HOREZDAR

Alespoň ve fotografiích jsem se vrátil do Pyrenejí. Nepřízeň počasí mi nedává možnost někam vyrazit a tak jsem se brouzdal fotkama, až jsem se rozhodl podělit se s Vámi o pár obrázků. Nejsou nijak tématicky rozdělené. Je to výběr, snad zajímavých, fotografií z veškerých cest, které jsem kdy do Pyrenejí podniknul. Děkuji za návštěvu mého blogu a těším se nashledanou na těchto stránkách anebo v ideálním případě přímo uprostřed přírody. Ó hory, ó hory...

Jelikož spíše nejsem člověk nížinný, mám velkou radost z toho, když si mohu dopřát procházku zvlněnou krajinou, a Mladcovské kopce jsou tím nejdostupnějším, co mi může příroda nabídnout. Byl to zvídavý útěk do přírody, nicméně o tomto koutě jsem věděl již dříve resp. o Předním vrchu (420m). A to z důvodu jeho mystické povahy. Tyhle kopce v sobě něco mají. Ve fotogalerii naleznete pár fotek pro představu.

Přestěhoval jsem se. A konec roku se přiblížil. Tak nějak jako každý jiný den. Přesto mě evokovalo, jednak počasí, které po dlouhé době jevilo známky krásy, jednak datum v kalendáři. 31.12.2012, učinit výlet symbolický. Poslední den roku. Kde věnovat své rozloučení, než na kopcích. Jsou tu, neodmyslitelné, částečně nehybné, vyvýšeniny, kopce, místa odkud vzhlížíme seshora. Rozhodl jsem se věnovat svůj holt vrchům Vizovickým, jejich nejvyššímu vrcholu Klášťovu. Současně si tak doplnit chybějící část hřebenu Vizovických vrchů, přesněji část mezi rozcestími Pod Svéradovem a rozcestím Pod Klášťovem (podle nových ukazatelů Klášťov-sedlo). Do této chvíle nepoznal jsem krásu kraje divokrásného. Ve svých silách tyčící se úbočí dvou nejvyšších. A vrcholy, oba částečně nevýrazné, nicméně plné síly přírody. Mocná příroda byla milostivá a nabídla se mi v plné kráse. Byl Silvestr 2012 a mé kroky razily cestu zledovatělými stezkami kamsi k místům nejvyšším. Ani ne tak náročné, jako symbolické. A tak...

Blížil se konec mého pobytu ve Španělsku. Dní, které více připomínaly svoji atmosférou podzim, přibývalo a tak slunná a bezoblačná neděle 13. října 2012 se tak mohla stát moji poslední šancí navštívit Pyreneje, které mě tolik chytily za srdce. Rozhodli jsme se dva…Tom nabídku přijal ;-) Mé rozloučení se s Pyrenejemi jsem tak chtěl symbolicky vykonat ve výšce 3.000m. Za cíl jsme si tedy dali výstup na dominantní vrchol Bachimaňské oblasti, jejíž perlou je Horní Bachimaňské jezero (Ibón Alto de Bachimaña), vrchol Pico Bachimaña neboli Gran Faxa 3.005m. Výstup na Gran Faxa je opět výstupem neznačeným, který ovšem najdete v mnoha průvodcích. V předvoji vycházejícího slunce jsme vyrazili z Alfajarínu a s východem slunce jsme dorazili do Panticosy. Po hlavní GR11 jsme stoupali k Bachimaňským jezerům a v závěru Horního jezera jsme odbočili na GR10 směřující k hraničnímu hřebeni, na Puerto Marcadau, "hraniční přechod" do Francie. U jezera Ibón Baxo dero Pezico jsme opustili stezku GR...

…na Picos de l´Infierno jsme sice nevystoupali, ale máme důvod navíc se sem vrátit…a víkend 22.-23.9.2012 byl přesně tím termínem, který jsme zvolili pro výstup. Picos de l´Infierno. Masiv, na jehož hřebeni ční tři třítisícové vrcholy (3.075-3.083m). Vrcholky Pekla. Famózní hradba přikrytá ze severní strany zbytky ledovce (Glaciar de l´Infierno). Severní a centrální vrchol je na hřebeni přeťatý pásem světlých usazenin (los Marmoleros). Gran espectáculo …jak píšou v průvodci. A já mohu jen potvrdit… Sobota, 22.9.2012. Přijíždíme do Panticosy kolem 18:00 a hned vyrážíme na "Martinovu" chatu ke spodnímu Bachimaňskému jezeru. Počasí je super. Kéž by to vydrželo. Po bohaté a chutné večeři si dáváme pěkný pyrenejský večer… Neděle, 23.9.2012. Vstáváme do ranního rozbřesku. Některé skupinky vyrážejí již kolem 7 hodiny ranní. Je několik možností kam vyrazit. Náš cíl je jasný. Po snídani, kolem 8:15, vyrážíme. Téměř jasno, občas drobná oblačnost. Nebýt čerstvého větru, bylo by to absol...

Najednou se s výlety do hor roztrhl pytel. Červenec jakoby všechno změnil. Hned první víkend v Pyrenejích, týden na to z časových důvodů "jen" Sierra del Moncayo a další víkend opět Pyreneje. Tentokrát ovšem s lepší předpovědí počasí a přesvědčeni, že tentokrát to bude stát za to… V sobotu po práci jsme se zmobilizovali a vyrazili opět směr Huesca a následovně Pirineos. Oproti minulému výletu trochu organizační změna. Nocleh nám poskytne náš Transit, speciálně upravený jako lůžková verze ;-) Po veselém a rozmarném večeru jsme ulehli a těšili se, co bude zítra. Cíl jsme stanovili. Výstup na Punta Garmo Negro 3.066m. Budíček nastavený na 6, ale realita poněkud, ehm, později…vzbudili jsme se v 8. Po takovém veselém večeru se ani není co divit. Po ranní kávičce a osobní hygieně jsme vyrazili. Bylo 9:11. Před námi 3hod. a 50min. dle průvodce. Cesta na Garmo Negro je jedno velké stoupání. Převýšení činí 1433m. V první části stoupáme podél vodopádů v oblasti As Argualas, až se dosta...

Konečně po dlouhé době na horách. Hory mi chyběly jako sůl. Zvolil jsem opět oblast Aragónských Pyrenejí, přesněji Baňos Panticosa. Lázeňské domy, hotely, casino, ale taky jedna kamenná chata a třítisícové vrcholy nad námi. Ubytovali jsme se na chatě (refugio Casa de Piedra) a naplánovali jsme si výstup na Picos de l´Infierno. Hřeben se třemi vrcholy Garmo Blanco 3075m, Quijada Pondiellos 3083m a Pico deros Arnals 3002m. Když jsme v sobotu do Panticosy přijeli, bylo nádherně. O poznání horší počasí nás čekalo v neděli, když jsme se v 6.15 vzbudili. Přes noc spadlo pár kapek a obloha byla zatažená. Chatař nám sdělil, že na nové chatě, která byla ještě v ten čas pro veřejnost uzavřená, pracuje Čech jménem Martin a je z Trutnova. Měli jsme to na trase a tak jsme se rozhodli, že alespoň k chatě dorazíme. Pozdravit krajana a dál uvidíme podle vývoje počasí. Po hlavní pyrenejské stezce GR11 jsme vyrazili a začali stoupat k Bachimaňským jezerům, kde se, u spodního z nich, chata nachází. Nepří...

Dlouho jsem nic nepřidal, protože jsem nikde nebyl. Ale někde přece. Potká-li se blázen s bláznem…může z toho být pěkný zážitek. Klidně by se to mohlo jmenovat "Jak Ťuk a Bzuk" putovali za sluníčkem. Nápad vznikl jedno odpoledne v kopečcích za barákem. Nejbližší dohledný nejvyšší vrchol nás dráždil. Později jsem místo lokalizoval: Monte Oscuro 822m v pohoří Sierra de Alcubierre. Odhadli jsme, že vzdálenost může být 20-25km…a takový východ slunce z vrcholu…hmmm…to je nápad…a při největším úplňku v roce… Druhý den jsme se v práci hecli, že v noci vyrazíme. Stalo se. Vyrazili jsme po půlnoci s tím, že východ slunce je v 6.53. Měli jsme na to nakonec cca 6 hodin. Na náš výlet nás kousek doprovodili kamarádi, kteří měli o našem nápadu smíšené pocity. Ale my jsme měli jasný cíl. Východ slunce z vrcholu. Celou cestu svítil měsíc jako lampa a tak jsme šli stále za nosem, cestou-necestou, polem-nepolem… Stihli jsme to…měli jsme 3 minuty čas. Stálo to za to moooooc, byť jsme včetně ces...

Do Guary jsem se vrátil ještě dvakrát. Fragineto mě nadchlo a Tozal de Guara, nejvyšší vrchol tohoto pohoří, byl výzva. V předpovědi počasí pro oblast Huescy bylo hlášeno, na 26.února, 19°C a jasno. Měl jsem taky jasno. Jedeme. Vydal jsem se tentokrát s větší skupinkou, účastnili se všichni mí spolupracovníci. Oproti mé první návštěvě se jednalo o trek v krátkém rukávu. Počasí bylo opravdu excelentní. Z původního plánu vystoupit i na Tozal de Guara však sešlo. Relaxace v přírodě to však byla parádní. Tozal de Guara však stále hlodal v mysli. Avšak jen do čtvrtku. A nezůstal jsem sám. Připojil se ke mně i Pavel, za což mu děkuji. 1.3.2012. Identické klimatické podmínky jako v neděli. Cíl byl jasný. Výstup na Tozal de Guara. Trasa: La Tejería-Gargantas de Fabana-Puerto Petrenales-Tozal de Guara. Vyrazili jsme trochu později, až v 10:15 jsme vycházeli z Tejeríe. Nastolené tempo, určoval jej Pavel, bylo velmi ostré a jako tréninková příprava naprosto super. 12:05 jsme byli v sedle Petrenal...

Doplněná fotogalerie z výstupů na Peňa Palomera a Fragineto. Při výstupu na Fragineto vydržel foťák jen na vrchol. Pak zemřel mrazem, takže úsek z vrcholu Fragineta přes hřeben Cresta de la Ronera do sedla Puerto de Petrenales nemám zdokumentovaný. V barrancu de los Valles se pak probral a tak následuje pár snímků ze závěrečné pasáže treku, kouzelná soutěska Gargantas de Fabana, setkání s honci, a trošku "na naštvání", pohled na vyčištěnou oblohu po sestupu... Tato oblast je velice pěkná a těším se na další návštěvu a na další fotky, se kterými se rád podělím. A brzy na stezce nashledanou ;-) Hore zdar!

Rok 2012 se rozběhl v plném proudu, a než by se člověk nadál, leden je fuč. A tak se k horám dostávám až v únoru. První vrchol roku, který tak začal další sezonu, však stál za to. Teda mám-li být přesný, pro mě hodně znamená. Pokaždé, když jsem cestoval mezi Valencií a Zaragozou, jsem obdivoval jeden kopec, který je poblíž dálnice A-23, exit 144. Projížděl jsem kolem a pokaždé se na něj díval a rozmlouval s horou. Kdo mě zná a ví, a jel se mnou, ví kde "moje hora" je ;-) A tak se stalo, že jsem cestou do Zaragozy toto místo navštívil. Cíleně. Takže dobře připravená akce, hehe ;-) Letošní prim drží vrchol Peňa Palomera, nejvyšší vrchol pohoří Sierra Palomera. Se svými 1533m by se zdála "zanedbatelná", ale svou dominancí vůči svému okolí mě okouzlila. A nejen mě, neboť kamenná mohyla na jejím vrcholu dokresluje majestát této hory. Své kolmé západní stěny vzpíná k vrcholu a tvoří tak velkolepý štít. Cesta k vrcholu není složitá. Dle GoogleMaps jsem "naladil" ...

Rok 2011 je za námi a nutno konstatovat, že byl z hlediska "horského" nejúspěšnější. 20 vrcholů s nadmořskou výškou nad 2000m.n.m. 4 úspěšné "neznačené" výstupy. A nikoliv záměrně, nicméně stylově zahájena a ukončena sezóna 2011 v pohoří Sierra del Moncayo. Výstup na Moncayo začíná být stejně pravidelný jako někdejší vánoční výstupy na Brdo ;-) Děkuji horám, že mě nechaly, a věřím, že i nadále nechají, kochat se pohledy z jejich hřbetů, štítů a stěn a naplní mě štěstím a vnitřní pohodou, které nasávám z jejich nekonečné nádhery. Hore zdar! Ve Fotogalerii jsem umístil pár fotek z "bílého" Moncaya. Byla to nádhera. Posuďte sami...

Je "sváteční" odpoledne 17.11.2011 a já sedím v teple u krbu na Zbojnické chatě. Letošní závěrečné tatrování jsem nakonec naplánoval tak, že výchozím bodem mi bude právě Zbojnická. Venku mrzne, ale je nádherně. Inverzní ráz počasí již několikerý den připravuje, pro všechny kdo milují hory, nadstandartní parádu. Z Otrokovic jsem vyrazil přesně, jak jsem si naplánoval, ve 4 hodiny ráno. Ranní mlha mě doprovázela, prakticky, po celou cestu. Až teprve závěrečné stoupání mě dostalo nad opar a tak ve Smokovci, v 8:00, s bezmračným nebem, začínám nabírat první metry směr Velká Studená dolina. Tentokrát pěšky ze Smokovce, protože čekání na zubačku na devátou jsem odmítl. Hned po pár metrech se mi do úst derou nehezká slova na adresu toho sedmdesátilitrového "prasátka", které vláčím na zádech. Bude to pěkná morda, než vyšlapu 950 výškových metrů. A taky že jo… 11:30 jsem dorazil na "Zbojandu". Záda poměrně pěkně protáhnuté, navíc závěrečné stoupání po ledě…nic...

Je tu opět listopad a s ním první cukrování kopců. Pravděpodobně letošní závěrečná se uskuteční za necelé dva týdny. Kde jinde než v Tatrách Vysokých. Nezcela ujasněný program však má své cíle a mezi ně rozhodně patří Baranie rohy. Snad se nám zadaří, výjde počasí a hory nás nechají kochat se jejich krásou a dovolí mi umístit do fologalerie pár snímků. Předpokládaný termín na "cinkání". Forma je "báječně" naladěna, tak doufám, že mě kopce trochu protáhnout ;-) Mějte se všichni krásně, když je venku tak krásně a držte nám palce. Díky a hore zdar!

Je právě na místě zveřejnit těchto pár písmen jako slova děkovná, že našel se člověk srdce dobrého, čistého jak křišťál a poskytl k dispozici techniku v rámci "zápůjčky". Skromnost a ohledy tohoto mecenáše jsou natolik obdivů hodné, že vysvětlují vše. Ještě jednou velké DÍKY!!!

Jednoho slunečného dne v září letošního roku (2011) jsem zvedl telefon. Volal mi můj kamarád zo Slovenska, či by som nechcel ísť s ním a s jeho priatelkyňou na ozaj peknů, septembrovů prechádzku po Malej Fatre. Se ví, že jsem chtěl. V přírodě jako v chrámu nejvyšším je mi nejlépe. A tak se stalo, že jsme se vydali směrem Štefanová. Naplánovali jsme trasu Štefanová-Horné Diery-Malý Rozsutec-Velký Rozsutec-Štefanová. Krásný okruh. Babí léto v plné síle a k tomu krásní lidé a krásná příroda. Anička, Jurko a já jsme si užili krás Malé Fatry a prožili jsme tak nádherný den. Svědčí o tom pár fotek ve fotogalerii. Bohužel od Julských fotím jen na telefon…á propos nenajde se nějaký mecenáš, který by byl ochotný poskytnout nějaký starší digi foťák alespoň s 5M a s možností manuálního nastavení? Koupím C-5060 nebo C-7070 od Olympusu…to by byl ideální stav, mám mnoho příslušenství…tak dost ;-) nejsem inzerce…ale kdyby přece…dejte vědět, díky.

Ještě jednou jsem navštívil Julské v roce 2011. Tatry byly obsazené a tak padla volba na Slovinsko. Na přání byla vybrána klasická, krásná ferata na Prisank (Prisojnik). Kopiščarova cesta. Počasí bylo velkou neznámou a spíše jsme očekávali více oblačnosti. Nakonec vše dobře dopadlo. Na vrcholu jsme stanuli po krásném výstupu, který nenarušil ani déšť. Navíc výstup okořeněný kratičkým zkoumáním jeskyně ve stěně Prisanku. Sestup Slovinskou cestou. Nedělní relax v Itálii u moře završil skvělý víkend. Koupání v moři kontrastovalo s 30cm nového nedělního sněhu v Julských Alpách. Návrat do ČR přes Vršič-Kranjskou Goru a Würzenpass. Ve fotogalerii můžete mrknout na pár snímků. Fotoaparát mi pod vodní sprškou umřel, takže více než polovina fotografií je pouze z telefonu…

Konečně doplněna KOMPLETNÍ ;-) fotodokumentace z výletu do Julek. Děkuji za návštěvnost mého blogu.

Omlouvám se všem návštěvníkům, za nedoplněnou Fotogalerii. Fotky sháním, neboť mi bylo vykradeno auto s ntb...a záloha nikde :-/ Dám to brzy do pořádku... Děkuji za pochopení Aleš

Rok se s rokem sešel a jsem zpět v milovaných Julkách. Tentokrát vybaven netbookem, takže můžu psát články přímo v místě. Termínově jsme nic neměnili. První týden v červenci, klasika a prozatím (je úterý 5.7.2011 ráno) nám počasí vychází na výbornou. Složení naší skupiny je poněkud změněno, kádr se zúžil. Ale takový je život. Lidé odcházejí, ale hory zůstávají a kvůli nim jsme tady! Den I. - Příjezd Příjezdový den byl ve znamení stolního tenisu, sladkého nicnedělání a plánování dne zítřejšího tedy neděle… Den II. - Kopiščarjeva pot (Prisank-Přední okno) 2.316m Budíček v 7:00 a odjezd na Vršič v 8:15. Cílem je ferata, námi oblíbená Kopiščarjeva pot do Předního okna na Prisanku. Tentokrát volíme ořezaný program. Kopiščarova cesta do Předního okna a odtud Grebenskou cestou zpět na Vršič. Časově nenáročná trasa. Nevystoupáme sice na vrchol Prisanku, ale nám jde především o první část okruhu. Kolem deváté hodiny ráno vyrážíme s batohy na zádech. Sotva jsme minuli Tičarjev dom na Vršiči, zas...

08/06/2014 Baranie rohy 2526m Vysoké Tatry (SK) 07/06/2014 Malý Ľadový štít 2602m Vysoké Tatry (SK) 07/07/2013 Mala Mojstrovka 2332m Hanzova výstupová cesta Julské Alpy (SLO) 05/07/2013 Stenar 2501m Julské Alpy (SLO) 02/07/2013 Prisank (Prisojnik) 2547m Kopiščarova výstupová cesta Julské Alpy (SLO) 30/06/2013 Mt.Buconig (Bukovnik) 2076m Julské Alpy (I) 13/10/2012 sedlo Gran Faxa 2835m Pyreneje (ESP) 23/09/2012 Picos del Infierno vrcholy SZ 3075m a centrální 3083m Pyreneje (ESP) 23/09/2012 Punta Garmo Blanco 2985m Pyreneje (ESP) 16/09/2012 Tozal de Guara 2077m Sierra de Guara (ESP) 15/07/2012 Punta Garmo Negro 3066m Pyreneje (ESP) 08/07/2012 Moncayo 2316m Sierra del Moncayo (ESP) 08/07/2012 Cerro de San Juan 2283m Sierra del Moncayo (ESP) 01/07/2012 Cuello de Tebarrai 2782m Pyreneje (ESP) 01/03/2012 Tozal de Guara 2077m Sierra de Guara (ESP) 26/02/2012 Fragineto 1749m Sierra de Guara (ESP) 04/02/2012 Punta del Corcurezo 1666m Sierra de Guara (ESP) 04/02/2012 Fragineto 1749m Sierra de Gu...

Tatry. Takové to krásné místo, kam se vždycky velice rád vracím. Tyto Tatry byly jiné než všechny předchozí. V Tatrách jsme byli tři, přičemž můj kamarád Tomáš a můj syn Honza v Tatrách ještě nikdy nebyli. Taky byly výjimečné tím, že jsme absolvovali pěkné výšlapy mimo klasické značené trasy. A výjimečné byly taky proto, že jsem jel do Tater s pocitem určitého životního boje a tyto Tatry byly tedy léčivé nebo lépe hojivé. Sbalili jsme pár věcí a vyrazili směr Znojmo…vyzvedli jsme Honzu a zase zpět napříč Moravou až na vzpínající se svahy Bílých Karpat…a už jsme byli na Slovensku. Až do Žiliny pohoda, ale pak…klasika…pátek, po třetí hodině odpolední, průjezd Žilinou…ehm…takový ten "fluid"…ale před námi byly Tatry. Tato vize mě osobně vlévala do žil a do mysli určité uklidnění. "…a dneska večer spíme na Zbojandě…" Plánovaná cesta lanovkou ze Smokovce na Hrebienok v 17:00 se musela přesunout na 18:00…Hrebienok-Veľká Studená dolina-Zbojnícka chata…20:00. Velmi ostrým vy...

Na přelomu dubna a května 2011 jsem navštívil podruhé Pyreneje. Opět se jednalo o Pyreneje Aragónské a stejně jako poprvé byla naším výchozím bodem chata Casa de Piedra. Původní záměr zdolat Punta Garmo Negro jsme opustili z důvodu nejistého počasí a tak jsme naplánovali tůru po značené stezce GR11 k plesům Bachimaňa (Ibones de Bachimaňa). Do Panticosy jsme přijeli v sobotu 30.4.2011. Cestou jsme se zastavili na oběd v Huesce. Je to mimořádně příjemné městečko s příjemnými uličkami, kavárničkami a je tu znát klidný život. Žádný shon velkoměsta. Prostě pohoda. Ale naším cílem byly Pyreneje. "Ubytovali" jsme se v rámci možností v autě u chaty a naplánovali trasu. Ibones de Bachimaňa, to bude naše cesta a cíl teprve uvidíme, až podle situace… Počasí bylo relativně dobré, i když oblačnost byla poměrně nízká. Věřili jsme ale, že to vydrží a že se nám tak podaří něco nového uvidět a poznat. Stezka k plesům vede nádherným kaňonem říčky Caldarés, která se vlévá...

…když jsme stanuli na vrcholu Moncayo, rozěběhla se debata na téma, jak moc je tento vrchol významný z hlediska geografie země Aragón. Tak jako je Pico de Aneto se svými 3.404m nejvyšším vrcholem Aragonie a zároveň nejvyšším vrcholem Pyrenejí, tak je střechou (el techo) provincie Zaragoza majestátné Moncayo. S výškou 2.316m již patří do kategorie "řádný kopec". Naše druhá návštěva tohoto stejnojmenného pohoří měla tentokrát jasný cíl. Vystoupit na nejvyšší vrchol Moncayo nebo chceme-li též San Miguel. Výstupu jsme se zúčastnili dva (Marek a já). Vyrazili jsme okolo 8 hodiny ráno ze Zaragozy. Počasí bylo výstavní s jistotou, že tomu tak bude po celý den. Klubal se nejteplejší den v týdnu. Cesta na severozápad po dálnici A-68 pěkně ubíhala. Jakmile jsme sjeli z dálnice a nabrali směr Soria začala se před námi z mlžného oparu objevovat silueta mohutného vrcholového systému celého pohoří. Tento systém je tvořen třemi významnými vrcholy. Pico de Morca a Cerro San Juan...

Bradlo 543m - Košariská - Brezová pod Bradlom 9.3.2011 Má-li člověk spojit příjemné s užitečným a spojí to v dokonalou souhru tak si může gratulovat. Je-li do toho všeho slunečná středa, snad popeleční(-á), tak je úspěch dvojnásobný. Takový byl dnešní 12,43km dlouhý trek po Malých Karpatech. Z Brezovej jsme (Ajko&Jurko) vyrazili hore na Bradlo, keď že sme boli pod Bradlom…to je jasné, že na Bradlo. Tu, pri mohyle gen.M.R.Štefánika, jsme v mrazivom vetri na počesť vypili jedného "bažanta" a pokračovali v smere na Hrombabu, ku krížu. Moc pěkné místo. Příroda Malých Karpat jakoby tvořila vstupní bránu do celého komplexu karpatské soustavy. Tu a tam se objeví kameň, tu skalka, je to takové rodiště hor…a nejen těch. Z Hrombaby jsme cestou necestou dorazili k cestě, která nás lesními a polními úvozy přivedla na Košariská. A tady to je teprve pořádné rodiště. Milá, malá dědinka, hrdá na svého největšího rodáka. Na jednoho z největších Slováků moderní historie a vůbec, Milana Ras...

Kelčský Javorník 866m.n.m. 6.3.2011 Zima je pomaličku na ústupu a dny se začínají krásnit. A v takových dnech je škoda sedět doma "za pecí". Mnohem příjemnější je strávit den v přírodě. A když se k tomu vymyslí pěkný program, tak je to velice příjemné. Vydali jsme se (Martina, Leona a já) jednu březnovou neděli směrem k Hostýnským vrchům. Našim cílem byl Kelčský Javorník 866m.n.m., nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů. Náš výstup začínal na Chvalčově, po žluté turistické značce na Jehelník 852m, a odtud po zelené značce na vrchol Kelčského Javorníku 866m. Cesta zpět byla prostá a oproti původnímu plánu (okruh Chvalčov-Jehelník-Kelčský Javorník-Jehelník-Tesák-Chvalčov) stejná jako cesta výstupová. S drobnou odchylkou nad Chvalčovem. V přírodě bylo nádherně a má duše absolvovala ozdravný pobyt po návratu ze Španělska…

V říši orla skalního (leden - únor 2011) Když je člověk delší dobu odloučen od domova a své dny naplňuje prací, občas utíká mimo civilizaci a hledá klid a pohodu v přírodě. Měl jsem tu šanci a své síly jsem dobíjel nedaleko mého působiště, španělské Zaragozy, v asi 35km vzdálené "oáze" klidu, u přehrady nedaleko zapadlé vesničky Mezalocha. Pantano Mezalocha. To bylo místo, kde se mezi skalnatýmí kopci ukrývala prazvláštní přehrada. Nebyla nijak velká, ale okolí a příroda byly fascinující. Kolem přehrady byly dvě značené stezky. Jedna vedla přes hráz a byla tvořena širokým chodníkem, který vedl někam…kdoví kam? Tato cesta se mi moc nelíbila a taky jsem se touto cestou nikdy nevydal. Zato ta druhá, byla jen úzká pěšinka, která vedla někam pod štíty okolních kopců. Navíc se mi zamlouvala cedule upozorňující na zákaz lezení po skalách v době od 15.března do 15.září. Důvod, jak jsem později pochopil, byl nasnadě. V této oblasti byl významný výskyt orla skalního a právě v tomto ob...

Sierra del Moncayo 28.11.2010 Dalším zajímavým místem, které jsem navštívil bylo pohoří Sierra del Moncayo. Toto, 70km na západ od Zaragozy vzdálené, pohoří se stejnojmenným nejvyšším vrcholem Moncayo 2316m, je nejbližším pohořím ze Zaragozy s nadmořskou výškou nad 2000m. Samo mohutné Moncayo je dominantní již při pohledu ze Zaragozy. Je to masív, jehož vrcholky pokrývá sněhová pokrývka, v místech snad se zbytky ledovcových polí. Vyrazili jsme ráno v 8:20 28.11.2010 z Casetas. Počasí bylo skvělé, teplota lehce pod nulou, takže na řadu přišlo nezbytné škrábání oken a můžeme vyrazit. Chvíli jsme cestovali po dálnici A68 směr Logroňo, ale zanedlouho jsme sjeli na N122 a pokračovali okreskami směrem k Moncayu. Pro výstup jsme zvolili nedalekou salaš v blízkosti vesnice Aňon (cca 850m.n.m.). Po nezbytné přípravě jsme započali s výstupem. Cesta vedla "necestou" keříky a lesy, až jsme se dostali k lesní cestě. Ta nás přivedla k rozcestí. Zvolili jsme cestu menšího odporu, alespoň s...

Pirineo Aragonés - Valle de Tena Biescas Panticosa - Ibones de Brazato 2400m Mezi další nezapomenutelné zážitky ze Španělska patřil výlet do Pyrenejí. Přesněji do Pyrenejí Aragonských do oblasti Valle de Tena Biescas, konkrétně do lázní Panticosa, odkud jsme podnikli výlet k plesu Ibones de Brazato. Ale po pořádku… Práce ve Španělsku mi nabídla možnost seznámit se s několika zajímavými lidmi, kteří, co čert nechtěl a pánbůh tomu dal požehnání, měli stejnou poruchu jako já. Jedním z nich byl Pepa, slavičínský horal a druhým byl Franta, náš Fanoš překladatel, kamarád z Brloha u Krumlova Českého. Ten bral tento výlet jako didaktickou záležitost. Kromě zážitků, které jsme prožili to byla taky dvoudenní lekce valašského jazyka pro Fráňu ;-) Když jsme pozorovali vzdálené vrcholky Pyrenejí ze Zaragozy, lákaly nás svou nekonečnou hradbou sněhových vrcholků, táhnoucích se od východu k západu. A tak jeden krásný, všední den jsme dohodli nedělní výšlap do Pyrenejí. V sobotu po prác...

Ve fotogalerii jsem umístil fotky, pár snímečků, které mi toto místo připomínají. V tom závodním pracovním tempu, které ve Španělsku panovalo, to bylo místo duševní očisty. Uviděl jsem kopec, viděl jsem jich několik, ale tenhle se mi zdál nejvíce dominantní. V okolí Murcíe je spoustu různých, větších či menších Sierr (pohoří), ale právě za tímto zapadalo slunce a rána odrážela první sluneční paprsky...tak jsem se tam vydal... Za několik dní se vracím zpět do Španělska, bude-li trochu času, mám v plánu Pyreneje. Budu trávit svůj pracovní čas v Zaragoze a to je co by kamenem kostelníkovic Toníček dohodil a zbytek doběhl...

V sekci Fotogalerie-Julské Alpy 03.-10.07.2010 jsem doplnil fotografie, které pořídila Martina. Jednak abych taky někde byl ;-) , ale hlavně jsou tam snímky z dobývání vrcholu Bavškého Grintavce, a tak...a tak se mrkněte.

          Ve dnech 3.-10.7.2010 jsme absolvovali Julské s pořadovým číslem 5. Tentokrát s nabitým programem, jenž se nám podařilo splnit téměř na 100%. V silně obsazené sestavě Martina, Leona, Honza I., Honza II., Michal, Vojta, Peťa, Kája a já. Tedy 9ks.           Našim prvním celodenním výletem byl výlet č.1 Velika Črnelska špica 2332m. Tuto trasu jsme absolvovali v kompletním složení s průběžnými, drobnými organizačními změnami. Start 4.7.2010 (druhý den pobytu) v 8:00 lanovkou na Kanin. Cesta do Škrbiny pod Prestreljenikom byla v pohodě (jak jinak…) a dále sestup po sněhových polích do sedla Prevala taktéž. Úbočím Lopy jsme se dostali do kamenného světa pod Črnelskou špicu k hřebeni Jelenku. Zhruba v těchto místech "došel", ne zcela doléčený, dech Martině, která se přes zápolení s chorobou rozhodla tuto cestu absolvovat. Následkem čehož jsme sku...

Jelikož se blíží naše další návštěva Julských Alp nedá mi to, abych Vás blíže seznámil s programem letošních výstupů. Nebudu popisovat výstupové trasy, jejichž podrobný popis najdete na http://www.hribi.net/izlet/flori-zadnja_trenta_bavski_grintavec_cez_kanski_preval/1/679/1203 (Bavški Grintavec) resp. http://www.hribi.net/izlet/flori-zadnja_trenta_jalovec_mimo_zavetisca_pod_spickom/1/6/175 a http://www.hribi.net/izlet/flori-zadnja_trenta_jalovec_cez_jalovsko_skrbino/1/6/174 (Jalovec), ale použiji více romantický podpůrný prostředek, přesněji výňatek z knihy "Ze života horolezce" od Julia Kugyho. Popis, který používá tento terstský horolezec-objevitel Julských Alp, je zcela jedinečný a skrývá v sobě pokoru k horám a bezmeznou lásku k tomuto pohoří. Přesuňme se tedy do srdce Julských Alp, do údolí Trenty a začněme se společně těšit na nové, objevné zážitky… Bavški Grintavec             Od úpatí trentského ...