů, přesněji část mezi rozcestími Pod Svéradovem a rozcestím Pod Klášťovem (podle nových ukazatelů Klášťov-sedlo). Do této chvíle nepoznal jsem krásu kraje divokrásného. Ve svých silách tyčící se úbočí dvou nejvyšších. A vrcholy, oba částečně nevýrazné, nicméně plné síly přírody. Mocná příroda byla milostivá a nabídla se mi v plné kráse. Byl Silvestr 2012 a mé kroky razily cestu zledovatělými stezkami kamsi k místům nejvyšším. Ani ne tak náročné, jako symbolické. A tak...

Blížil se konec mého pobytu ve Španělsku. Dní, které více připomínaly svoji atmosférou podzim, přibývalo a tak slunná a bezoblačná neděle 13. října 2012 se tak mohla stát moji poslední šancí navštívit Pyreneje, které mě tolik chytily za srdce. Rozhodli jsme se dva…Tom nabídku přijal ;-) Mé rozloučení se s Pyrenejemi jsem tak chtěl symbolicky vykonat ve výšce 3.000m. Za cíl jsme si tedy dali výstup na dominantní vrchol Bachimaňské oblasti, jejíž perlou je Horní Bachimaňské jezero (Ibón Alto de Bachimaña), vrchol Pico Bachimaña neboli Gran Faxa 3.005m. Výstup na Gran Faxa je opět výstupem neznačeným, který ovšem najdete v mnoha průvodcích. V předvoji vycházejícího slunce jsme vyrazili z Alfajarínu a s východem slunce jsme dorazili do Panticosy. Po hlavní GR11 jsme stoupali k Bachimaňským jezerům a v závěru Horního jezera jsme odbočili na GR10 směřující k hraničnímu hřebeni, na Puerto Marcadau, "hraniční přechod" do Francie. U jezera Ibón Baxo dero Pezico jsme opustili stezku GR...

…na Picos de l´Infierno jsme sice nevystoupali, ale máme důvod navíc se sem vrátit…a víkend 22.-23.9.2012 byl přesně tím termínem, který jsme zvolili pro výstup. Picos de l´Infierno. Masiv, na jehož hřebeni ční tři třítisícové vrcholy (3.075-3.083m). Vrcholky Pekla. Famózní hradba přikrytá ze severní strany zbytky ledovce (Glaciar de l´Infierno). Severní a centrální vrchol je na hřebeni přeťatý pásem světlých usazenin (los Marmoleros). Gran espectáculo …jak píšou v průvodci. A já mohu jen potvrdit… Sobota, 22.9.2012. Přijíždíme do Panticosy kolem 18:00 a hned vyrážíme na "Martinovu" chatu ke spodnímu Bachimaňskému jezeru. Počasí je super. Kéž by to vydrželo. Po bohaté a chutné večeři si dáváme pěkný pyrenejský večer… Neděle, 23.9.2012. Vstáváme do ranního rozbřesku. Některé skupinky vyrážejí již kolem 7 hodiny ranní. Je několik možností kam vyrazit. Náš cíl je jasný. Po snídani, kolem 8:15, vyrážíme. Téměř jasno, občas drobná oblačnost. Nebýt čerstvého větru, bylo by to absol...

Najednou se s výlety do hor roztrhl pytel. Červenec jakoby všechno změnil. Hned první víkend v Pyrenejích, týden na to z časových důvodů "jen" Sierra del Moncayo a další víkend opět Pyreneje. Tentokrát ovšem s lepší předpovědí počasí a přesvědčeni, že tentokrát to bude stát za to… V sobotu po práci jsme se zmobilizovali a vyrazili opět směr Huesca a následovně Pirineos. Oproti minulému výletu trochu organizační změna. Nocleh nám poskytne náš Transit, speciálně upravený jako lůžková verze ;-) Po veselém a rozmarném večeru jsme ulehli a těšili se, co bude zítra. Cíl jsme stanovili. Výstup na Punta Garmo Negro 3.066m. Budíček nastavený na 6, ale realita poněkud, ehm, později…vzbudili jsme se v 8. Po takovém veselém večeru se ani není co divit. Po ranní kávičce a osobní hygieně jsme vyrazili. Bylo 9:11. Před námi 3hod. a 50min. dle průvodce. Cesta na Garmo Negro je jedno velké stoupání. Převýšení činí 1433m. V první části stoupáme podél vodopádů v oblasti As Argualas, až se dosta...

Konečně po dlouhé době na horách. Hory mi chyběly jako sůl. Zvolil jsem opět oblast Aragónských Pyrenejí, přesněji Baňos Panticosa. Lázeňské domy, hotely, casino, ale taky jedna kamenná chata a třítisícové vrcholy nad námi. Ubytovali jsme se na chatě (refugio Casa de Piedra) a naplánovali jsme si výstup na Picos de l´Infierno. Hřeben se třemi vrcholy Garmo Blanco 3075m, Quijada Pondiellos 3083m a Pico deros Arnals 3002m. Když jsme v sobotu do Panticosy přijeli, bylo nádherně. O poznání horší počasí nás čekalo v neděli, když jsme se v 6.15 vzbudili. Přes noc spadlo pár kapek a obloha byla zatažená. Chatař nám sdělil, že na nové chatě, která byla ještě v ten čas pro veřejnost uzavřená, pracuje Čech jménem Martin a je z Trutnova. Měli jsme to na trase a tak jsme se rozhodli, že alespoň k chatě dorazíme. Pozdravit krajana a dál uvidíme podle vývoje počasí. Po hlavní pyrenejské stezce GR11 jsme vyrazili a začali stoupat k Bachimaňským jezerům, kde se, u spodního z nich, chata nachází. Nepří...

Dlouho jsem nic nepřidal, protože jsem nikde nebyl. Ale někde přece. Potká-li se blázen s bláznem…může z toho být pěkný zážitek. Klidně by se to mohlo jmenovat "Jak Ťuk a Bzuk" putovali za sluníčkem. Nápad vznikl jedno odpoledne v kopečcích za barákem. Nejbližší dohledný nejvyšší vrchol nás dráždil. Později jsem místo lokalizoval: Monte Oscuro 822m v pohoří Sierra de Alcubierre. Odhadli jsme, že vzdálenost může být 20-25km…a takový východ slunce z vrcholu…hmmm…to je nápad…a při největším úplňku v roce… Druhý den jsme se v práci hecli, že v noci vyrazíme. Stalo se. Vyrazili jsme po půlnoci s tím, že východ slunce je v 6.53. Měli jsme na to nakonec cca 6 hodin. Na náš výlet nás kousek doprovodili kamarádi, kteří měli o našem nápadu smíšené pocity. Ale my jsme měli jasný cíl. Východ slunce z vrcholu. Celou cestu svítil měsíc jako lampa a tak jsme šli stále za nosem, cestou-necestou, polem-nepolem… Stihli jsme to…měli jsme 3 minuty čas. Stálo to za to moooooc, byť jsme včetně ces...

Do Guary jsem se vrátil ještě dvakrát. Fragineto mě nadchlo a Tozal de Guara, nejvyšší vrchol tohoto pohoří, byl výzva. V předpovědi počasí pro oblast Huescy bylo hlášeno, na 26.února, 19°C a jasno. Měl jsem taky jasno. Jedeme. Vydal jsem se tentokrát s větší skupinkou, účastnili se všichni mí spolupracovníci. Oproti mé první návštěvě se jednalo o trek v krátkém rukávu. Počasí bylo opravdu excelentní. Z původního plánu vystoupit i na Tozal de Guara však sešlo. Relaxace v přírodě to však byla parádní. Tozal de Guara však stále hlodal v mysli. Avšak jen do čtvrtku. A nezůstal jsem sám. Připojil se ke mně i Pavel, za což mu děkuji. 1.3.2012. Identické klimatické podmínky jako v neděli. Cíl byl jasný. Výstup na Tozal de Guara. Trasa: La Tejería-Gargantas de Fabana-Puerto Petrenales-Tozal de Guara. Vyrazili jsme trochu později, až v 10:15 jsme vycházeli z Tejeríe. Nastolené tempo, určoval jej Pavel, bylo velmi ostré a jako tréninková příprava naprosto super. 12:05 jsme byli v sedle Petrenal...

Doplněná fotogalerie z výstupů na Peňa Palomera a Fragineto. Při výstupu na Fragineto vydržel foťák jen na vrchol. Pak zemřel mrazem, takže úsek z vrcholu Fragineta přes hřeben Cresta de la Ronera do sedla Puerto de Petrenales nemám zdokumentovaný. V barrancu de los Valles se pak probral a tak následuje pár snímků ze závěrečné pasáže treku, kouzelná soutěska Gargantas de Fabana, setkání s honci, a trošku "na naštvání", pohled na vyčištěnou oblohu po sestupu... Tato oblast je velice pěkná a těším se na další návštěvu a na další fotky, se kterými se rád podělím. A brzy na stezce nashledanou ;-) Hore zdar!

Rok 2012 se rozběhl v plném proudu, a než by se člověk nadál, leden je fuč. A tak se k horám dostávám až v únoru. První vrchol roku, který tak začal další sezonu, však stál za to. Teda mám-li být přesný, pro mě hodně znamená. Pokaždé, když jsem cestoval mezi Valencií a Zaragozou, jsem obdivoval jeden kopec, který je poblíž dálnice A-23, exit 144. Projížděl jsem kolem a pokaždé se na něj díval a rozmlouval s horou. Kdo mě zná a ví, a jel se mnou, ví kde "moje hora" je ;-) A tak se stalo, že jsem cestou do Zaragozy toto místo navštívil. Cíleně. Takže dobře připravená akce, hehe ;-) Letošní prim drží vrchol Peňa Palomera, nejvyšší vrchol pohoří Sierra Palomera. Se svými 1533m by se zdála "zanedbatelná", ale svou dominancí vůči svému okolí mě okouzlila. A nejen mě, neboť kamenná mohyla na jejím vrcholu dokresluje majestát této hory. Své kolmé západní stěny vzpíná k vrcholu a tvoří tak velkolepý štít. Cesta k vrcholu není složitá. Dle GoogleMaps jsem "naladil" ...

Rok 2011 je za námi a nutno konstatovat, že byl z hlediska "horského" nejúspěšnější. 20 vrcholů s nadmořskou výškou nad 2000m.n.m. 4 úspěšné "neznačené" výstupy. A nikoliv záměrně, nicméně stylově zahájena a ukončena sezóna 2011 v pohoří Sierra del Moncayo. Výstup na Moncayo začíná být stejně pravidelný jako někdejší vánoční výstupy na Brdo ;-) Děkuji horám, že mě nechaly, a věřím, že i nadále nechají, kochat se pohledy z jejich hřbetů, štítů a stěn a naplní mě štěstím a vnitřní pohodou, které nasávám z jejich nekonečné nádhery. Hore zdar! Ve Fotogalerii jsem umístil pár fotek z "bílého" Moncaya. Byla to nádhera. Posuďte sami...

Je "sváteční" odpoledne 17.11.2011 a já sedím v teple u krbu na Zbojnické chatě. Letošní závěrečné tatrování jsem nakonec naplánoval tak, že výchozím bodem mi bude právě Zbojnická. Venku mrzne, ale je nádherně. Inverzní ráz počasí již několikerý den připravuje, pro všechny kdo milují hory, nadstandartní parádu. Z Otrokovic jsem vyrazil přesně, jak jsem si naplánoval, ve 4 hodiny ráno. Ranní mlha mě doprovázela, prakticky, po celou cestu. Až teprve závěrečné stoupání mě dostalo nad opar a tak ve Smokovci, v 8:00, s bezmračným nebem, začínám nabírat první metry směr Velká Studená dolina. Tentokrát pěšky ze Smokovce, protože čekání na zubačku na devátou jsem odmítl. Hned po pár metrech se mi do úst derou nehezká slova na adresu toho sedmdesátilitrového "prasátka", které vláčím na zádech. Bude to pěkná morda, než vyšlapu 950 výškových metrů. A taky že jo… 11:30 jsem dorazil na "Zbojandu". Záda poměrně pěkně protáhnuté, navíc závěrečné stoupání po ledě…nic...

Je tu opět listopad a s ním první cukrování kopců. Pravděpodobně letošní závěrečná se uskuteční za necelé dva týdny. Kde jinde než v Tatrách Vysokých. Nezcela ujasněný program však má své cíle a mezi ně rozhodně patří Baranie rohy. Snad se nám zadaří, výjde počasí a hory nás nechají kochat se jejich krásou a dovolí mi umístit do fologalerie pár snímků. Předpokládaný termín na "cinkání". Forma je "báječně" naladěna, tak doufám, že mě kopce trochu protáhnout ;-) Mějte se všichni krásně, když je venku tak krásně a držte nám palce. Díky a hore zdar!